ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.557.2005.1
sp. zn. 32 Odo 557/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Ing. L. O., zastoupeného JUDr. M. K., advokátem proti žalovanému Ing. B. S., zastoupenému JUDr. J. T., advokátem o zdržení se označování výrobků - vín etiketou, o zdržení se distribuce, prodeje výrobků - vín a dalších obchodních aktivit s výrobky - víny označenými etiketou, o stažení z tržní sítě dosud neprodaných výrobků - vín označených etiketou, o zdržení se užívání kombinované ochranné známky a určení, že užívání této ochranné známky je nedovoleným soutěžním jednáním, o zdržení se užívání obrazové ochranné známky a určení, že užívání této ochranné známky je nedovoleným soutěžním jednáním, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Cm 223/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. listopadu 2004, č.j. 4 Cmo 158/2003-116, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.625 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. J.T., advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. listopadu 2004, č.j. 4 Cmo 158/2003-116, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2002, čj. 41 Cm 223/2001-91, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
V dovolání zpochybněná právní otázka, že se odvolací soud v daném případě nevypořádal s tvrzeními a vývody uvedenými v odvolání žalobce, zejména že soudy nijak nevyřešily, kterým autorským zákonem se údajné vztahy mezi autorem díla J. S. a Státním statkem řídí, a že odvolací soud dospěl k závěru, že je nerozhodné, jakým režimem se uvedené právní vztahy v minulosti řídily, tj. jestli zákonem č. 115/1953 Sb. nebo zákonem č. 65/1965 Sb., a dále že odvolací soud nesprávně posoudil otázku právního nástupnictví Státního statku B.-v., nebyla odvolacím soudem řešena v rozporu s hmotným právem.
Odvolací soud konstatoval, že oba uvedené zákony v zásadě shodně zakotvují právo autora s dílem nakládat (viz §14 odst. 1 zákona č. 115/1953 Sb. a §12 odst. 1 zákona č. 35/1965 Sb., který dále příkladmo uvádí způsoby nakládání s dílem, „zejména rozhodnout o jeho uveřejnění a udílet svolení k jeho užití“). Z hlediska převodu autorských práv oba zákony předpokládají, že bez omezení lze převést jen právo dílo užít, nikoli ostatní autorská práva, která přecházejí na dědice. Odvolací soud dospěl k závěru, že autor J. S. dílo (vinnou etiketu) vytvořil jako dar pro konkrétní subjekt - Státní statek B. - v. n. p., kterému udělil svolení užít dílo ke konkrétnímu účelu ihned po jeho vytvoření v 60. letech 20. století, tedy jako etiketu na láhve s vínem z produkce d. s. h. Státní statek B. – v., n. p. byl zrušen bez likvidace a ke dni 1.7.1988 se jeho univerzálním právním nástupcem stal Státní statek B. – v., s. p. (právo dílo užít bezpochyby přešlo na tohoto právního nástupce - viz §21 zákona č. 35/1965 Sb.), v r. 1990 došlo k dalším změnám oprávněného subjektu - jedním z pěti nástupnických subjektů Státního statku B. – v., s. p. se stal A. B., s. p., do jehož majetku přešel i závod v D. K. a tedy i d. s., v r. 1993 převedl A. B.o, s. p. toto své oprávnění užívat předmětnou vinnou etiketu na žalovaného, který si sklepy v D. K. pronajal (postup byl v souladu s ustanovením §19 odst. 2 zákona č. 35/1965 Sb.). K převodu práva dílo (vinnou etiketu) užít na žalovaného došlo se souhlasem autora díla J. Svobody v r. 1993 (viz listinu vyhotovenou A. B., s. p. dne 18. 8. 1993, podepsanou autorem, zápis z jednání se zástupci A. B., s. p. ze dne 3. 6. 1999 a prohlášení autora ze dne 24. 5. 1999). Smlouva o výhradním právu užití díla uzavřená mezi autorem díla S. a žalobcem v r. 1999 je tedy neplatná, žalobce není oprávněným uživatelem předmětného díla (vinné etikety), nemá tudíž žádný nárok na autorskoprávní ochranu, tj. na ochranu užívání předmětného díla.
Z hlediska právního posouzení se dovolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v jednání žalovaného nelze shledat rozpor s dobrými mravy, a proto se nejedná o nekalou soutěž, ať už toto jednání spočívá v označování vín původní vinnou etiketou, anebo v zápisu a užívání ochranných známek, které z ní vycházejí. Žalovaný pokračuje v produkci vína ve vinných sklepích v D. K. a své produkty olepuje vinnou etiketou prokazatelně od roku 1993. Žalobce neprokázal, že vína takto shodně označoval dříve než v roce 1997. Nemohl tedy žalovaný nikterak těžit z dobré pověsti výrobků žalobce ani vyvolat nebezpečí záměny s výrobky žalobce či klamnou představou o spojení obou výrobků. Proto dovolací soud považuje závěr odvolacího soudu i soudu prvního stupně za věcně správný.
Odvolací soud tedy rozhodl v souladu s hmotným právem, neboť žalobce není oprávněn k žádnému z uplatňovaných zdržovacích nároků, jak správně dovodil soud prvního stupně i odvolací soud.
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., kterým je možno vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí; sám o sobě, i kdyby byl dán, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže založit.
Lze tak uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto, aniž nařizoval jednání (ust. §243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost usnesením odmítl (ust. §243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Bylo-li dovolání žalobce odmítnuto, žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 1.550 Kč (§8, §10 odst. 3, §16, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení - advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) tedy celkem ve výši 1.625 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 24. května 2007
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu