ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.708.2006.1
sp. zn. 32 Odo 708/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně T. Ž., a. s., zastoupené advokátem, proti žalovanému B. N., zastoupenému Mgr. R. S., advokátem, o zaplacení 623 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v O. pod sp. zn. 10 Cm 70/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v O. ze dne 14. června 2005, č.j. 2 Cmo 411/2004-144, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v O. ze dne 14. června 2005, č.j. 2 Cmo 411/2004-144, v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v O. ze dne 1. července 2004, č.j. 10 Cm 70/97-108, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 623 000,- Kč s 16% úrokem z prodlení od 5. února 1997 do zaplacení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny, a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Otázku, která podle dovolatele činí napadené rozhodnutí zásadně právně významným, totiž zda ve smlouvě o převzetí dluhu vyžadující písemnou formu (srov. §531 odst. 1 a 3 občanského zákoníku) je požadavek určitosti přejímaného dluhu naplněn i v případě, kdy ač ve smlouvě není konkrétní dluh nijak vymezen, je stranám smlouvy i věřiteli (dle tvrzení dlužníka) zřejmé a známo, o který dluh se jedná, řešil odvolací soud v souladu s hmotným právem a judikaturou (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2005, sp. zn. 32 Odo 1415/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2006, pod číslem 9), a proto z pohledu řešení této otázky nemůže mít napadené rozhodnutí zásadní právní význam.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. září 2007
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu