ECLI:CZ:NS:2007:33.ND.80.2007.1
sp. zn. 33 Nd 80/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně H. C., a. s. proti žalované M. V., o zaplacení částky 14.000,48 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 36 C 81/2005, o návrhu žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 36 C 81/2005 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) a žalovaná uzavřely dne 12. 12. 2000 úvěrovou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky, kterými si strany dohodly, že pro řešení sporů mezi nimi vzniklých je dána místní příslušnost Městského soudu v Brně. Poté, co Městský soud v Brně žalobě na zaplacení částky 14.000,48 Kč s příslušenstvím vyhověl vydáním platebního rozkazu ze dne 27. prosince 2004, č. j. 67 Ro 4807/2004-5, jenž byl zrušen včas podaným odporem, navrhla žalovaná přikázání věci Okresnímu soudu v Ústí nad Labem z důvodu vhodnosti. Návrh odůvodnila tím, že je v částečném invalidním důchodu, že spolu s manželem pečuje o těžce zdravotně postiženého syna a že cesta z Ú. n. L., kde má své bydliště, do B. za účelem projednání věci je pro ni příliš finančně nákladná. Poukázala i na to, že úvěr stále splácí.
Žalobkyně s přikázáním věci jinému soudu z důvodu vhodnosti nesouhlasí. Případná delegace by šla k jeho tíži a nevedla by k rychlejšímu a hospodárnějšímu projednání věci.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle odstavce 3 věty druhé tohoto ustanovení mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 téhož ustanovení též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána.
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (resp. v daném případě místní příslušnost dohodnutá podle §89a o. s. ř.), je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srovnej nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu.
O takový případ se v projednávané věci nejedná. Důvodem, aby věc byla přikázána soudu, v jehož obvodu bydlí žalovaná, nemůže být toliko její bydliště (byť v kombinaci s jejími osobními a majetkovými poměry), nýbrž takové okolnosti, z nichž lze spolehlivě dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána hospodárněji a rychleji. Pokud se týká případného výslechu žalované jako účastnice řízení, je možno tento důkaz provést prostřednictvím dožádaného soudu podle místa jejího bydliště (§39 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Ústí nad Labem podle §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. dubna 2007
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu