ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.555.2006.1
sp. zn. 32 Odo 555/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce A. 24 Česká republika, s. r. o., zast. advokátem, proti žalovanému J. H., zast. advokátem, o zaplacení 681.687,76 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 235/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2006, č. j. 12 Cmo 371/2005-118, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 5. 2005, č. j. 14 Cm 235/2003-96, zamítl žalobu jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 522.838,87 Kč s příslušenstvím, řízení ohledně příslušenství – úroku z prodlení ve výši 5,5 % p.a. – zastavil a dále rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. 1. 2006, č. j. 12 Cmo 371/2005-118, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 522.838,87 Kč s 2% úrokem z prodlení od 5. 1. 2004 do zaplacení, dále potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně úroku z prodlení ve výši 2% za dobu prodlení od 30. 12. 2003 do 4. 1. 2004. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že zopakoval dokazování důkazy provedenými soudem prvního stupně a po jejich zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobce na zaplacení částky 522.838,87 Kč byl provedenými důkazy prokázán.
V podrobnostech odvolací soud uvedl, že smlouvou ze dne 19. 1. 1998 se žalobce (označený jako koncesionář) zavázal předat žalovanému (zákazníkovi, klientovi) platební karty na odběr pohonných hmot v síti čerpacích stanic žalobce (AS 24) a pro vztahy mezi účastníky dále platily Všeobecné obchodní podmínky (dále též jen „VOP“). Pohonné hmoty a služby v síti čerpacích stanic AS 24 byly poskytovány na základě použití kódované karty AS 24, předané žalovanému při podpisu smlouvy (§2 VOP). Za použití karty podle §4 bod 4.1 a §5 VOP odpovídá klient a její použití se účtuje k tíži klienta. Ve VOP byly dále upraveny podmínky zpracování přehledu prodeje tankovaných hmot, podmínky reklamace (viz §7 a 8 VOP).
Z důkazu provedeného soupisem odběru podle zemí a karet v období od 1. 3. 2003 do 15. 4. 2003 a od 16. 4. 2003 do 30. 4. 2003 odvolací soud zjistil, že žalobce podle §7 VOP ve 14 denní lhůtě vypracoval přehled množství tankovaných pohonných hmot pro vozidla žalovaného, pro něž byly vystaveny kódované karty. Odebrané pohonné hmoty žalobce vyúčtoval fakturami č. 3FA013993, 3FA002293, 3FA062809, 3FA009747, 3FA016765, 3FA005241, 3FA002781, 3FA074837, 3FA019590, 3FA003291, 3FA005139 a 3FA086433, v nichž se mj. uvádí odebrané množství, místo odběru a datum odběru.
Odvolací soud dále z dopisu žalovaného ze dne 30. 5. 2003, označeného jako uznání dluhu, zjistil, že žalovaný si byl vědom dluhu z neuhrazených faktur a tento dluh uznával. V dopise dále žalobci sdělil, že část dlužných faktur uhradí do 30. 6. 2003 a zbytek uhradí na přelomu měsíce července a srpna. Žalobce v dopise ze dne 2. 6. 2003 vyslovil souhlas s úhradou v navržené době a sdělil, že dlužná částka k 2. 6. 2003 činí 700.894,45 Kč.
Odvolací soud na základě uvedeného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobce prokázal oprávněnost uplatněného nároku. Žalobci, po částečném zpětvzetí žaloby co do rozsahu prodlení a výše úroku z prodlení, odvolací soud přiznal úrok z prodlení ve výši 2 % ročně počínaje od 5. 1. 2004 do zaplacení (§340, §369 odst. 1 obch. zák.).
Dovoláním ze dne 14. 3. 2006 napadl žalovaný výše uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a bylo podáno s odůvodněním, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.).
V obsáhlém odůvodnění dovolání dovolatel popsal dosavadní průběh řízení, uvedl obsah odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který napadl dovoláním a poté uvedl, že žalobce v řízení neprokázal, že žalovaný odebral pohonné hmoty, jejichž úhradu žalobce požaduje a ani neprokázal, zda vůbec byly pohonné hmoty někým odebrány a taktéž neprokázal doručení příslušných soupisů odběrů pohonných hmot a faktur žalovanému.
Dovolatel zejména namítá, že odvolací soud zjistil, že žalobce vypracoval podle §7 VOP ve lhůtě 14 dnů přehled množství tankovaných pohonných hmot a toto množství žalovanému vyúčtoval 14 fakturami, aniž se zabýval tím, že žalobce nepředložil důkazy svědčící o odběru pohonných hmot. Podle dovolatele takovým důkazem o množství odebraných pohonných hmot měly být výpisy z počítačového systému příslušných čerpacích stanic, z nichž by dále vyplývalo, kdy byly pohonné hmoty odebrány, a na jakou tankovací kartu. Tyto výpisy žalobce zaměňuje se soupisy odběrů pohonných hmot, které sám vytvořil. Dovolatel dále namítá, že žalobce též neprokázal, že žalovanému byly předmětné faktury doručeny.
Dovolatel dále uvedl, že jeho dopis ze dne 30. 5. 2003 není uznáním žádného konkrétního závazku dle ustanovení §323 obch. zák. a nevztahuje se k žalovanému odběru pohonných hmot.
S ohledem na uvedené proto dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení a dovolateli přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení. Současně dovolatel navrhuje, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Žalobce se, jak to vyplývá z obsahu spisu a předkládací zprávy, k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§240 odst. 1 o.. s. ř.), obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1 a 4, §241a odst. 1 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolací soud s ohledem na svoji ustálenou praxi o návrhu na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nerozhodoval.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. ), i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence zmíněných vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
V dovolání uplatněným dovolacím důvodem je to, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Tento dovolací důvod byl dovolatelem obsahově vymezen tak, že žalobce nepředložil důkazy o odběru pohonných hmot, jejichž úhradu požaduje a tímto důkazem mohou být pouze výpisy z počítačového systému čerpacích stanic nikoliv soupisy odběrů pohonných hmot.
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. (v projednávané věci je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva (srov. Občanský soudní řád, komentář, 5. vydání 2001, nakladatelství C.H.BECK, strana 1003-1004).
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnosti lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
V posuzovaném případě odvolací soud skutková zjištění čerpal z důkazu provedeného soupisem odběrů pohonných hmot v období od 1. 3. 2003 do 30. 4. 2003 podle zemí a kódovaných karet pro jednotlivá vozidla žalovaného, zpracovaného podle §7 VOP vždy za období 14 dní. Podle tohoto ujednání si mohl žalovaný vyžádat event. další informace o spotřebě jednotlivých vozidel. Na základě těchto soupisů byly pak vystaveny předmětné faktury (celkem 12), v nichž bylo opět uvedeno množství odebraných pohonných hmot, místo odběru a datum odběru. Odvolací soud vzal dále v úvahu i dopis žalovaného ze dne 30. 5. 2003, který byl označen jako uznání dluhu z neuhrazených faktur vzniklého používáním tankovacích karet, který však neposoudil jako uznání dluhu s důsledky s tím spojenými (a to pro neurčitost, neboť nebyly uvedeny faktury, u nichž byl dluh uznáván), ale z něhož přesto vyplývá, že si žalovaný byl vědom předmětného dluhu, jehož výši nikterak nerozporoval.
Dospěl-li odvolací soud na základě uvedeného ke skutkovému zjištění, že žalovaný v rozhodném období odebral žalobcem tvrzené množství pohonných hmot, je jeho skutkové zjištění správné a nelze mu vytknout, že by pominul některé rozhodné skutečnosti, popř. že by důkazy hodnotil v rozporu s ustanovením §132 o. s. ř.
Námitku žalovaného, že v řízení nebylo prokázáno množství odebraných pohonných hmot na základě kódovaných karet pro vozidla žalovaného, nebyl-li předložen výpis z počítačového systému jednotlivých čerpacích stanic, proto není důvodné. Žalobce při průkazu této skutečnosti postupoval dle §7 VOP a žalovaný např. postupem dle §8 VOP případné nesprávnosti v množství nereklamoval. K tomu je ještě třeba poznamenat, že soud není povinen provést důkazy, které jsou pro zjištění skutkového stavu nadbytečné, popř. jejichž prováděním by docházelo pouze k prodlužování sporu (§120 odst. 1, 2 věta o. s. ř.).
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že dovolání není důvodné a proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., a s přihlédnutím k tomu, že žalobci podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2007
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu