ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.992.2006.1
sp. zn. 33 Odo 992/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce JUDr. K. K., jako správce konkursní podstaty úpadkyně H.S., zastoupeného JUDr. M. V., advokátkou proti žalované Č. o. b. a. s. o zaplacení 471.270,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 154/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2006, č. j. 16 Co 43/2006-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2006, č. j. 16 Co 43/2006-50, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. března 2003, č. j. 12 C 154/2001-21, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Dovoláním zpochybněná právní otázka, jakou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení naplňuje situace, kdy si smluvní strany vzájemně poskytly plnění na základě absolutně neplatné smlouvy, nečiní v právní teorii ani praxi problémy; je dovozováno, že v §457 obč. zák. jsou vlastně upraveny důsledky bezdůvodného obohacení získaného z neplatného právního úkonu (§451 odst. 2 obč. zák.) a obecně je rovněž přijímán názor, že nárok účastníka na vrácení plnění z neplatné smlouvy je nárokem podmíněným ze zákona povinností vrátit i druhému účastníkovi jím poskytnuté protiplnění. Není tudíž správný názor dovolatele, že v dané věci „proti sobě stojí dvě pohledávky, a to pohledávka žalované za úpadkyní z titulu nájemného zaplaceného podle neplatných nájemních smluv a pohledávka žalobce z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého žalované užíváním nebytových prostor bez právního důvodu“. Pokud jde o další dovolací námitku, že „započtení předmětných pohledávek brání ust. §14 odst. 1 písm. i/ z. č. 328/91 Sb., o konkursu a vyrovnání“, nelze než připomenout, že Nejvyšší soud České republiky již ve svém rozsudku ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, dovodil, že jestliže si účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy před prohlášením konkursu na majetek jednoho z nich poskytli navzájem peněžitá plnění, popřípadě plnění, za něž jim přísluší peněžitá náhrada, může se i po prohlášení konkursu ten z nich, který plnil ve větším rozsahu, úspěšně domoci (ve smyslu ustanovení §457 obč. zák.) jen vrácení toho, oč plnění, které sám poskytl, přesahuje plnění, které obdržel od druhé smluvní strany. Od tohoto názoru nemá dovolací soud důvodu odchylovat se ani v posuzované věci, kdy v řízení nebylo zjištěno (ani žalobcem tvrzeno), že úpadkyně podle neplatných nájemních smluv plnila žalované, resp. její právní předchůdkyni, ve větším rozsahu, než-li jí plnila ona. Protože odvolací soud rozhodl v intencích shora uvedených právních závěrů, není jeho rozhodnutí v rozporu s hmotným právem a dovolání žalobce není podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř.odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. prosince 2007
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu