ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.352.2006.1
sp. zn. 32 Odo 352/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Mgr. F. Š., s. k. p., úpadce A. L. a.s., proti žalovanému V. Š., zastoupenému JUDr. Z. L., advokátem o zaplacení 80 277,80 Kč, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 6 C 242/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. listopadu 2005, č.j. 22 Co 2368/2005-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 016 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Z. L, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. listopadu 2005, č.j. 22 Co 2368/2005-68, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25. července 2005, č.j. 6 C 242/2004-52, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř). V dovolání zpochybněná právní otázka, zda v daném případě má žalobce nárok na zaplacení žalované částky z titulu získání plnění žalovaným z neplatné kupní smlouvy, uzavřené mezi úpadcem na straně žalobce a žalovaným, nebyla odvolacím soudem řešena v rozporu s hmotným právem, konkrétně ustanovením §457 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), podle něhož, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Mimoto tato otázka nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu ani mezi ty, které by dosud nebyly řešeny (srov. např. Judikát č. 28/2006, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit č. 3/2006, jímž je řešena obdobná otázka zásadního významu, jako v dané věci, tj. vrácení plnění z neplatné smlouvy ve smyslu §457 obč. zák. za situace, kdy účastník neplatné smlouvy je v konkursu). Odvolací soud tedy rozhodl v souladu s hmotným právem a v souladu s dosavadní judikaturou, neboť žalobce nemá právo na zaplacení požadované částky ani z titulu práva na zaplacení kupní ceny ve smyslu §409 obchodního zákoníku, jak dovodil soud prvního stupně, a ani z titulu bezdůvodného obohacení podle §457 obč. zák., k čemuž dospěl odvolací soud. Pokud dovolatel zpochybňuje posouzení otázky, kdy došlo k uzavření smlouvy a poukazuje na neplatnost uzavřené kupní smlouvy v dané věci, pak je třeba učinit závěr, že odvolací soud při posouzení uplatněného nároku vyšel právě ze závěru o neplatnosti předmětné kupní smlouvy (resp. z neplatnosti úkonu, jímž bylo plněno z předmětné smlouvy bez souhlasu správce podniku), a poté správně aplikoval ustanovení §457 obč. zák., které zakotvuje restituční povinnost účastníků neplatné smlouvy – vrátit si navzájem poskytnutá plnění. Odvolací soud nepochybil, jestliže konstatoval, že v dané věci se jedná o synallagmatický vztah, kdy nárok účastníka na vydání předmětu koupě je podmíněn povinností vrátit druhému kupní cenu a charakter takového vztahu se nemůže změnit v situaci, že předmět koupě nelze vydat vzhledem k poražení zakoupených zvířat a je třeba poskytnout peněžní náhradu. Odvolací soud i správně dovodil, že nemusí řešit, zda je třeba v žalobním petitu uvést obě vzájemná peněžitá plnění s tím, že žalobce by žádal o zaplacení stejné částky a zároveň se zavazoval k zaplacení stejné částky. Jeho závěr o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby jako nedůvodné, není tedy možno s ohledem na ustanovení §457 obč. zák. považovat za rozhodnutí, které by bylo v rozporu s hmotným právem a ani s dosavadní judikaturou týkající se aplikace onoho ustanovení i za situace, že účastník neplatné smlouvy je v konkursu. Dovolatel se tedy mýlí, jestliže poukazuje, že odvolací soud nepřihlédl k situaci prohlášení konkursu a že pominul, že jedním z účinků konkursu je, že započtení na majetek patřící do konkursní podstaty není přípustné. V daném případě ale nebylo odvolacím soudem aplikováno dovolatelem předestřené ustanovení §580 obč. zák., upravující započtení, nýbrž ustanovení §457 obč. zák.
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Bylo-li dovolání žalobce odmítnuto, žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.) a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 801 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od. 1. 5. 2004, §46a odst. 1 z. č. 337/1992 Sb.), tedy celkem ve výši 5 016 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 23. dubna 2007
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu