ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.967.2005.1
sp. zn. 33 Odo 967/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce R. D., zastoupeného advokátkou, proti žalované L. D., zastoupené advokátkou, o vydání bezdůvodného obohacení, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 8 C 119/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. června 2004, č. j. 28 Co 213/2004-75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou v konečném znění po žalované domáhal zaplacení částky 36.117- Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení, které na jeho úkor získala užíváním bytu v jeho rodinném domě po rozvodu jejich manželství v období od listopadu 2002 do listopadu 2003.
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 9. prosince 2003, č. j. 8 C 119/2003-36, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 34.317,- Kč, žalobu o zaplacení částky 1.800,- Kč zamítl, řízení o zaplacení částky 3.103,- Kč měsíčně počínaje od 1. 12. 2003 a o zaplacení 3 % úroku z prodlení z částky 19.445,- Kč od 9. 6. 2003 do zaplacení zastavil a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání účastníků Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. června 2004, č. j. 28 Co 213/2004-75, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobce je vlastníkem rodinného domu na stavební parcele zapsaného pro katastrální území a obec S. u Katastrálního úřadu v K. (dále jen „předmětný rodinný dům“ nebo „rodinný dům“). Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne 22. 11. 2002. Žalovaná i po rozvodu manželství se dvěma nezletilými dcerami, které jí byly svěřeny do výchovy, obývá společně se žalobcem byt v předmětném rodinném domě o celkové obytné ploše 115,84 m2, jenž je typově bytem I. kategorie. Žalobce platil za elektrickou energii od prosince 2002 do února 2003 měsíční zálohy po 1.780,- Kč, od března 2003 do listopadu 2003 po 1.580,- Kč (za tuto dobu mu vznikl přeplatek 63,- Kč), dále zaplatil v prosinci 2002 za plyn měsíční zálohu 1.450,- Kč a od ledna 2003 do listopadu 2003 platil měsíční zálohy po 1.400,- Kč (vyúčtovaný přeplatek činí 39,- Kč). Za televizní poplatky zaplatil za každý měsíc 75,- Kč (za uvedené období tak uhradil 900,- Kč celkem). Na vodném a stočném za sledované období zaplatil 5.260,50 Kč a na pojistném za pojištění domácnosti 500,- Kč. Žalovaná se na těchto platbách ničím nepodílela. Sazba nájemného v rozhodném období činila podle vyhlášky č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění spojená s užíváním bytu, v tehdy platném znění (dále jen „vyhláška“) u bytů I. kategorie ve městě S. částku 16,40 Kč za 1 m2.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná po rozvodu manželství účastníků užívala rodinný dům žalobce bez právního důvodu, a proto se na jeho úkor bezdůvodně obohatila (§451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění - dále jen „obč. zák.“). Protože není schopna spotřebované plnění v podobě výkonu práva bydlení vrátit, je povinna žalobci vydat bezdůvodné obohacení peněžitou formou (§458 odst. 1 obč. zák.). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že v posuzovaném případě je třeba výši bezdůvodného obohacení odvodit od částek, které byly v tu dobu vynakládané na nájemném v obecních bytech I. kategorie města S. Jestliže podle vyhlášky č. 176/1993 Sb. činila sazba nájemného za 1 m2 částku 16,40 Kč, pak u bytu o obytné ploše 115,84 m2 představuje regulované nájemné měsíčně částku 1.900,- Kč. Vzhledem ke způsobu užívání bytu v předmětném rodinném domě shledal opodstatněným požadavek žalobce na vydání takto získaného bezdůvodného obohacení ve výši 11.400,- Kč, jež odpovídá jedné polovině měsíčného nájemného za celé rozhodné období. Nepřisvědčil tak námitce žalované, že výši bezdůvodného obohacení je třeba odvodit od tržního nájemného. Jako oprávněný posoudil rovněž nárok na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající jedné polovině uhrazených televizních poplatků a dvěma třetinám úhrad za elektrickou energii, vodné a stočné (naproti tomu důvodným neshledal požadavek na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 500,- Kč v souvislosti s úhradou pojistného plnění).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Uplatnila v něm dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím zpochybnila správnost výkladu §458 odst. 1 obč. zák. odvolacím soudem, který v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR dovodil výši bezdůvodného obohacení z vyhlášky č. 173/1996 Sb. Připouští, že na její straně vzniklo bezdůvodné obohacení tím, že užívala bez právního důvodu nemovitost žalobce, není však srozuměna s jeho výší. Je přesvědčena, že v rozhodném období, kdy již uvedená vyhláška nebyla součástí právního řádu (byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2000, který byl vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 231/2000 Sb.), nelze při určení výše bezdůvodného obohacení vycházet z výše nájemného bytu stanovené podle §5 této vyhlášky. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. sz. 26 Cdo 84/99 má zato, že výši bezdůvodného obohacení je třeba posuzovat z hlediska úhrady za užívání obdobného objektu v daném místě a čase, tedy tržního nájemného. Předpokládá, že takto vypočtené bezdůvodné obohacení by bylo (z blíže rozvedených důvodů) nižší, než jak je stanovil odvolací soud. Navrhla proto napadený rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005, kdy nabyla účinnosti jeho novela provedená zákonem č. 59/2005 Sb. - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dále zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. však není podle §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Tak jako každé podání, i dovolání je třeba posuzovat podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.). Žalovaná sice avizuje, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a domáhá se jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení, avšak podle obsahového vylíčení dovolacích námitek je zřejmé, že nesouhlasí výlučně se závěrem, že výše bezdůvodného obohacení získaného užíváním bytu v rodinném domě žalobce bez právního důvodu odpovídá výši nájemného regulovaného vyhláškou č. 176/1993 Sb. Jiné výhrady než ty, které zpochybňují správnost právního závěru, že užíváním nemovitosti získala na úkor žalobce bezdůvodné obohacení v částce 11.400,- Kč (odpovídající jedné polovině regulované ceny nájemného v daném místě a čase za obdobný byt), neuplatnila. Proti správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, na základě něhož bylo rozhodnuto o požadavku na vydání plnění z bezdůvodného obohacení získaného v souvislosti s platbami za dodávku energií, za vodné, stočné a televizní poplatky, nebrojí, resp. žádné konkrétní pochybení odvolacího soudu nenamítá.
Lze uzavřít, že dovolání žalované ve skutečnosti směřuje pouze proti té části napadeného rozsudku, jíž bylo rozhodnuto o vydání plnění z bezdůvodného obohacení v rozsahu 11.400,- Kč. Jelikož uvedená částka nepřesahuje limitní hranici 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vzhledem k §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. vyloučena. Okolnost, že napadeným rozsudkem bylo jedním výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění, jež uvedenou částku přesahuje, nemá žádný vliv na učiněný závěr. Tím, že žalovaná napadla dovoláním toliko část vyhovujícího výroku, došlo k tzv. štěpení práva a přípustnost dovolání je nutno zkoumat v závislosti na rozsahu podaného dovolání.
Dovolací soud z uvedených důvodů dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval věcí z hlediska uplatněných dovolacích námitek.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobce v souvislosti s tímto řízením žádné náklady účelně nevynaložil.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. října 2007
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu