ECLI:CZ:NS:2007:33.CDO.2635.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 2635/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně S. p. a. s. zastoupené advokátem, proti žalovanému P. B., o zaplacení 11.597,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 8 C 44/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 31. října 2006, č. j. 40 Co 1209/2006-42, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 31. října 2006, č. j. 40 Co 1209/2006-42, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 29. března 2006, č. j. 8 C 44/2006-16, jímž byla žalovanému uložena povinnost do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 11.597,50 Kč s 2 % úrokem z prodlení p. a. z částky 7.044,50 Kč od 14. 4. 2004 do zaplacení a s 2 % úrokem z prodlení p. a. z částky 4.553,- Kč od 15. 5. 2004 do zaplacení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž uvádí, že z žalované částky je ochoten uhradit pouze 7.044,- Kč, neboť odběr plynu ukončil 31. 3. 2004 přechodem na jiný typ vytápění. I když při předání plynoměru dodavateli písemně potvrdil konečný stav počítadla, neuvědomil si, že neodpovídá reálné spotřebě. Srozuměn není ani s rozhodnutím o nákladech řízení, neboť je přesvědčen, že odměna advokáta žalobkyně je nepřiměřená.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo sice podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, a b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Dovolání žalovaného - pokud je jím napadeno rozhodnutí ve věci samé - směřuje proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11.597,50 Kč (s příslušenstvím), tedy výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, resp. 50.000,- Kč, a není tudíž ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje výslovně i proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, nezbylo, než zvažovat jeho přípustnost rovněž z hlediska ustanovení upravujících přípustnost dovolání proti usnesení. Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, vždy povahu usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř.), byť je začleněno do rozsudku soudu a stává se proto formálně jeho součástí. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř., neboť napadený akcesorický výrok rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání, dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítnout, aniž se jím mohl věcně zabývat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. června 2007
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu