ECLI:CZ:NS:2007:33.ND.99.2007.1
sp. zn. 33 Nd 99/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce B. V., proti žalovanému K. ú. S. k. o ochranu osobnosti, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 48/2007, o námitce podjatosti, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Lu. Ř., JUDr. N. Ž., JUDr. Z. F. a Mgr. D. J. nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 48/2007.
Odůvodnění:
V řízení o ochranu osobnosti, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 102/2006, nebylo žalobci usnesením téhož soudu ze dne 5. ledna 2007, č. j. 37 C 102/2006-10, přiznáno osvobození od placení soudních poplatků a zároveň bylo rozhodnuto, že se mu neustanovuje k ochraně jeho zájmů zástupce z řad advokátů. Usnesení napadl žalobce odvoláním, v jehož rámci vznesl námitku podjatosti „VS – Praha“, kterou doplnil podáním ze dne 23. 2. 2007 tak, že jeho námitka se týká „soudkyň Ř., Ž., F. aj.“, u nichž předpokládá „vazbu na žalovaného“. Od soudce Krajského soudu v Praze „V. C. ml.“ se navíc dozvěděl, že „soudkyně J. mu jako soukromé osobě dala k dispozici spis č. j. 11 Co 126/98 KS-Praha“.
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Z. F., JUDr. L. Ř., JUDr. N. Ž. a Mgr. D. J., jako členky senátu, který je podle rozvrhu práce tohoto soudu příslušný věc projednat a rozhodnout, ve vyjádření k námitce podjatosti shodně uvedly, že k věci, ani k účastníkům řízení nemají žádný vztah a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti. Mgr. D. J. navíc dodala, že žalobce zná z rozhodovací činnosti, neboť jako předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze rozhodovala řadu soudních sporů, v nichž vystupoval jako jeden z účastníků řízení. Rovněž JUDr. C. ml. zná z úřední činnosti; osobně jej poznala jako účastníka školení soudců. Ve věcech žalobce však s ním nikdy nejednala.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že námitka podjatosti není opodstatněná.
V projednávané věci se o případ vyloučení soudců podle §14 odst. 1 o. s. ř. nejedná. Z obsahu spisu ani z vyjádření soudkyň, jejichž pravdivost nebyla nikterak zpochybněna, nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, jež by navozovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti. Důvody uváděné žalobcem jsou kusé a neurčité a nelze je označit jinak než jako prezentaci subjektivních pocitů či úvah, které nejsou objektivně podloženy. K otázce podjatosti soudců se obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž je dovozeno, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že jmenované soudkyně Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2007
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu