ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.260.2006.1
sp. zn. 32 Odo 260/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně E. Z., spol. s r.o., zastoupené Mgr. M. T., advokátkou proti žalované P. s., a. s., zastoupené JUDr. R. F., advokátem o ochranu proti jednání nekalé soutěže, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17/16 Cms 311/97, k dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2005, č.j. 4 Cmo 43/2004-377 takto:
I. Dovolání do výroku II.výše uvedeného rozsudku odvolacího soudu, jímž byl v odstavcích I. a II. výroku rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba, jíž se žalobkyně domáhá, aby žalované bylo uloženo zdržet se výroby a prodeje vakuového fixačního prostředku zdravotnické techniky, a dále aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni přiměřené zadostiučinění ve výši 100.000 Kč, byla zamítnuta, se zamítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 19952 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. R. F., advokáta.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se podanou žalobou žalobkyně domáhala ochrany proti nekalému soutěžnímu jednání žalované, v níž požadovala, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se výroby a prodeje výrobků zdravotnické techniky s vyznačeným typovým označením a zaplatit žalobkyni přiměřené zadostiučinění ve výši 11.000.000 Kč. Svůj nárok odůvodňovala tím, že žalovaná vyrábí a prodává výrobky, které jsou napodobením cizích výrobků ve smyslu ustanovení §47 písm. c) obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), a žalobkyně v tomto jednání spatřuje \"otrocké\" okopírování svých výrobků, dále že jednáním žalované došlo k poškození dobrého jména žalobkyně, ke zpochybnění jejího postavení jako renomovaného výrobce, ke ztrátě na zisku žalobkyně a ke ztížení dalších obchodních podmínek při jejím podnikání v zahraničí, k porušení know-how žalobkyně, které tvoří součást jejího obchodního tajemství, a dále že žalobkyně má vůči žalované veškerá prioritní práva na výrobu uváděných výrobků.
Dle žalobního tvrzení se žalovaná dopustila jednání nekalé soutěže vůči žalobkyni, a to podle §44 odst. 1 ve spojení s §47 písm. c) obch. zák. (vyvolání nebezpečí záměny).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 9. 2003, č.j. 17/16 Cms 311/97-333, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zdržet se výroby a prodeje vakuového fixačního prostředku zdravotnické techniky do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok 1.), dále uložil žalované zaplatit žalobkyni přiměřené zadostiučinění ve výši 100.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu, pokud se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zdržet se výroby a prodeje vyjmenovaných fixačních prostředků zdravotnické techniky, které jsou vizuálně, materiálově a rozměrově srovnatelné s výrobky žalobkyně a tím i snadno zaměnitelné (výrok 111.), zamítl žalobu, pokud se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění v další částce 10.9000.000 Kč (výrok IV.), nepřiznal žádnému z účastníků řízení náhradu nákladů řízení (výrok V.) a rozhodlo povinnosti žalobkyně i žalované zaplatit České republice náklady svědečného a znalečného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VL).
Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci odvolání.
Dříve, než Vrchní soud v Olomouci (dále též odvolací soud) projednal odvolání obou účastníků, žalobkyně vzala žalobu částečně zpět v části, ve které požadovala po žalované přiměřené zadostiučinění ve výši 11.000.000 Kč. Ohledně požadavku na přiměřené zadostiučinění ve výši 9.000.000 Kč vzala žalobkyně žalobu zpět s odůvodněním, že požaduje přiměřené zadostiučinění ve výši 2.000.000 Kč, resp. 1.900.000 Kč. Žalovaná vůči tomuto částečnému zpětvzetí žaloby nevznesla žádné připomínky.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30.6.2005, č.j. 4 Cmo 43/2004-377, zrušil shora označený rozsudek Krajského soudu v Brně v části jeho IV. výroku, a to ohledně částky 9.000.000 Kč a v tomto rozsahu zastavil řízení (výrok I), v napadených výrocích I. a II. změni1 rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalované bylo uloženo zdržet se výroby a prodeje vakuového fixačního prostředku zdravotnické techniky, a dále aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni přiměřené zadostiučinění ve výši 100.000 Kč, zamítl (výrok II.), a jako věcně správný potvrdi1 ve výroku III., pokud jím byla žaloba zamítnuta ohledně jednokomorových i dvoukomorových vakuových fixačních prostředků, a ve výroku IV., pokud jím byla žaloba zamítnuta ohledně další částky přiměřeného zadostiučinění ve výši 10.900.000 Kč (výrok III.). Odvolací soud současně rozhodlo náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV.) a o povinnosti žalobkyně zaplatit náhradu nákladů řízení České republice (výrok V.).
Odvolací soud převzal jako správná skutková zjištění, která učinil soud prvního stupně, nesouhlasil však s právními závěry soudu prvního stupně, a to konkrétně se závěry o právním nástupnictví mezi E. M., a. s. a společností žalobkyně E. Z., spol. s r. o. a o prioritě žalobkyně ve výrobě a prodeji vakuových fixačních zdravotnické techniky. Odvolací soud poté, co částečně opakoval dokazování, dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že jí svědčí priorita výroby vakuových fixačních prostředků za situace, kdy nebylo prokázáno ani právní nástupnictví mezi společností E. M., a.s. a společností žalobkyně E. Z., spol. s r. o. I když žalobkyně se ode dne 19. 11. 1992 stala jediným akcionářem společnosti E. M., a. s. Z., nepřešla tak na ni výroba a práva spojená s výrobou vakuových fixačních prostředků, kterou v roce 1991 zahájila společnost E. M., a.s. Z., neboť akcionář (byť jediný) nevstupuje do práv a povinností společnosti, jejímž akcionářem se stává, práva akcionáře jsou odlišná od práv společnosti.
Odvolací soud dospěl k závěru, že za dané situace, kdy žalobkyně neprokázala, že jí svědčí časová priorita výroby jednokomorových vakuových fixačních prostředků, které jsou předmětem žaloby, nutno její žalobu na ochranu proti jednání v nekalé soutěži ve vztahu k žalované považovat za nedůvodnou. Z tohoto důvodu ve vztahu nekalosoutěžního jednání žalované k těmto výrobkům rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu změnil tak, že žalobu zamítl. Dále se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, které učinil ve vztahu k vakuovým fixačním prostředkům, tzv. dvoukomorovým, když dovodil, že žalobkyně neprokázala, že by jí náleželo právo priority pro výrobu vakuových fixačních prostředků dvoukomorových a tudíž neprokázala ve vztahu k těmto výrobkům nekalosoutěžní jednání žalované. V tomto rozsahu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním, jehož důvodnost opřela o ustanovení §241 a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. I když dovolatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu výslovně v plném rozsahu, z obsahu dovolání se podává, že proti výroku I. rozsudku Vrchního soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně v odstavci IV. výroku zrušen ohledně částky 9 000 000 Kč a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno, dovolání nepodává, když zde neuvádí žádné důvody a navíc by v tomto rozsahu bylo dovolání ze strany žalobkyně subjektivně nepřípustné.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že nepovažoval za prokázané právní nástupnictví mezi obchodní společností E. M., a.s. a společností dovolatelky E. Z., spol. s r. o., přestože soud prvního stupně v této otázce při svědčil žalobkyni. Dovolatelka tvrdí, že pokud Ing. P. K. je jediným společníkem obchodní společnosti E. Z., spol. s r. o., a akciová společnost E. M., a.s., převedla veškeré své akcie akcionáři Ing. P. K., resp. jím založené obchodní společnosti, právní nástupnictví tím bylo jednoznačně prokázáno. Dovolatelka rovněž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu v otázce priority ve smyslu prvotního uvedení určitých typů vakuových fixačních prostředků na trh, neboť se domnívá, v souladu se závěry soudu prvního stupně, že jednoznačně svědčí jí, když prvotní výrobu zahájil statutární orgán dovolatelky ještě v obchodní společnosti E. M., a.s.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud podle §243b odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání sděluje, že považuje rozsudek odvolacího soudu za právně zcela úplný a správný. Podle žalované právo priority výroby jednokomorových vakuových fixačních prostředků svědčí pouze společnosti E. M., a.s. a žalobkyně, pokud by jí měla náležet priorita uvedené výroby, musela by prokázat, že je jejím právním nástupcem. Žalovaná zdůrazňuje, že pokud jsou v obchodním rejstříku zapsány jako samostatné subjekty práva obě společnosti - jak E. M., a.s., tak i E. Z., spol. s r.o., - nelze mluvit o žádném právním nástupnictví mezi nimi. Naopak by se, podle názoru žalované, mohlo uvažovat o případném nekalém soutěžním jednání žalobkyně ve vztahu ke společnosti E. M., a.s., jíž svědčí právo priority výroby uvedených výrobků.
Žalovaná tedy považuje dovolání žalobkyně v celém rozsahu za nedůvodné a proto navrhuje, aby dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a aby bylo žalobkyni uloženo uhradit žalované náklady řízení, které jí vznikly.
Vzhledem k tomu, že dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu dovoláním ve výrocích II. - V., zabýval se dovolací soud především tím, zda dovolání je přípustné. Podle ustanovení §236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání žalobkyně do výroku II. rozsudku odvolacího soudu, jímž se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že, žaloba, jíž se žalobkyně domáhá, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se výroby a prodeje vakuového fixačního prostředku zdravotnické techniky do tří dnů od právní moci rozsudku, a dále aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni přiměřené zadostiučinění ve výši 100.000 Kč, se zamítá, shledává dovolací soud přípustným podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., a to k řešení otázky, zda výrobou a prodejem vakuového fixačního prostředku zdravotnické techniky se žalovaná dopustila vůči žalobkyni jednání nekalé soutěže.
Dovolací soud považuje závěry odvolacího soudu v otázce neprokázání právního nástupnictví mezi obchodní společností E. M., a. s. a společností žalobkyně E. Z., spol. s r. o. za správné. Prokázáno bylo pouze to, že společnost žalobkyně E. Z., spol. s r. o. se stala jediným akcionářem společnosti E.. M., a. s., nikoli však jejím právním nástupcem. Akcionář má pouze právo podílet se na řízení akciové společnosti ve smyslu obchodního zákoníku a stanov, dále právo na podíl na zisku a v případě zrušení akciové společnosti s likvidací právo na podíl na likvidačním zůstatku. Na žalobkyni proto nemohla přejít výroba a práva spojená s výrobou vakuových fixačních prostředků, kterou dříve zahájila společnost E. M., a. s., přičemž je nerozhodné, že obě obchodní společnosti jsou propojeny osobou Ing. P. K., který je jednak jediným jednatelem společnosti E. Z., spol. s r. o. a současně je také předsedou představenstva společnosti E. M., a.s. Odvolací soud tak rozhodl v souladu s hmotným právem.
Dovolací soud se ztotožňuje s právním názorem odvolacího soudu, že žalobkyně neprokázala, že jí svědčí časová priorita výroby jednokomorových vakuových fixačních prostředků za situace, kdy nebylo prokázáno právní nástupnictví mezi společností E. M., a.s. a společností žalobkyně E. Z., spol. s r. o. (právo priority výroby jednokomorových vakuových fixačních prostředků svědčí pouze společnosti E. M., a.s.), proto jednání žalované nemohlo být nekalou soutěží, neboť nemohlo naplnit současně všechny základní podmínky generální klauzule nekalé soutěže (ustanovení §44 odst. 1 obch. zák.).
Lze tak uzavřít, že dovolatelkou uváděný dovolací důvod, tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§24Ia odst. 2 písm. b) o.s.ř.), nebyl v souzené věci naplněn. Dovolací soud nezjistil ani vady, k jejichž existenci přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o.s.ř.), proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání žalobkyně do výroku II. rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Dovolání žalobkyně do výroku III. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, kterým byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti žalované zdržet se výroby a prodeje uvedených fixačních prostředků zdravotnické techniky, přichází v úvahu jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241 a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o.s.ř. je dovolací soud –s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu dovolací soud neshledává.
Dovolací soud se rovněž zcela ztotožňuje s právním názorem odvolacího soudu (stejně jako soudu prvního stupně) ohledně vakuových fixačních prostředků tzv. dvoukomorových, u nichž žalobkyně neprokázala, že by jí náleželo pro jejich výrobu právo priority. Přestože byla žalobkyně soudem prvního stupně výslovně poučena a vyzvána, aby doplnila skutková tvrzení s ohledem na upřesněný žalobní petit, pouze obecně uvedla, bez bližšího rozlišení výrobků jednokomorových a dvoukomorových, že veškerý sortiment svých výrobků vyrábí od r. 1992. Pokud potom - až v odvolacím řízení - žalobkyně uvedla, že časová priorita při výrobě tzv. dvoukomorových výrobků jí náleží od 15.5.1996, jedná se o nové skutkové tvrzení, k němuž nemůže odvolací soud, se zřetelem na platnou právní úpravu (ustanovení §205a odst. 1 o.s.ř.), přihlížet. Jestliže nemůže odvolací soud přihlížet k novému skutkovému tvrzení, pak také nemůže k tomuto novému skutkovému tvrzení provádět ani dokazování. Bylo na žalobkyni, aby tuto skutečnost uvedla již v řízení před soudem prvního stupně a nabídla o ní důkazy. Z těchto důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části výroku III., kterým byla žaloba žalobkyně ohledně tzv. dvoukomorových výrobků zamítnuta, jako věcně správný potvrdil. Odvolací soud tak rozhodl v souladu s hmotným právem, neboť žalobkyně neprokázala porušení generální klausule (§44 odst. 1 obchod. zák.) a vyvolání nebezpečí záměny dvoukomorových výrobků / §47 písm. c) obch. zák./ ze strany žalované.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku III. je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správný. Dovolání žalobkyně v tomto rozsahu směřuje proti rozhodnutí (výrok III.), proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolání žalobkyně proti zbývajícím částem rozhodnutí odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný (§243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c) o.s.ř.), tj. dovolání do výroků III., IV., V. a VI. rozsudku odvolacího soudu, dovolací soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř., pro nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta (účelně vynaloženým nákladem byl shledán sepis vyjádření k dovolání) ve výši 16 700 Kč (§3 odst. 1, §8, §10 odst. 3, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75 Kč §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a z částky 3 187 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí
V Brně dne 27. listopadu 2007
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu