ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.569.2006.1
sp. zn. 32 Odo 569/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně Č. L., a. s., proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o zaplacení 149.015,72 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 10 C 99/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2005, č. j. 29 Co 388/2005-56, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha – západ rozsudkem ze dne 6. 5. 2005, č. j. 10 C 99/2005-43, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 149.015,72 Kč spolu s 0,15 % úrokem z prodlení denně počínaje od 3. 4. 2003 do zaplacení a dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že účastníci uzavřeli dne 13. 1. 2000 leasingovou smlouvu, jejíž součástí byly všeobecné smluvní podmínky (VSP) a téhož dne žalovaný převzal předmět leasingu, a to FIAT . Žalobkyně podáním z 12. 6. 2000 pro neplacení leasingových splátek (4. a 5. splátky) vypověděla podle čl. 4.4.1 VSP leasingovou smlouvu ke dni 19. 6. 2000 a vyzvala žalovaného k vrácení předmětu leasingu dne 19. 6. 2000 v sídle žalobkyně. Dále odvolací soud konstatoval, že podle čl. 4.3 VSP leasingová smlouva končí uplynutím posledního dne kalendářního měsíce, v němž pojistitel uzná, že předmět leasingu byl zničen nebo odcizen, popř. konstatuje-li se totéž v trestním řízení. Doklady osvědčující skutečnost, že předmět leasingu byl zničen nebo odcizen, nebyly vydány. Pojistitel odmítl poskytnout pojistné plnění (z důvodů odcizení předmětu leasingu) a též namítl promlčení nároku na pojistné. Okresní soud v Jičíně v rozsudku ze dne 11. 6. 2001, č. j. 1 T 50/2001-95 rozhodl o obžalobě, jež žalovaného vinila z toho, že v měsíci červnu 2000 přenechal nezjištěným osobám předmět leasingu tak, že ho odstavil na parkovišti u firmy A. v J. a poté dne 8. 6. 2000 oznámil na Policii ČR v Hradci Králové odcizení vozidla před prodejnou B. tak, že žalovaného obžaloby zprostil pro nedostatek důkazů podle zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“.
Odvolací soud proto konstatoval, že smluvní vztah mezi účastníky zanikl výpovědí. Žalobkyně se proto právem domáhá zaplacení 4.,5. a 6. leasingové splátky a úroku z prodlení a dále náhrady škody ve výši zůstatkové hodnoty předmětu leasingu ke dni ukončení této smlouvy, neboť žalovaný nevyřídil pojistnou událost a tato povinnost pro něho vyplývá z čl. 3.2.4 VSP, aby pojistné plnění mohlo být započteno na pohledávku žalobkyně (na zůstatkovou hodnotu předmětu leasingu). Soud prvního stupně proto rozhodl správně přiznal-li žalobkyni žalovanou částku 149.015,72 Kč představující dlužné leasingové splátky (4. 5. a 6.) ve výši 20.196,- Kč, úrok z prodlení ve výši 0,15 % z dlužných splátek v celkové výši 4.292,- Kč, zůstatkovou cenu předmětu leasingu ve výši 183.809,- Kč, to vše sníženo o nezúčtovanou zálohu ve výši 53.749,98 Kč a zůstatek časového rozlišení splátek ve výši 5.531,30 Kč. Obrana žalovaného, že povinnosti spojené se vznikem pojistné události, týkající se předmětu leasingu a vyplývající ze smlouvy splnil odevzdáním klíčků od vozidla a osvědčení o technickém průkazu (předmětu leasingu) pojistiteli dne 12. 6. 2000, odvolací soud nepokládal za písemnou informaci pojistitele ani žalobkyně o pojistné události, popř. za řádné vyřízení pojistné události (odcizení předmětu leasingu) a taktéž ji nepokládal za prokázanou a věrohodnou, a to zejména na základě jím vyhotovené listiny označené jako zápis o odevzdání klíčů od vozidla.
Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle §219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.
Dovoláním ze dne 18. 1. 2006, doplněným po výzvě soudu prvního stupně podáním ze dne 9. 2. 2006, napadl žalovaný výše uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že přípustnost dovolání odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).
V dovolání žalovaný zejména uvedl, že zásadní právní význam spatřuje v posouzení toho, zda splnil povinnost vyplývající pro něho z leasingové smlouvy, pokud osobně nahlásil pojistnou událost (krádež předmětu leasingu) leasingové společnosti a zda odevzdal klíče od vozidla a na kontaktním místě pojišťovny osobně oznámil pojistnou událost. Nevyplní-li pracovník pojišťovny příslušné formuláře a nezaslal-li je leasingové společnosti, nelze to klást za vinu žalovanému. Při jednání soudu dne 27. 4. 2005 žalovaný předložil potvrzení o tom, že odevzdal klíčky od vozidla IPB Pojišťovně, a. s., což potvrzuje, že nahlásil pojistnou událost bezprostředně po odcizení vozidla. O odcizení vozidla byla informována i žalobkyně, o čemž svědčí skutečnost, že se připojila jako poškozená k trestnímu řízení vedenému proti žalovanému.
Dovolatel je proto toho názoru, že řádně splnil povinnost nahlásit pojistnou událost a proto neuznává nárok uplatněný v žalobě a vzhledem k tomu navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně, jak to vyplývá z obsahu spisu, se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10 a o. s. ř.) konstatoval, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.).
Poté se dovolací soud zabýval tím, zda je v posuzovaném případě dovolání přípustné dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na něž dovolatel v dovolání odkázal.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž tento soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
V posuzované věci není dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť odvolací soud dovoláním napadený rozsudek potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Při posuzování přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení je tedy způsobilým dovolacím důvodem pouze nesprávné právní posouzení (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) a přípustnost dovolání nemohou založit dovolací důvody uvedené v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a §241a odst. 3 o. s. ř. (tzv. jiné vady řízení, popř. nesprávnosti ve skutkových zjištěních).
Dovolací soud je dále podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. – s výjimkou určitých vad – vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením v dovolání. Pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoliv, jsou rozhodné jen otázky, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a jejichž posouzení bylo dovolatelem napadeno či zpochybněno.
Z obsahu dovolání (včetně jeho doplnění) vyplývá, že dovolatel zásadní právní význam spatřuje v posouzení otázky, zda splnil povinnost vyplývající pro něho z leasingové smlouvy v případě pojistné události (odcizení předmětu leasingu). V podrobnostech namítá, že osobně nahlásil pojistnou událost, odevzdal klíče od vozidla a o pojistné události byla informována i žalobkyně a tím splnil podmínky, stanovené v pojistné smlouvě.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolatel formálně uplatnil způsobilý dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Z jeho obsahového vymezení však vyplývá, že námitky směřují proti skutkovému závěru odvolacího soudu ohledně splnění povinnost dovolatele v případě pojistné události a nabízí tak vlastní verzi skutkových okolností týkajících se uplatněného nároku a následně z toho dovozuje nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem. K tomu je třeba poznamenat, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit (§241a odst. 4 o. s. ř.). Nedostatky ve zjištění skutkového stavu lze napadnout námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištěné, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak přípustné. Pokud je přípustnost dovolání teprve zvažována dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemůže námitka směřující proti skutkovému stavu věci přípustnost dovolání založit.
Rozhodnutí odvolacího soudu dále spočívá na závěru, že leasingová smlouva zanikla výpovědí a z uvedeného je zřejmé, že posouzení této otázky dovolatel v dovolání nezpochybnil.
Dovolací soud, vycházeje ze shora uvedeného, dospěl k závěru, že v daném případě nelze přípustnost dovolání dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalobci podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2007
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu