ECLI:CZ:NS:2007:4.TDO.1386.2007.1
sp. zn. 4 Tdo 1386/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. prosince 2007 dovolání obviněného R. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 26. 7. 2006 sp. zn. 55 To 338/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 2 T 40/2006, a rozhodl takto:
Dovolání R. P. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. 2 T 40/2006, byl obviněný R. P. uznán vinným
-trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zákona za jednání popsané pod body 1. a), b), c) výroku rozsudku,
-trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d) tr. zákona za jednání popsané pod body 2. a), b), c), d) výroku rozsudku,
-trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zákona za jednání popsané pod bodem 2. c) výroku rozsudku.
Za tyto trestné činy byl podle §234 odst. 1 tr. zákona za použití §41 odst. 1 tr. zákona §35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému Č. B., čásku 9.750,- Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný R. P.
1.
a)dne 22. 12. 2005 okolo 21.00 hod. ve V. – O. ve vchodové části domu napadl I. C., tak, že jej zezadu uhodil nezjištěným tupým předmětem do týlní krajiny hlavy a způsobil mu tak tržnězhmožděnou ránu hvězdicovitého tvaru o délce 10 cm zasahující do podkoží a otřes mozku, a poté, co jmenovaný upadl a způsobil si tak i pohmoždění a plošnou oděrku v krajině levého kloubu loketního, mu z kapsy košile odcizil peněženku s hotovostí 100,- Kč a osobními doklady, čímž jmenovanému způsobil škodu ve výši nejméně 250,- Kč, když léčení výše popsaných zranění si vyžádalo dobu okolo čtyř týdnů,
b)dne 20. 1. 2006 okolo 14.10 hod. ve V. si v budově Č. p., s. p., v ulici M. vytipoval Ing. S. K., který si zde do peněženky uložil důchod ve výši 11.014,- Kč, a tohoto pak sledoval až do administrativní budovy na D. n., kde s ním nastoupil do výtahu a po jeho rozjetí napadl poškozeného tak, že jej uchopil za oděv, částečně mu rozepnul poutka a zip kabátu, a opakovaně se mu snažil násilím vytáhnout z vnitřní kapsy peněženku s výše uvedenou hotovostí, což se mu pro aktivní odpor poškozeného, jenž se snažil překonat úderem do tváře, nepodařilo, takže po zastavení výtahu svého jednání zanechal a z budovy uprchl,
c)dne 20. 1. 2006 okolo 22.40 hod. v J., okr. V., poté, co po odchodu z restaurace potkal E. Ž., šel s ním až k domu, kde se mu snažil vytrhnout z ruky jeho koženou tašku, a přestože se poškozený bránil a volal o pomoc, ve svém jednání pokračoval i na zemi, kam oba upadli, přičemž když se mu nakonec podařilo tašku vytrhnout, z místa uprchl a poškozenému E. Ž. tak způsobil odcizením tašky, obsahující mobilní telefon zn. Nokia 5110, peněženku s hotovostí nejméně 350,- Kč, rukavice, dioptrické brýle a různé doklady a věci osobní potřeby, škodu ve výši nejméně 1.605,- Kč,
když obviněný R. P. tak jednal přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 22. 4. 2002 pod sp. zn. 1 T 39/2002 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2002 pod sp. zn. 7 To 266/2002 potrestán pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona souhrnným trestem odnětí svobody v trvání 2 let a 10 měsíců nepodmíněně, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn rozhodnutím Okresního soudu v Opavě ze dne 24. 7. 2003 pod sp. zn. Pp 128/2003, přičemž mu byla stanovena zkušební doba podmíněného propuštění v trvání 3 let a 6 měsíců,
2.
a)dne 22. 12. 2005 okolo 19.00 hod. ve V. v ulici T. v domě využil nepozornosti J. H., a v nestřežené chvíli jí z kapes kabátu odcizil peněženku s hotovostí 300,- Kč a načatý balíček cigaret se zapalovačem, čímž jmenované způsobil celkovou škodu ve výši 486,- Kč,
b)dne 23. 12. 2005 okolo 22.00 hod. ve V. – O. pravděpodobně před domem využil podnapilosti V. Ž., a z kapsy mu odcizil peněženku s částkou 1.500,- Kč a osobními doklady, čímž jmenovanému způsobil škodu nejméně ve výši 1.500,- Kč,
c)dne 23. 12. 2005 okolo 21.30 hod. ve V. v ulici T. využil situace, kdy A. K., odemykal vchod domu, přistoupil k němu a nečekaně mu z vnitřní strany bundy vytáhl peněženku s finanční hotovostí 1.000,- Kč, platební kartou VISA Electron, vystavenou na jméno poškozeného Č., a. s., 10 kusů jídelních kuponů v hodnotě po 40,- Kč, osobními doklady a kartou Č. V., a. s., s kreditem 150,- Kč, čímž A. K. způsobil škodu v celkové výši nejméně 1.550,- Kč,
d)dne 13. 1. 2006 okolo 10.30 hod. ve V. si v budově Č. p., s. p. v ulici M. vytipoval Č. B., který si zde do peněženky uložil důchod ve výši 9.750,- Kč, a tohoto pak sledoval až před dům v ulici J., kde se nabídl, že mu otevře vchodové dveře, přičemž poté, co mu vracel klíče do vnitřní kapsy saka, odcizil odtud shora zmíněnou částku, čímž Č. B. způsobil škodu ve výši 9.750,- Kč,
když odcizením věcí, popsaných pod body 2. a), b), c), d) obžaloby způsobil na cizím majetku škodu v celkové výši 13.286,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2006 Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci. Ten svým rozsudkem sp. zn. 55 To 338/2006 napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu dle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu, a dle §259 odst. 3 tr. řádu obviněného nově odsoudil dle §234 odst. 1 tr. zákona, za použití §42 odst. 2 tr. zákona a §35 odst. 1 tr. zákona, k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, k jehož výkonu jej podle §39a odst. 3 tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Obviněný R. P. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě, jež je stanovena §265e tr. ř., dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. 7. 2006 sp. zn. 55 To 338/2006, přičemž dle jeho názoru je dán dovolací důvod dle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť jde o rozhodnutí vycházející z nesprávného právního posouzení věci a z jiného nesprávně hmotně právního posouzení. Stejnou vadou je dle jeho názoru zatížen i rozsudek soudu prvního stupně.
Podle názoru dovolatele soudy obou stupňů totiž při správném právním vyhodnocení zjištěných a skutečně prokázaných skutečností vadně dospěly k závěru, že obviněný svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu loupeže dle §234 odst. 1 tr. zákona. V bodě 1a) výroku rozsudku chybí důkaz, že by se vůči poškozenému I. C. dopustil jakéhokoliv násilí, a soudy obou stupňů nehodnotily okolnost, že zjištěná poranění si mohl poškozený způsobit sám.
Pokud jde o jednání, jež jsou popsána pod body 1b) a 1c) výroku rozsudku, pak obviněný užití násilí nepopírá, avšak nešlo o násilí předvídané ustanovením §234 odst. 1 tr. zákona, tedy předcházející úmyslnému zmocnění se cizí věci, ale násilí následné, jehož užil až po odcizení věci, a proto měly být tyto útoky kvalifikovány jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. c) tr. zákona.
Navrhl, aby rozsudek soudu druhého stupně byl z tohoto důvodu zrušen, a věc tomuto soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Důvodnost námitek, jež byly obviněným uplatněny, neshledal, a poukázal na postačující rozsah provedeného dokazování, správné vyhodnocení jeho výsledků soudy obou stupňů, a přiléhavost užité právní kvalifikace činu pod bodem 1a) – 1c) výroku rozsudku. S ohledem na tyto závěry považoval dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné, a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že s výše uvedeným dovolacím důvodem je podané dovolání v souladu pouze zčásti. V rozporu s tímto (jakož i kterýmkoliv jiným) zákonným dovolacím důvodem nejsou ty námitky dovolatele, které svou povahou směřují vůči samotným skutkovým zjištěním soudu, a to tak, že dovolatel brojí proti rozsahu dokazování, resp. proti hodnocení provedených důkazů soudem v rámci zjišťování skutkového stavu. Jelikož však dovolatel alespoň zčásti skutečně vznesl námitku proti právnímu posouzení skutku, konkrétně proti právnímu posouzení zjištěného znaku použití násilí z hlediska naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 tr. zákona ve srovnání se znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 tr. zákona, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nejde v celém rozsahu o dovolání, které by bylo podáno z jiných než v zákoně uvedených důvodů, a že by tedy v tomto případě nebylo na místě dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Na základě věcného posouzení však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky dovolatele jsou zjevně neopodstatněné.
Jestliže dovolatel tvrdí, že provedeným dokazováním nebylo doloženo, že by se dopustil násilí vůči poškozeným, pak takovou námitku nelze v řízení o dovolání zohlednit již z toho důvodu, že dovolání memá povahu druhého odvolání a dovolací soud tedy předchozí skutková zjištění nepřezkoumává a nepřehodnocuje, nýbrž je povinen z nich vycházet.
Z údajů obsažených v trestním spisu je navíc zcela zjevné, že stejnou námitku uplatnil obviněný již v rámci svého řádného opravného prostředku, přičemž soud druhého stupně se s ní řádně vypořádal a v odůvodnění svého rozhodnutí, k němuž Nejvyšší soud nepovažuje za nezbytné cokoli dodávat, také řádně neopodstatněnost této námitky doložil.
Nejvyšší soud považuje za zcela nepřiléhavý odkaz dovolatele na ustanovení §247 odst. 1 písm. c) tr. zákona, neboť takové právní posouzení neopovídá těm skutkovým zjištěním, která soud ohledně předmětných jednání dovolatele učinil, a z nichž je patrné, že zjištěné násilí v jednání obviněného bylo použito v úmyslu zmocnit se cizí věci (a jednalo se tedy o naplnění znaku skutkové podstaty dle §234 odst. 1 tr. zákona), nikoli o pokus uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí ve smyslu §247 odst. 1 písm. c) tr. zákona, tedy právní kvalifikace, jíž za případnou považuje dovolatel.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že – jak výše uvedeno – Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v té části, kde je s ohledem na zákonné dovolací důvody relevantní a přezkoumatelné, zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného R. P. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. prosince 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná