ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.709.2006.1
sp. zn. 32 Odo 709/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce J. R., bytem v Písku, Třebízského 404/9, PSČ 397 01, IČ 10300244, zastoupeného advokátem, proti žalované T.-I. s.r.o., IČ 14704901, zastoupené advokátem, o 266 038,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v P. pod sp. zn. 22 Cm 2348/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 15. prosince 2005, č.j. 2 Cmo 43/2005-182, takto:
I. Dovolání v rozsahu, ve kterém směřuje proti výroku rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 15. prosince 2005, č.j. 2 Cmo 43/2005-182, jímž byl změněn rozsudek Krajského soudu v P. ze dne 26. října 2004, č.j. 22 Cm 2348/98-152, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 266 038,10 Kč s příslušenstvím tak, že se žaloba zamítá, se zamítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v P. shora označeným rozsudkem změnil rozsudek (v pořadí druhý) Krajského soudu v P. ze dne 26. října 2004, č.j. 22 Cm 2348/98-152, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 266 038,10 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal úhrady žalované částky z titulu náhrady škody po odstoupení od smlouvy, a rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů.
Podle odvolacího soudu soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, avšak nesprávně ji právně posoudil. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 9. ledna 1998 uzavřena smlouva o dodávce přívěsu na grilování kuřat, typ T. I. o celkové váze 1600 kg v základním provedení. Cena byla sjednána částkou 891 673,60 Kč včetně daně z přidané hodnoty, přičemž účastníky bylo dohodnuto, že tuto smlouvu, která byla soudem kvalifikována jako smlouva kupní, lze doplňovat a měnit pouze oboustranně podepsanými dodatky. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalobce před převzetím přívěsu od žalované jí zaplatil částku 266 038,10 Kč. Rovněž bylo zjištěno, že dne 1. března 1998 uzavřel žalobce se společností C-L. spol. s r.o. smlouvu o pronájmu přívěsu s právem jeho následné koupě (dále též jen „leasingová smlouva“). S ohledem na skutečnost, že tato smlouva byla uzavřena až následně po uzavření kupní smlouvy o dodávce přívěsu, soud prvního stupně podle odvolacího soudu nijak nepochybil, považoval-li za zásadní při posuzování žalobního nároku uzavření kupní smlouvy mezi účastníky.
V návaznosti na zjištění, že přívěs vážil více (konkrétně 1840 kg) než 1600 kg, jak bylo sjednáno v kupní smlouvě, odvolací soud nemá za v řízení prokázané, že ke změně smlouvy – doplnění přívěsu dalším vybavením, což mělo být dle žalované důvodem následného zvýšení hmotnosti přívěsu, došlo písemnou formou. Za této situace dospěl k závěru, že překročení hmotnosti přívěsu je vadou zboží podle §420 a §422 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) a že žalovaná za tuto vadu podle §425 obch. zák. odpovídá. S ohledem na charakter vady byla přitom podle posouzení odvolacího soudu touto vadou porušena smlouva podstatným způsobem, s čímž se pojí ten důsledek, že žalobce po využití práva reklamovat vady podle §436 odst. 1 písm. d) obch. zák. následně od smlouvy o dodávce přívěsu dopisem ze dne 21. května 1998 odstoupil. Pakliže však žalobce vadné zboží – přívěs žalované nevrátil (v řízení bylo učiněno nesporným, že přívěs byl vydán žalobcem leasingové společnosti), jak mu ukládá §351 obch. zák., účinky odstoupení podle §441 odst. 2 obch. zák. zanikly. Za stavu, kdy žalobce mohl dosáhnout uspokojení svých práv uplatněním práva z odpovědnosti žalované za vady přívěsu některým ze způsobů uvedených v §436 obch. zák., avšak pro okolnosti na straně žalobce k tomuto uspokojení nedošlo, dospěl odvolací soud za aplikace §440 odst. 2 obch. zák. k závěru, že se žalobce nemůže uplatněné pohledávky domoci z titulu práva na náhradu škody. Proto rozsudek soudu prvního stupně změnil ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu zamítl.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Uvedl, že ho podává z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jakož i z důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., jelikož odvolací soud vydal rozhodnutí, které nemá oporu v provedeném dokazování.
Podle názoru dovolatele nelze na zjištěný skutkový stav ustanovení §441 odst. 2 obch. zák. aplikovat, neboť po odstoupení od kupní smlouvy nemohl žalované vrátit přívěs, protože mu jej odebrala leasingová společnost. V důsledku toho tak byl zcela bez své viny objektivně v situaci, kdy zboží vrátit nemohl, čímž došlo k naplnění podmínek uvedených v §441 odst. 3 písm. a) obch. zák. Nelze-li zboží vrátit vůbec, není podle dovolatele možnost odstoupení od smlouvy omezena. V této souvislosti poukazuje na to, že mu škoda vznikla, neboť nemá ani přívěs ani peníze, které prokazatelně zaplatil žalované.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu pro nesprávné právní posouzení věci a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žaloba byla zamítnuta, je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.), však dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.).
Byť dovolatel výslovně uvedl, že dovolání podává též z důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), nijak tento důvod konkrétně nevymezil. Zejména neuvedl, která skutková zjištění, z nichž napadené rozhodnutí vychází, oporu v provedeném dokazování nemají. Ve vazbě na §242 odst. 3, větu první, o. s. ř. proto Nejvyšší soud mohl napadené rozhodnutí přezkoumat pouze z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím dovolatel zpochybňoval správnost aplikace §441 odst. 2 obch. zák. pro naplnění podmínek uvedených v §441 odst. 3 písm. a) obch. zák.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §441 odst. 2 obch. zák. účinky odstoupení od smlouvy nevzniknou nebo zaniknou, jestliže kupující nemůže vrátit zboží ve stavu, v jakém je obdržel.
Podle §441 odst. 3 obch. zák. ustanovení odstavce 2 však neplatí,
a) jestliže nemožnost vrácení zboží ve stavu tam uvedeném není způsobena jednáním nebo opomenutím kupujícího, nebo
b) jestliže ke změně stavu zboží došlo v důsledku prohlídky řádně vykonané za účelem zjištění vad zboží.
Podle zjištění odvolacího soudu, která nebyla v dovolání napadena, žalobce poté, co podle kupní smlouvy uzavřené se žalovanou od ní převzal předmětný přívěs a nabyl k němu ve smyslu §443 odst. 1 obch. zák. vlastnické právo, uzavřel smlouvu o pronájmu přívěsu s právem jeho následné koupě se společností C-L. spol. s r.o., která za žalobce uhradila žalované podstatnou část kupní ceny. Následně tato společnost od leasingové smlouvy odstoupila a odebrala si od žalobce předmět leasingu. Tyto okolnosti, pro které žalobce nemohl po odstoupení od kupní smlouvy vrátit žalované přívěs ve stavu, v jakém jej obdržel (srov. §441 odst. 2 obch. zák.), nehodnotil odvolací soud jako naplnění podmínek podle §441 odst. 3 písm. a) obch. zák., nýbrž jako okolnosti na straně žalobce, pro něž nemohlo dojít po odstoupení od smlouvy k vrácení předmětného přívěsu.
Toto právní posouzení shledává Nejvyšší soud správným. Uzavřel-li žalobce jako vlastník přívěsu s leasingovou společností smlouvu o jeho pronájmu, aniž se tato společnost stala vlastníkem přívěsu (skutečnost, že leasingová společnost zaplatila za žalobce část kupní ceny, není titulem k nabytí vlastnictví přívěsu) a došlo-li následně k odebrání přívěsu touto společností od žalobce v důsledku jejího odstoupení od leasingové smlouvy, aniž tato společnost byla vlastníkem přívěsu, nelze dospět k závěru, že nemožnost vrácení přívěsu žalobcem žalované není způsobena jednáním nebo opomenutím žalobce, nýbrž právě naopak. Nemožnost vrácení zboží si způsobil žalobce právě tím, že uzavřel smlouvu o pronájmu věci, jejímž byl vlastníkem, a že věc vydal někomu, kdo k ní neměl vlastnické právo.
Zanikly-li podle §441 odst. 2 obch. zák. účinky odstoupení žalobce od kupní smlouvy uzavřené mezi ním a žalovanou, zaniklo žalobci též právo na vrácení plnění v rozsahu vymáhané částky poskytnuté před odstoupením od smlouvy, které by mu jinak náleželo podle §351 odst. 2 obch. zák. Protože tohoto uspokojení žalobce bylo možné dosáhnout uplatněním nároku z vad zboží, nelze ho podle §440 odst. 2 obch. zák. dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu, tedy i z titulu náhrady škody podle §373 a násl. obch. zák., jak správně uzavřel odvolací soud. Tuto situaci si způsobil žalobce svým pochybeným postupem vůči uvedené leasingové společnosti, s níž neuváženě uzavřel smlouvu o pronájmu přívěsu s právem jeho následné koupě, zřejmě za účelem zajištění finančního krytí svého závazku k zaplacení kupní ceny ve vztahu k žalované, a jíž následně přívěs vydal, v důsledku čehož se mu nepodařilo naplnit povinnost vrátit ho žalované po odstoupení od kupní smlouvy, jak mu vyplynulo z ustanovení §351 odst. 2 obch. zák.
Lze proto uzavřít, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl v souzené věci naplněn, neboť odvolací soud se tvrzeného právního pochybení při aplikaci §441 odst. 2 obch. zák. nedopustil, na což navazuje za použití §440 odst. 2 obch. zák. i jeho správný závěr o nemožnosti žalobce domoci se uplatněné pohledávky z titulu práva na náhradu škody.
Dovolání směřující do zbývající části rozsudku odvolacího soudu, tj. do jeho rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalované v rozsahu, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu zamítl, pro nedůvodnost zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.) a ve zbývajícím rozsahu ho odmítl pro nepřípustnost [§218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §151 odst. 1, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. října 2007
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu