ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.243.2006.1
sp. zn. 32 Odo 243/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně F. n. s p. F. D. R, proti žalované V. z. p. Č. r., zastoupené, advokátem, o zaplacení 112.986,67 Sk s příslušenstvím, vedené o Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 158/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2005, č. j. 39 Co 277/2004-89, takto:
I. Dovolání, pokud směřuje proti výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2005, č. j. 39 Co 277/2004-89, se odmítá.
II. Ve výroku II. se tento rozsudek odvolacího soudu zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl rozsudkem ze dne 31. března 2004, č. j. 17 C 158/2003-27, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 104.526,37 Sk s úroky z prodlení ve výši a za období, u dílčích částek ve výroku specifikovaných (výrok I.), žalobu zamítl co do částek a s úroky z prodlení , specifikované ve výroku II. a ve výroku III. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Předmětem řízení byla náhrada nákladů zdravotní péče, poskytnuté žalobkyní 8 pojištěncům žalované v roce 2001 a 2002, na základě mezinárodní Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, ze dne 23. 5. 2000, účinné ode dne 1. 4. 2001 (č. 48/2001 Sb.m.s.).
Soud prvního stupně žalobě nevyhověl co do částky 8.460,30 Sk, představující neoprávněně vymáhanou úhradu sterilizace a filmového materiálu.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem, označeným v záhlaví, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé (ve výrocích I. a II.) změnil tak, že žalovanou uznal povinnou zaplatit žalobkyni 39.394,83 Sk s úroky z prodlení ve výši a za období, u jednotlivých dílčích částek ve výroku specifikované (výrok I.), dále rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu pro částku 62.872,64 Sk spolu s úroky z prodlení ve výši a za období u jednotlivých dílčích částek ve výroku specifikované (výrok II.) a konečně ohledně částky 10.719,20 Sk s 5,5 % úrokem od 15. 6. 2002 do zaplacení a ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (výrok III.).
Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně správně vycházel ze sdělení č. 48/2001 Sb.m.s. Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o poskytování a úhradě zdravotní péče, účinné od 1. 4. 2001 a ze sdělení č. 48/2001 Sb.m.s. Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Správního ujednání mezi Ministerstvem zdravotnictví České republiky a Ministerstvem zdravotnictví Slovenské republiky k provádění uvedené Smlouvy, účinného od 2. 4. 2001, ve znění sdělení č. 104/2003 Sb.m.s. Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dodatku č. 1 k správnímu ujednání mezi Ministerstvem zdravotnictví České republiky a Ministerstvem zdravotnictví Slovenské republiky k provádění předmětné mezinárodní smlouvy, účinného od 18. 7. 2003. Soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu též správně vycházel z příslušných právních předpisů Slovenské republiky, a to Výměru MF SR č. R – 1/1966 z 12. 3. 1966 a jeho přílohy č. 8, ve znění Výměru č. R – 4/2000, účinného od 1. 6. 2000, a ve znění Výměru č. R – 6/2001, účinného od 31. 12. 2001, jímž byla novelizována i příloha č. 8.
Odvolací soud u každého z osmi pojištěnců provedl posouzení oprávněnosti výše žalovanou vyfakturovaných úhrad za poskytnutou zdravotní péči podle výše cit. právních předpisů a některé vyúčtované dílčí náklady neuznal za opodstatněné.
Žalobkyně podala proti tomuto rozsudku odvolacího soudu dovolání a domáhá se v petitu toho, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu (a tím i prvostupňového soudu) tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 102.267,47 Sk s úrokem z prodlení v sazbě a za dobu, u jednotlivých dílčích částek specifikované, a dále náhradu nákladů řízení, dovolatelkou vyčíslenou.
Dovolatelka především namítá, že podle části B. odst. 2 písm. d) Výměru MF SR č. R – 1/1996 a jeho Přílohy č. 8, ve znění Opatření č. R – 4/2000 (účinnost od 1. 6. 2000 do 1. 1. 2002) maximální cena za ošetřovací den nezahrnuje výkony společných vyšetřovacích a léčebných složek (ve zkratce „SV a LZ“), jak se mylně domníval odvolací soud, ale tvoří samostatnou položku pro účtování nákladů za zdravotní péči. Cena za výkony SV a LZ se ve smyslu odst. 1 cit. ustanovení určuje ve výši 0,40 Sk.
Obdobně od 1. 1. 20002 podle části A. bodu 7 písm. d) Opatření č. R – 6/2001 a od 1. 9. 2002 podle bodu 7 písm. d) Opatření č. 01/Z/2002 „ceny výkonů nezahrnují náklady na….společné vyšetřovací a léčebné složky (SV a LZ)“.
Dovolatelka dále odkazuje na zákon č. 98/1995 Z. z., o Léčebném řádu a vypočítává obory, v nichž se samostatně (zvlášť) účtují výkony SV a LZ a zdůrazňuje, že v části A bodu 7 písm. c) je sice uvedeno, že ceny výkonů zahrnují všechny náklady, avšak „s výjimkou nákladů uvedených v písmenu d)“, kde se – kromě ceny za pobyt – uvádějí jako samostatně účtované náklady „náklady na společné vyšetřovací a léčebné složky“. Poté uvádí dovolatelka rozúčtování jednotlivých výkonů u ošetřených 8 pojištěnců K. T., V. H., J. L., L. P., Ing. D. F., P. H. a V. B. s tím, že účtované náklady SV a LZ jsou v každém případě poprávu.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání pokládá dovolání žalobkyně za bezpředmětné a neodůvodněné a vytýká mu i formální vady spočívající zejména v nedostatečně specifikovaném rozsahu a důvodech dovolání a v návrhu na změnu napadeného rozsudku, což je v rozporu s kasačním principem dovolacího řízení. Navrhuje odmítnutí resp. zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a §241a odst. 1 o. s. ř.), bylo podáno včas a je podepsáno zaměstnancem žalobkyně s právnickým vzděláním, se nejprve zabýval přípustností dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 občanského soudního řádu, dále též „o. s. ř.“).
Dovolatelka neuvádí výslovně rozsah a důvody dovolání, z obsahu dovolání a závěrečného petitu lze nicméně dovodit, že napadá výroky I. a II. rozsudku odvolacího soudu (zrušovací výrok III. je dovoláním nedotčen).
Pokud dovolatelka napadá výrok I. rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž jí byla ve věci samé přiznána částka 39.394,83 Sk se specifikovanými úroky z prodlení, směřuje do výroku, jímž jí bylo vyhověno a v tomto rozsahu je tudíž dovolání subjektivně nepřípustné. V uvedeném rozsahu bylo tudíž dovolání podle §243b odst. 5 a §218 písm. b) o. s. ř. odmítnuto jako podané někým, kdo k dovolání není oprávněn.
Ve zbývajícím rozsahu ve věci samé, tj. co do výroku II. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba pro částku 62.872,64 Sk spolu s příslušnými úroky z prodlení, je však dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož v tomto rozsahu bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a to tak, že žalobkyni nebylo vyhověno.
Dovolání se v tomto rozsahu opírá o způsobilý dovolací důvod, když podle obsahu dovolání má dovolatelka za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).
Dovolací soud na prvním místě zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3, popř. jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, kteréžto vady musí dovolací soud vzít v úvahu, je-li dovolání přípustné, i když nebyly v dovolání uplatněny. Takové vady dovolací soud ze spisu nezjistil.
Nato dovolací soud přezkoumal rozhodnutí v přípustném rozsahu a z důvodů, uplatněných v dovolání (§242 odst. 1 a odst. 3 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že v tomto rozsahu je dovolání též důvodné.
Námitky dovolatelky, že odvolací soud nesprávně vyložil příslušné slovenské právní předpisy, jimiž se v daném případě režim náhrady nákladů zdravotní péče spravuje, jsou opodstatněné.
Slovenskými právními předpisy, které je nutno v daném případě aplikovat na základě mezinárodní smlouvy (mezistátní smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou), je zákon NR SR č. 95/19995 Z. z., příloha č. 1 k němu (Seznam zdravotních výkonů) a prováděcí výměry a opatření Ministerstva financí a Ministerstva zdravotnictví Slovenské republiky) shora citované.
Jmenovitě jde o nárok na náhradu výkonů „společných vyšetřovacích a léčebných složek“ (ve slovenském jazyce „spoločné vyšetrovacie a liečebné zložky“ – ve zkratce „SV a LZ“). Podle části B. odst. 2 písm. d) výměru Ministerstva financí Slovenské republiky č. R – 1/1996 a bodu 5 jeho přílohy č. 8 se výkony SV a LZ účtují samostatně (zvlášť), takže nejsou součástí jiných resp. celkových nákladů, na jejichž náhradu má příslušné zdravotnické zařízení nárok (srov. dikci „s výjimkou výkonů SV a LZ“), přičemž účinnost cit. výměru byla do 1. 6. 2000. Od 1. 6. 2000 do 1. 1. 2002 bylo v účinnosti obdobné opatření MF SR č. R – 4/2000 se stejnou úpravou (viz bod B. odst. 1 a odst. 2 písm. d) cit. opatření). Rovněž podle přílohy č. 1 k opatření MF SR č. R – 6/2001 (účinnost od 1. 1. 2002), a to odst. 7 písm. d), ceny výkonů nezahrnovaly náklady na společné vyšetřovací a léčebné složky (SV a LZ). Konečně totožná úprava byla obsažena též v příloze č. 4 k opatření MF SR č. 01/Z/2002 (účinnost od 1. 9. 2002), a to odst. 7 písm. d) Všechny cit. předpisy se vztahovaly na případy léčebné péče 8 pojištěnců, o náhrady na jejichž léčení v tomto řízení jde. Cena za výkony SV a LZ se v těchto případech podle cit. předpisů určovala ve výši 0,22 až 0,40 Sk za bod.
Jestliže tudíž odvolací soud vyložil výše cit. předpisy opačně, tj. že náhrada nákladů SV a LZ jako samostatná položka úhrady žalobkyni nenáleží, je jeho právní posouzení nesprávné a je tak dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolací soud proto rozhodnutí odvolacího soudu v dotčeném rozsahu výroku II. – aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (ustanovení §243b odst. 2 věta za středníkem a odst. 3 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2007
JUDr. František Faldyna , CSc.
předseda senátu