ECLI:CZ:NS:2007:33.CDO.4588.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 4588/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce JUDr. M. K., proti žalovanému MUDr. J.H., o zaplacení 35.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 165/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2006, č. j. 30 Co 326/2006-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. září 2006, č. j. 30 Co 326/2006-78, potvrdil usnesení ze dne 10. listopadu 2005, č. j. 9 C 165/2001-49, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl o pokračování v řízení, které bylo přerušeno podle §109 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. proto, že žalovaný se nemohl pro překážku trvalejší povahy (z důvodu zdravotních potíží) účastnit řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž vytýká soudům, že mu „brání uplatnit své základní lidské právo zákonný spravedlivý soudní proces“. Je přesvědčen, že soudy straní žalobci, kterého „kryjí v skutkově smyšleném a současně protiprávním požadavku“. Protože řízení ve věci samé nikdy neproběhlo a žalovaný zamýšlí podat ústavní stížnost, je přesvědčen o nutnosti „podat dovolání procesní povahy“, a to zejména proto, že mu „byl odebrán jeho zákonný soudce a nezákonný soudce je k jeho osobě podjatý“ a že „za celých 5 let nebylo učiněno řádné procesní projednání natož ve věci samé“. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že soud bude řádně obsazen zákonným a nepodjatým soudcem.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (účastníkem řízení), není však v dané věci přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že napadené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o pokračování v přerušeném řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o odmítnutí odvolání není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy žalobci podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měl jinak vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. listopadu 2007
JUDr. Ivana Zlatohlávková JUDr. Ivana Zlatohlávková,
předsedkyně senátu