ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1252.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1252/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Č. r. – Ú. p. z. s. v. v. m., (Územní pracoviště B., odbor Odloučené pracoviště J.), proti žalované D. H., o zaplacení 83.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v J. pod sp. zn. 5 C 1107/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v B. ze dne 27. dubna 2005, č. j. 16 Co 31/2003-83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v B. ze dne 27. dubna 2005, č. j. 16 Co 31/2003-83, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v J. ze dne 7. listopadu 2002, č. j. 5 C 1107/2000-51, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej znění §241a odst. 3 o. s. ř.). Při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tak jako v posuzované věci) musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem.
Jak vyplývá z obsahu dovolání, žalobkyně v něm uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci. Vytýká totiž odvolacímu soudu, že nesprávně vycházel ze zjištění, že žalovaná a její manžel, který v průběhu řízení zemřel, splnili všechny podmínky pro poskytnutí příspěvku na individuální bytovou výstavbu rodinného domku, stanovené ve smlouvě ze dne 20. 8. 1990. Je přesvědčena, že podmínka provést stavbu v souladu se stavebním povolením splněna nebyla, neboť původní stavební povolení vydané příslušným stavebním úřadem dne 13. 8. 1990 stavebníci nerespektovali a následným rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 23. 11. 1998, které nabylo právní moci dne 21. 12. 1998, muselo být rozhodnuto o změně stavby, jež pak byla dodatečně povolena. Argumentuje-li dovolatelka v těchto souvislostech nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišným právním závěrům o oprávněnosti nároku na vrácení příspěvku. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti posouzení nároku žalobkyně je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění. Jak již bylo shora vyloženo, správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výtek nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezakládá.
Navíc je namístě připomenout, že již ve svém rozsudku ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. 33 Odo 822/2004, Nejvyšší soud ČR uzavřel, že gramatickým a logickým výkladem doslovného znění §17 odst. 3 písm. a/ vyhlášky č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, v tehdy platném znění, jež se stala (tak jako tomu bylo v posuzovaném případě) součástí obsahu projevu vůle účastníků obsaženého ve smlouvě o poskytnutí státního příspěvku, které u slovesa „provést“ používá vid dokonavý, lze zcela jednoznačně dovodit, že rozhodným pro závěr o splnění této podmínky není zjištění, zda výstavba je prováděna v souladu se stavebním povolením, ale teprve zjištění, zda byla takto skutečně provedena. Protože až v kolaudačním řízení zahájeném na návrh stavebníka zkoumá stavební úřad otázku, zda stavba byla provedena podle dokumentace ověřené ve stavebním povolení (§81 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu), lze závěr o splnění této podmínky žalovaným učinit teprve na základě proběhlého kolaudačního řízení.
Lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je proto – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 17. října 2007
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu