ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.568.2005.1
sp. zn. 32 Odo 568/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně K. p., a.s., proti žalované P. S., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 126 231 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 C 259/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. února 2005 č. j. 8 Co 2785/2004-106, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 5. listopadu 2004 č. j. 12 C 259/2004-74 zamítl žalobu na zaplacení částky 126 231 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manžel žalované P. S. sepsal s žalobkyní pojistnou smlouvu pro havarijní pojištění osobního automobilu M. a tuto podepsal, přestože jako pojistník byla ve smlouvě uvedena žalovaná. Celkové roční pojistné za vozidlo bylo sjednáno na částku 180 976 Kč, přičemž splatnost byla stanovena čtvrtletně ve splátkách ve výši 45 244 Kč. Manžel žalované současně zaplatil první splátku pojištění ve výši 42 862 Kč a následně pak doplatil zbytek čtvrtletního pojistného 2 382 Kč. Další čtvrtletní splátka pojistného splatná pro období od 15. 2. 2003 do 15. 5. 2003 již zaplacena nebyla, a proto došlo podle názoru žalobkyně k zániku pojištění pro nezaplacení pojistného k datu 14. 8. 2003 [§801 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále jen „ObčZ“)] a žalovaná dluží část pojistného, které byla do uvedeného zániku pojištění povinna platit, a také smluvní pokutu za prodlení s platbou. Soud prvního stupně tento názor neakceptoval; ve svém právním hodnocení věci vyšel z §791 odst. 1 ObčZ, který pro pojistnou smlouvu stanoví obligatorně písemnou formu, z čehož vyplývá, že pojistná smlouva je platná pouze tehdy, je-li uzavřena písemně a je podepsána. Nedostatek písemné formy a tedy i nedostatek podpisu žalované jako pojistníka na této pojistné smlouvě ji činí podle §40 ObčZ neplatnou. Tento nedostatek nemohl být zhojen ani zaplacením jedné čtvrtletní splátky pojistného, neboť podle §792 ObčZ upravujícího specifickou formu akceptace návrhu pojistné smlouvy uhrazením pojistného do určité lhůty mohla smlouva vzniknou pouze uhrazením celého ročního pojistného uvedeného v návrhu smlouvy, což se v této věci nestalo.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 15. února 2005 č. j. 8 Co 2785/2004-106 rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, ve kterém byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 35 743 Kč potvrdil, ve zbytku jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 90 488 Kč s 2% úrokem z prodlení od 21. 2. 2004 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud zopakoval některé důkazy a zjistil, že žalovaná uzavřela s Č. L., a.s. kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej osobního vozu M., v níž se žalovaná mj. zavázala uzavřít pojištění tohoto vozidla s povinností udržovat toto pojištění po celou dobu účinnosti smlouvy a vinkulovat pojistné plnění ve prospěch věřitele. Odvolací soud nejprve konstatoval, že v odvolacím řízení zůstalo nezpochybněno, že žalovaná písemnou pojistnou smlouvu s žalobkyní neuzavřela. K výkladu ustanovení §792 odst. 2 ObčZ však zaujal jiný právní názor. Citované ustanovení obsahuje specifický způsob akceptace návrhu na uzavření pojistné smlouvy tím způsobem, že dojde k zaplacení pojistného ve výši uvedené v návrhu pojistné smlouvy ve lhůtě určené pojistitelem nebo do jednoho měsíce ode dne, kdy druhý účastník návrh smlouvy obdržel. Podle právního závěru odvolacího soudu sice využití této formy akceptace předpokládá, že nelze plnit ve splátkách, neboť by tím nebyla splněna podmínka zaplacení pojistného ve výši uvedené v návrhu, nicméně bylo-li v souladu s §796 odst. 1 ObčZ sjednáno (navrženo) tzv. běžné pojistné, tj. pojistné placené za dohodnuté pojistné období, postačuje podle názoru odvolacího soudu k uzavření pojistné smlouvy zaplacení tohoto běžného pojistného. Návrh předmětné pojistné smlouvy z 15. 11. 2002 obsahoval návrh běžného (lhůtního) pojistného ve výši 42 862 Kč (bez ohledu na následné navýšení v dubnu 2003 o částku rovněž žalovanou, resp. manželem žalované zaplacenou a tím akceptovanou). Zaplacením částky 42 862 Kč dne 15. 11. 2002 a tím akceptací návrhu žalobkyně v době splatnosti dohodnutého čtvrtletního pojistného tak podle názoru odvolacího soudu došlo k uzavření pojistné smlouvy podle §792 odst. 2 ObčZ. Pojištěnou věcí byl osobní vůz M., který se stal součástí společného jmění manželů žalované a jejího manžela P. S.. Oba si byli vědomi povinnosti pojištění vozu vyplývající z kupní smlouvy, a proto manžel žalované tuto povinnost realizoval. Podle §143 odst. 1 písm. b) ObčZ se závazek P. S. z titulu uzavřené pojistné smlouvy stal součástí společného jmění žalované a jejího manžela, a proto jsou podle §145 odst. 3 ObčZ povinni splnit jej společně a nerozdílně. Protože důsledkem pasivní solidarity dlužníků je stav, kdy věřitel může podle §511 ObčZ požadovat celé plnění na kterémkoli z nich, v dané věci se žalobkyně domáhá plnění po žalované jako jedné ze solidárních dlužníků po právu.
Proti rozsudku odvolacího soudu – jeho měnící části - podala žalovaná dovolání, neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], které spatřuje v chybné aplikaci §792 odst. 2 ObčZ odvolacím soudem. Podle názoru dovolatelky nebyla v dané věci splněna druhá podmínka uzavření pojistné smlouvy akceptací jejího návrhu pojistníkem (dovolatelkou) podle citovaného ustanovení, neboť pojistné by muselo být zaplaceno v takové výši, která byla uvedena v návrhu pojistné smlouvy, ledaže by návrh obsahoval výslovné rozložení placení pojistného do splátek, ale pak by ve stanovené lhůtě musely být uhrazeny všechny splátky a ke vzniku pojištění by došlo zaplacením celého pojistného, tedy úhradou poslední splátky. V dané věci však nebylo pojistné zaplaceno v takové výši, jaká byla uvedena v návrhu pojistné smlouvy. Dovolatelka dále poukázala na shodný názor soudů obou stupňů, že pro nedostatek písemné formy pojistné smlouvy stanovené v §791 odst. 1 ObčZ je předmětná smlouva pro rozpor s tímto ustanovením podle §40 ObčZ neplatná. Pokud tedy pojistná smlouva nevznikla žádným ze zákona možným způsobem, není na místě postupovat podle §143 odst. 1 písm. b) a §145 odst. 3 ObčZ. Také je nutno přihlédnout k tomu, že žalobkyně je na trhu pojištění profesionálem a k její tíži musí jít i nedodržení předepsané písemné formy uzavření pojistné smlouvy. Podle názoru dovolatelky je vyloučeno, aby pojistná smlouva byla podepsána žalobkyní a třetí osobou odlišnou od osoby uvedené v záhlaví pojistné smlouvy, vyjma těch případů, kdy je k tomu třetí osoba zmocněna, což se v dané věci nestalo. Dovolatelka navrhla zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadenou část rozsudku odvolacího soudu podle §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady však dovolatelka netvrdila a ani ze spisu se nepodávají.
Nejvyšší soud posoudil rozsudek odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, kterými je vázán, a to i z hlediska jejich obsahového vyjádření v dovolání. Dovolatelka uplatnila dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., podle něhož lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Dovolatelka nesouhlasí s výkladem §792 odst. 2 ObčZ, jak byl proveden odvolacím soudem. Napadá jeho závěr, že pojistná smlouva vznikla postupem podle toho ustanovení.
Pro uzavření pojistné smlouvy a všechny právní úkony týkající se pojistné smlouvy je v §791 odst. 1 ObčZ stanovena obligatorní písemná forma, avšak s jedinou výjimkou - tou, která je upravena v §792 odst. 2 ObčZ. Podle tohoto ustanovení lze návrh pojistitele přijmout též zaplacením pojistného ve výši uvedené v návrhu, jestliže se tak stane ve lhůtě podle odstavce 1, tj. ve lhůtě, kterou navrhovatel určil, a neurčil-li ji, do jednoho měsíce ode dne, kdy druhý účastník návrh obdržel. Pojistná smlouva je v takovém případě uzavřena, jakmile bylo pojistné zaplaceno. Samozřejmě, že návrh pojistné smlouvy musí být v písemné formě včetně všeobecných pojistných podmínek, a to i z hlediska nezbytné určitosti závazku. Dovolatelka správně uvádí, že ke vzniku pojistné smlouvy konkludentním projevem vůle podle §792 odst. 2 ObčZ může dojít při současném splnění dvou podmínek - musí se tak stát ve stanovené lhůtě a pojistné musí být zaplaceno v takové výši, jaká byla uvedena v návrhu smlouvy (srov. Jehlička, Švestka, Škárová a kolektiv, Občanský zákoník, komentář, 7. vydání, nakladatelství C.H. Beck, Praha 2002, str. 1005). Z takového výkladu tohoto ustanovení vycházel i odvolací soud a stejně jako dovolatelka dospěl k závěru, že využití této formy akceptace předpokládá, že nelze plnit ve splátkách, neboť tím by nebyla splněna podmínka zaplacení pojistného ve výši uvedené v návrhu. Dovolatelka však přehlíží, že odvolací soud ve svých právních závěrech vyšel při posouzení otázky placení pojistného z §796 odst. 1 ObčZ, podle kterého ten, kdo s pojistitelem uzavřel pojistnou smlouvu, je povinen platit pojistné, a to za dohodnutá pojistná období (běžné pojistné); lze též dohodnout, že pojistné bude zaplaceno najednou za celou dobu, na kterou bylo pojištění sjednáno (jednorázové pojistné). Zákon zde rozlišuje mezi pojistným placeným za dohodnutá pojistná období, které nazývá běžné pojistné, a pojistným, které se na základě ujednání v pojistné smlouvě platí za celou dobu, na kterou bylo pojištění sjednáno; toto pojistné nazývá jednorázovým pojistným. Jednorázové pojistné se obvykle vyskytuje u krátkodobých pojištění, tj. u pojištění kratších než jeden rok, ale i u dlouhodobého pojištění osob, kde však v souvislosti se zánikem pojištění platí zvláštní režim (§804 ObčZ). Určení délky pojistného období je věcí dohody smluvních stran a používá se obvykle ujednání o ročním, pololetním, čtvrtletním či měsíčním pojistném období (srov. Jehlička, Švestka, Škárová a kolektiv, Občanský zákoník, komentář, 7. vydání, nakladatelství C.H. Beck, Praha 2002, str. 1011).
V dané věci žalobkyně do návrhu pojistné smlouvy uvedla, že pojistné bude hrazeno ve čtvrtletních pojistných obdobích. Odvolací soud tedy nepochybil, pokud dospěl k závěru, že v dané věci bylo pojistné placeno za dohodnuté pojistné období, tedy zmíněné běžné pojistné, a proto k využití formy akceptace návrhu pojistné smlouvy pojistníkem podle §792 odst. 2 ObčZ postačovalo k uzavření pojistné smlouvy zaplacení tohoto běžného pojistného. S tímto závěrem odvolacího soudu se Nejvyšší soud ztotožňuje.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2, věty před středníkem, o. s. ř. dovolání žalované zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolatelka nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2007
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu