ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1795.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1795/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně Z. I. s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. M., zastoupenému advokátem, o 15.424,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu P. – z. pod sp. zn. 15 C 43/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v P. ze dne 29. června 2006, č. j. 27 Co 344/2006-61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v P. potvrdil rozsudek ze dne 11. ledna 2006, č. j. 15 C 43/2005, kterým Okresní soud P. – z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15.424,- Kč s 5,5 % úrokem z prodlení ročně od 1. 5. 2002 do zaplacení. Dovolatel namítá, že je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Proto navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 o. s. ř. Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. však není dovolání podle odst. 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Dovolání žalovaného v posuzované věci směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15.424,- Kč (s příslušenstvím), tedy rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, resp. 50.000,- Kč, a není tudíž ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle §243b odst. 4 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Náklady spojené s podáním advokátem sepsaného vyjádření k dovolání nelze za účelné považovat, neboť toto vyjádření se týkalo merita věci, nikoli přípustnosti dovolání, a pro rozhodnutí dovolacího soudu bylo tudíž bez významu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. ledna 2007
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu