ECLI:CZ:NS:2007:33.CDO.3943.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 3943/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. S., proti žalovaným 1) D. K., zastoupené advokátkou a 2) Z. Z., o částku 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 120/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 2. května 2006, č. j. 12 Co 252/2005-259, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. února 2004, č. j. 11 C 120/97-231, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku částku 100.000,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 15. 7. 1996 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. Soud prvního stupně tak rozhodl poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 26. října 2000, č. j. 11 C 120/97-94 (rovněž žalobě vyhovující), Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 22. ledna 2002, č. j. 12 Co 607/2001-125, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 2. května 2006, č. j. 12 Co 252/2005-259, rozsudek soudu prvního ve výroku o věci samé potvrdil a v nákladových výrocích jej změnil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobce žalovaným půjčil dne 14. 7. 1995 částku 200.000,- Kč, kterou se mu zavázali vrátit do 14. 7. 1996. O tom bylo sepsáno potvrzení. Žalované se nepodařilo prokázat, že její podpis na potvrzení není pravý a že obsah listiny není pravdivý. Žalovaní, resp. žalovaný ve sjednané lhůtě žalobci zaplatil jen 100.000,- Kč a dosud mu dluží 100.000,- Kč. Z takto zjištěného skutkového stavu věci soudy shodně dovodily, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanými jako dlužníky byla uzavřena platná smlouva o půjčce podle §657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“), a že žalovaní nesplnili závazek z této smlouvy, neboť žalobci dosud dluží 100.000,- Kč. Závazek žalovaných posoudily jako závazek solidární, protože jim vznikl společně za trvání manželství (§143 odst. 1 písm. b/ obč. zák.).
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění platném před 1. 4. 2005 (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, je dovolací přezkum otevřen jen pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve skutkovém zjištění, je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zcela vyloučeno. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není způsobilý sám o sobě (i kdyby byl dán) přípustnost takového dovolání založit.
Žalovaná sice v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, avšak podle obsahu jejích dovolacích námitek (§41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé, že ve skutečnosti uplatnila nezpůsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Při podrobném popisu vlastní verze skutku a rozboru namítaných logických rozporů v hodnocení provedených důkazů vytkla odvolacímu soudu pouze nesprávně, resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav věci ústící v nesprávný závěr, že žalovaní se žalobcem uzavřeli smlouvu o půjčce a že žalobce má za nimi pohledávku ve výši 100.000,- Kč představující nedoplatek půjčky. Namítá-li nesprávné posouzení věci, pak pouze tvrzením, že pravdivá je její verze skutku, jíž soudy neuvěřily. Na nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem tak žalovaná usuzuje výlučně zpochybněním skutkových závěrů, k nimž odvolací soud dospěl. Dovozuje, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy že žalovaným vůči žalobci závazek na zaplacení 200.000,- Kč ze smlouvy o půjčce nevznikl.
Lze tak uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2007
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu