ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1697.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1697/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. V. P., zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 180.000,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 182.540,- Kč, vedené u Okresního soudu P. – s. pod sp. zn. 7 C 202/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v P. ze dne 21. září 2005, č. j. 12 Co 317/2005-111, takto:
I. Dovolání proti části výroku rozsudku Krajského soudu v P. ze dne 21. září 2005, č. j. 12 Co 317/2005-111, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu P. – s. ze dne 12. ledna 2005, č. j. 7 C 202/2003-71, tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 180.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení z částky 100.000,- Kč od 1. 7. 2000 do zaplacení a z částky 80.000,- Kč od 1. 10. 2000 do zaplacení, se zamítá.
II. Rozsudek Krajského soudu v P. ze dne 21. září 2005, č. j. 12 Co 317/2005-111, v části výroku, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu P. – s. ze dne 12. ledna 2005, č. j. 7 C 202/2003-71, tak, že žaloba o zaplacení smluvní pokuty ve výši 182.540,- Kč se zamítá, a ve výroku o nákladech řízení se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Krajskému soud v P. k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalovaném domáhal žalobou, podanou u soudu dne 16. 5. 2003, zaplacení částky 180.000,- Kč s příslušenstvím představující nepromlčenou část dlužné částky ze smlouvy o půjčce uzavřené účastníky dne 10. 1. 2000. Další požadovaná částka 182.540,- Kč představuje smluvní pokutu, kterou se žalovaný ve smlouvě o půjčce zavázal zaplatit v případě prodlení se splátkami dluhu.
Okresní soud P. – s. rozsudkem ze dne 12. ledna 2005, č. j. 7 C 202/2003-71, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 180.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení z částky 100.000,- Kč od 1. 7. 2000 do zaplacení a z částky 80.000,- Kč od 1. 10. 2000 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 182.540,- Kč; současně rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci sepsali dne 10. 1. 2000 smlouvu o půjčce, v níž se uvádí, že žalobce žalovanému půjčil částku 280.000,- Kč. Ve skutečnosti mu však v penězích poskytl pouze 150.000,- Kč a zbývajících 130.000,- Kč byla účastníky sjednána kupní cena za materiál, který žalobce žalovanému přenechal k podnikání podle dodatku č. 1 ke smlouvě o půjčce uzavřeného téhož dne. Žalovaný se ve smlouvě o půjčce zavázal dlužnou částku 280.000,- Kč žalobci vrátit ve splátkách tak, že první splátku ve výši 100.000,- Kč zaplatí nejpozději do 31. 3. 2000, druhou v téže výši nejpozději do 30. 6. 2000 a třetí ve výši 80.000,- Kč nejpozději do 30. 9. 2000. V článku III. smlouvy si účastníci dojednali pro případ, že dlužník (žalovaný) neuhradí věřiteli (žalobci) první splátku v termínu a plné výši, že se dluh stává splatným v plné výši k 1. 4. 2000, a bude uhrazen v hotovosti k rukám věřitele. Pro případ opožděné splátky či splátek si dále smluvní strany v témže článku smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli v souladu s §657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“) smlouvu o půjčce, na základě níž žalobce žalovanému poskytl částku 150.000,- Kč; současně uzavřeli smlouvu kupní (§588 obč. zák.), případně smlouvu nepojmenovanou (§51 obč. zák.), podle níž žalobce přenechal svůj materiál žalovanému za kupní cenu 130.000,- Kč. Žalovanému tak vznikl závazek zaplatit žalobci 280.000,- Kč ve sjednaných splátkách. Účastníci si sice ve smlouvě sjednali ztrátu výhody splátek, která však ve smyslu §565 obč. zák. nenastává přímo ze zákona. Jelikož žalobce žalovaného poté, co se dostal do prodlení s úhradou první splátky, nevyzval k zaplacení celého dluhu, počala po splatnosti první splátky (31. 3. 2000) plynout tříletá promlčecí doba pouze u této splátky, a nikoli u celého dluhu. Námitku promlčení žalovaného nároku uplatněnou žalovaným proto soud prvního stupně shledal oprávněnou jen pokud jde o první splátku ve výši 100.000,- Kč, neboť žaloba byla podána u soudu teprve 16. 5. 2003, tedy po marném uplynutí promlčecí doby, jejíž konec připadl na 31. 3. 2003 (§101 a §103 obč. zák.). Právo na zaplacení zbylých splátek bylo naopak uplatněno před jejich promlčením (jejich splatnost nastala ve dnech 30. 6. 2000 a 30. 9. 2000). Soud prvního stupně současně uzavřel, že účastníci si v článku III. větě druhé smlouvy platně dohodli ve smyslu §544 a násl. obč. zák. smluvní pokutu pro případ prodlení s úhradou sjednaných splátek. Jelikož se žalovaný do prodlení s úhradou jednotlivých splátek dostal, náleží žalobci smluvní pokuta ve výši 182.542,- Kč odpovídající 0,1 % denně z částky 100.000,- Kč od 1. 7. 2000 do 31. 5. 2003 (částka 105.500,- Kč) a z částky 80.000,- Kč od 1. 10. 2000 do 31. 5. 2003 (částka 77.040,- Kč).
K odvolání žalovaného Krajský soud v P. rozsudkem ze dne 21. září 2005, č. j. 12 Co 317/2005-111, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 180.000,- Kč s blíže uvedeným příslušenstvím a o zaplacení smluvní pokuty ve výši 182.540,- Kč zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Se skutkovými závěry soudu prvního stupně se ztotožnil, avšak jeho právnímu závěru, že se promlčelo pouze právo na zaplacení první splátky dlužné částky, nepřisvědčil. Ze smluvního ujednání obsaženého v článku III. smlouvy, že v případě nezaplacení první splátky ve výši 100.000,- Kč do 31. 3. 2000, se ke dni 1. 4. 2000 stává splatným celý dluh, na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že splatnost celého dluhu nastala přímo ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 10. 1. 2000. Proto dne 2. 4. 2000 počal běh tříleté promlčecí doby práva na zaplacení celého dluhu, který se stal splatným 1. 4. 2000, a její konec připadl na 2. 4. 2003 (§101 a §103 obč. zák.). Protože žaloba byla podána až 16. 5. 2003, právo na zaplacení dlužné částky nebylo možno přiznat.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Odvolacímu soudu vytkl nesprávné právní posouzení otázky promlčení v závislosti na chybném závěru, že splatnost celého dluhu nastala přímo ze smlouvy o půjčce, která obsahuje ujednání o ztrátě výhody splátek. Je přesvědčen, že splatnost celého dluhu mohla ve smyslu §565 obč. zák. nastat jen za předpokladu, že věřitel požádal dlužníka o jeho zaplacení. Poukázal přitom na výklad této problematiky v Komentáři k občanskému zákoníku, 9. vydání, C. H. Beck, str. 830. Závěr odvolacího soudu, že splatnost celého závazku nastala dnem 1. 4. 2000, není proto v souladu s hmotným právem. Namítl rovněž, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tato vada spočívá v tom, že odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí vůbec nezabýval otázkou smluvní pokuty, ačkoli žalobu na její zaplacení zamítl. Upozorňuje přitom na rozhodnutí ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 33 Odo 131/2003, v němž Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že porušením smlouvy vzniká mezi smluvními stranami dosud neexistující nový právní vztah, který již nemá ve vztahu k hlavnímu závazku akcesorickou povahu a zánik závazku hlavního tak nemá vliv na trvání vedlejšího závazku vzniklého z titulu smluvní pokuty. Z uvedených důvodů navrhl rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaný posouzení právní otázky promlčení a výkladu §565 obč. zák. odvolacím soudem považuje za správné a odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 131/2003 za nepřípadný. Dovolání žalobce proto navrhuje zamítnout.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. dubnem 2005 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II, body 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým byla s účinností od 1. dubna 2005 provedena novela občanského soudního řádu).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že je podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné, shledal dovolání důvodným pouze částečně.
Prostřednictvím §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, nebo ze zjištěných skutečností vyvodil nesprávné právní závěry.
V posuzovaném případě žalobce předložil k dovolacímu přezkumu právní závěr dovozující, že jeho nárok je promlčen; správnost tohoto závěru v dané věci závisí na posouzení otázky, zda vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu dopadá na splatnost dluhu ustanovení §565 obč. zák.
Podle §565 obč. zák. jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.
Plnění dluhu ve splátkách je v podstatě plněním po částech s tím rozdílem, že výše a splatnost jednotlivých splátek je předem určena. Při plnění ve splátkách jde vlastně o dvojí dobu splatnosti. Jednak je stanovena doba plnění jednotlivých splátek a zároveň je určena doba splatnosti celé pohledávky poslední splátkou. Závazek pak zaniká postupně tak, jak jsou splátky plněny a prodlení dlužníka se posuzuje u každé splátky zvlášť. Součástí podmínek splatnosti jednotlivých splátek může být i určení, že pro nesplnění některé splátky je věřitel oprávněn žádat celý zbytek pohledávky najednou. Splatnost celé pohledávky (tzv. ztráta lhůt nebo ztráta výhody splátek) nenastává přímo ze zákona, ale záleží na věřiteli, zda toto právo uplatní, tedy zda vyzve dlužníka k zaplacení celého zbytku, popř. zda podá u soudu žalobu na plnění. V každém případě může své právo uplatnit pouze do splatnosti nejbližší další splátky. Pokud tak neučiní a dlužník řádně a včas příští splátku zaplatí, může věřitel vymáhat jen nezaplacenou jednu splátku. Svého práva však může využít kdykoli při vynechání některé z dalších splátek.
Odvolací soud správně uzavřel, že režim §565 obč. zák. na daný případ nedopadá. Ze smlouvy, která byla sjednána mezi žalobcem coby věřitelem a žalovaným coby dlužníkem dne 10. 1. 2000, vyplývá, že v ní bylo sice sjednáno plnění ve splátkách, avšak smluvními stranami nebyla pro případ nezaplacení splátky ve sjednané lhůtě dohodnuta pouhá ztráta výhody splátek. Bylo jimi ujednáno, že v případě nezaplacení první sjednané splátky ve výši 100.000,- Kč do 31. 3. 2000 se dnem 1. 4. 2000 stane splatným celý dluh. Jedná se tudíž o ujednání, jímž vznik práva věřitele na zaplacení celého dluhu a tomu odpovídající povinnost dlužníka celý dluh zaplatit je vázán na splnění podmínky (§36 obč. zák.). Doba splatnosti celého dluhu tak byla smluvními stranami konkrétně dojednána a nastala v okamžiku, na kterém se dohodly. Věřitel byl podle smlouvy oprávněn žádat celý dluh poprvé dne, který následoval po dni, který smluvní strany určily za okamžik splatnosti celého dluhu; od tohoto dne se proto - jak správně dovodil odvolací soud - odvíjí v posuzovaném případě i doba promlčení práva žalobce žádat zaplacení celého dluhu. Správnost závěru odvolacího soudu, že žalovaný nárok na zaplacení části dluhu ze smlouvy o půjčce byl uplatněn po marném uplynutí tříleté promlčecí doby (§101 obč. zák.), se tudíž žalobci prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit. Dovolací soud proto dovolání v tomto rozsahu zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. žalobce odvolacímu soudu vytkl, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Konkrétně namítl, že ačkoli odvolací soud změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení smluvní pokuty, v odůvodnění svého rozsudku neuvedl, proč dospěl k odlišnému závěru než soud prvního stupně, který žalobě na zaplacení smluvní pokuty vyhověl.
Žalobci lze přisvědčit, že odvolací soud nepostupoval v souladu s §157 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř., neboť v odůvodnění svého rozsudku neuvedl (a ani z kontextu tohoto rozhodnutí nevyplývá), z jakého skutkového stavu při rozhodování o smluvní pokutě vycházel, jaký právní předpis na něho aplikoval a jaké právní úvahy jej vedly k závěru, že žaloba o zaplacení smluvní pokuty je nedůvodná. Protože tento nedostatek řádného a přezkoumatelného odůvodnění právního posouzení věci odvolacím soudem brání dovolacímu soudu posoudit jeho správnost, je řízení před odvolacím soudem zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce tedy dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. uplatnil opodstatněně (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1994, sp. zn. 7 Cdo 41/93, publikované v Bulletinu Vrchního soudu, sešitu 3/94 č. 10 II).
Dovolací soud z uvedeného důvodu rozsudek odvolacího soudu v části výroku, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba o zaplacení smluvní pokuty ve výši 182.540,- Kč, a v závislém výroku o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 1 část věty za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 12. prosince 2007
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu