ECLI:CZ:NS:2007:33.CDO.1672.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 1672/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně M. T. s. r. o., proti žalované J. V., o zaplacení 7.990,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.zn. 14 C 271/95, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2006 č. j. 30 Co 160/2006-67, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. března 2006 č. j. 30 Co 160/2006-67, zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. února 1997, sp. zn. 14 C 271/95, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání právní předchůdce žalobkyně S. P., (usnesením ze dne 18. 8. 2006, č. j. 14 C 271/95-99, Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl, že na místo tohoto žalobce vstupuje do řízení M. T. s. r. o. přičemž odvolání žalované proti tomuto usnesení bylo usnesením téhož soudu ze dne 12. 12. 2006, č. j. 14 C 271/95-102, pro opožděnost odmítnuto). Přípustnost dovolání dovozuje z „§236 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu“ a v dovolání zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu, že řízení před soudem prvního stupně trpělo vadou spočívající v tom, že žalované byl nesprávně ustanoven opatrovník pro řízení, čímž jí byla odňata možnost jednat před soudem. Vyjadřuje přesvědčení, že postup soudu prvního stupně byl správný a že námitky žalované o jejím pobytu na stávající adrese jsou účelové. Z uvedeného důvodu navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde v souzené věci, kdy odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně vydanému 24. února 1997 správně projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I., bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V posuzovaném případě směřuje dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Občanský soudní řád ve znění do 31. 12. 2000 připouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu za podmínek stanovených v §237 odst. 1, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je (s výjimkami uvedenými v §237 odst. 2 o. s. ř., o něž v projednávané věci nejde) vždy přípustné (a současně i důvodné), jestliže řízení trpí vadami uvedenými v §237 odst. 1 o. s. ř. K takovým vadám přihlíží dovolací soud (bylo-li dovolání podáno včas a oprávněným subjektem) z úřední povinnosti, tedy i když nebyly v dovolání vytýkány ( 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). V dovolání je sice deklarováno naplnění dovolacího důvodu podle §241 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., avšak konkrétní výtky, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v §237 odst. 1 pod písm. a/ až g/ o. s. ř. dovolání ve skutečnosti neobsahuje. Naopak odvolacímu soudu je vytýkáno, že věc nesprávně právně posoudil, dospěl-li k závěru, že řízení před soudem prvního stupně trpělo tzv. zmatečnostní vadou.
Protože odkaz dovolatelky na neexistující zákonné ustanovení (tj. §236 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) je zavádějící, zbývá uvážit přípustnost dovolání z pohledu §238a a 239 o. s. ř.
Ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ až f/ o. s. ř. nelze dovoláním napadené rozhodnutí, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení, podřadit.
Ustanovení §239 o. s. ř. uvažuje přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně. Ani o tento případ tedy v dané věci nejde.
Za této procesní situace nelze dovodit přípustnost dovolání ze žádného ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 a dovolacímu soudu nezbylo, než bez jednání (§243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítnout (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř. neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. května 2007
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu