ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1476.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1476/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce JUDr. K. K., správce konkursní podstaty úpadkyně H. S., zastoupeného JUDr. M. V., advokátkou proti žalované Č. o. b., a. s. o zaplacení 80.051,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 192/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2005, č. j. 20 Co 162/2005-38, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 80.051,30 Kč s příslušenstvím. Uváděl, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 4. 1999, sp. zn. 29 K 2/99, byl prohlášen konkurs na majetek podnikatelky H.S. a on byl ustanoven správcem konkursní podstaty. H.S. a její manžel jsou (rovným dílem) podílovými spoluvlastníky objektu občanské vybavenosti čp. 117 na parcele č. 205 v katastrálním území Č.L.. Právní předchůdkyně žalované, I. a. s., s nimi uzavřela 28. 9. 1993 a 2. 1. 1995 nájemní smlouvy, na jejichž základě převzala do užívání smlouvou vymezené nebytové prostory v objektu čp. 117 a nájemné jim uhradila zálohově předem do roku 2008 ještě před prohlášením konkursu na majetek H.S.. Pro absenci předchozího souhlasu Městského úřadu v Č.L. jsou uvedené nájemní smlouvy podle §3 odst. 4 zákona č. 116/1990 Sb. neplatné a každý z účastníků je tak povinen druhému vydat vše, co podle nich obdržel. Nájemné, které bylo úpadkyni H.S. žalovanou, resp. její právní předchůdkyní, zaplaceno, vráceno být nemůže, protože probíhá konkursní řízení. Konzumací plnění z neplatné smlouvy (tj. užíváním předmětných nebytových prostor), se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohacuje a je povinna toto obohacení ve výši obvyklého nájemného, jež odpovídá nájemnému sjednanému v neplatných nájemních smlouvách, vydat. Započtení vzájemných pohledávek na vydání bezdůvodného obohacení není v důsledku prohlášení konkursu možné a protože rozhodnutím soudu byla zamítnuta žaloba na vyloučení jedné ideální poloviny předmětné nemovitosti z konkursní podstaty úpadkyně H.S., domáhá se žalobce vydání bezdůvodného obohacení za užívání celé nemovitosti za období od 17. 10. 2001 do 18. 12. 2001.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 25. ledna 2005, č. j. 22 C 192/2003-26, žalobu o zaplacení částky 80.051,30 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 19. 12. 2001 do zaplacení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že 28. 9. 1993 a 2. 1. 1995 byly uzavřeny nájemní smlouvy, jimiž D.S. a H.S. pronajali I. p. b. a. s. nebytové prostory nacházející se v jejich domě čp. 117 v Č.L.. Nájem byl podle nesporných tvrzení účastníků sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2001, u druhé ze smluv potom na dobu určitou do 31. 12. 2008, přičemž nájemné bylo nájemcem uhrazeno až do roku 2008 zálohově v celkové výši 6,797.080,- Kč. Žalovaná nemovitost vyklidila a předala ji pronajimatelům dne 18. 12. 2001. Protože k uzavření těchto nájemních smluv nebyl dán předchozí souhlas příslušného správního orgánu, jenž byl podle tehdy účinného znění §3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb. podmínkou jejich platnosti, posoudil soud obě nájemní smlouvy jako neplatné a uzavřel, že účastníci neplatných smluv jsou pode §457 obč. zák. povinni vzájemně si vrátit přijatá plnění. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalované si předplatila nájemné (předplacené nájemné plně odpovídalo hodnotě užívání), nezískala užíváním nemovitosti žádný majetkový prospěch, resp. nemá žalobci co vydat.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. června 2005, č. j. 20 Co 162/2005-38, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Až na výjimku týkající se zjištění délky nájmu sjednaného nájemní smlouvou ze dne 28. 9. 1993, vycházel ze shodných skutkových zjištění jako soud prvního stupně. Ztotožnil se rovněž s jeho závěrem o neplatnosti obou nájemních smluv. Vycházeje z premise, že plnění z neplatné smlouvy je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, jejímž důsledkem je povinnost účastníků vzájemně si vydat vše, čeho plněním podle smlouvy nabyli, uzavřel, že zaplatila-li žalovaná před prohlášením konkursu podle neplatných nájemních smluv nájemné až do 31. 12. 2008, tj. včetně období od 17. 10. 2001 do 18. 12. 2001, které plně korespondovalo s ekonomickou protihodnotou toho, co sama získala užíváním nebytových prostor (a co nemůže být vydáno), nezískala žádný majetkový prospěch a nestíhá ji tudíž odpovědnost vydat žalobci plnění z bezdůvodného obohacení. Okolnost, že za užívání nebytových prostor plnila úpadci z jiného právního důvodu (z titulu nájemného), je z hlediska splnění předpokladů podle §451 odst. 2 obč. zák., tj. existence bezdůvodného obohacení, nevýznamná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze zásadního právního významu napadeného rozhodnutí daného nesprávným právním posouzením věci odvolacím soudem. Brojí proti závěru odvolacího soudu, že „pohledávka žalobce za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení neexistuje“, resp. že žalované na jeho úkor nevznikl žádný majetkový prospěch. Nadále je přesvědčen, že v posuzovaném případě jde na obou smluvních stranách o plnění bez právního důvodu, tedy že proti sobě stojí dvě pohledávky, přičemž jejich započtení není v důsledku prohlášení konkursu přípustné. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zaměřil na posouzení otázky přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být věc posouzena z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. Podle písmena b/ tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání v posuzované věci založena, jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně. Zbývá přípustnost dovolání podle písmena c/ citovaného ustanovení, podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Ze skutečnosti, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej znění §241a odst. 3 o. s. ř.). Při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tak jako v posuzované věci) musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem. Stejně tak k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř. přihlíží dovolací soud pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Samy o sobě tyto vady – i kdyby byly dány – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezakládají.
Způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. uplatnil odvolatel pouze námitkou, jejímž prostřednictvím vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci. Oproti odvolacímu soudu prosazuje právní názor, že v dané věci proti sobě stojí samostatné pohledávky žalobce a žalované, jejichž existence se odvíjí od plnění poskytnutého bez právního důvodu, a že tyto pohledávky nelze vzhledem k probíhajícímu konkursu „vzájemně započíst“.
Podle §451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle §451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle §457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
Řešení otázky, jakou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení naplňuje situace, kdy si smluvní strany vzájemně poskytly plnění na základě absolutně neplatné smlouvy, nečiní v právní teorii ani praxi problémy. Je dovozováno, že v §457 obč. zák. jsou vlastně upraveny důsledky bezdůvodného obohacení získaného z neplatného právního úkonu (§451 odst. 2 obč. zák.) a obecně je rovněž přijímán názor, že nárok účastníka na vrácení plnění z neplatné smlouvy je nárokem podmíněným ze zákona povinností vrátit i druhému účastníkovi jím poskytnuté protiplnění; soud ve svém rozhodnutí vždy vyjádří vzájemný (synalagmatický) závazek obou účastníků neplatné smlouvy (srov. R 26/1975, str. 149).
Nejvyšší soud České republiky již ve svém rozsudku ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, dovodil, že jestliže si účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy před prohlášením konkursu na majetek jednoho z nich poskytli navzájem peněžitá plnění, popřípadě plnění, za něž jim přísluší peněžitá náhrada, může se i po prohlášení konkursu ten z nich, který plnil ve větším rozsahu, úspěšně domoci (ve smyslu ustanovení §457 obč. zák.) jen vrácení toho, oč plnění, které sám poskytl, přesahuje plnění, které obdržel od druhé smluvní strany. Od tohoto názoru nemá dovolací soud důvodu odchylovat se ani v posuzované věci, kdy v řízení nebylo zjištěno (ani žalobcem tvrzeno), že úpadkyně podle neplatných nájemních smluv plnila žalované, resp. její právní předchůdkyni, ve větším rozsahu, než-li jí plnila ona.
Protože odvolací soud rozhodl v intencích shora uvedených právních závěrů, není jeho rozhodnutí v rozporu s hmotným právem a dovolání žalobce nelze mít za přípustné podle 237 §odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř.odmítl
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, 151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy v dovolacím řízení úspěšnému žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2007
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu