ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.1.2007.1
sp. zn. 4 Tz 1/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 23. května 2007 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného O. V., proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 4 T 214/2003 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 9. 2004 sp. zn. 11 To 324/2004, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 6. 2004 sp. zn. 4 T 214/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §55 odst. 1 písm. c) tr. zák., ve znění platném do 30. 6. 2006, a v ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného O. V.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku, kterým byl podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. obviněnému uložen trest propadnutí věci a to částky 50.000,- Kč.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 6. 2004 sp zn. 4 T 214/2003 byl obviněný O. V. uznán vinným trestnými činy porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že v období nejméně od 30. března 2001 do 1. listopadu 2002 ve svém trvalém bydlišti v M. B., okr.T., neoprávněně prostřednictvím internetových stránek nabízel ke koupi větší množství PC, filmových titulů, herního software a záznamů současné populární hudby a mluveného slova mezinárodního a českého repertoáru, aniž by vlastnil výhradní licence k jednotlivým titulům, jejich rozmnoženiny pak na základě objednávek na e-mailové adrese zhotovoval a rozesílal po celém území ČR, když platby mu odběratelé za zboží zaslané na dobírku poukazovali na jeho sporožirový účet vedený u Č. s., a. s., oblastní pobočky N., čímž získal celkový prospěch ve výši nejméně 156 795,- Kč ke škodě Č. p. u. se sídlem v P. – K., ul. P., zastupující vlastníky výhradních licencí, společnosti C. C., s. r. o. se sídlem v P., ul. N., J. s. r. o. se sídlem v P., H., S. C., s. r. o. se sídlem v P., ul. V., Z. S., M. Z. se sídlem v P., ul. P. T. t., Č. n. s. M. f. h. p. (ČNS IFPI) se sídlem v P., ul. N. K. zastupující tuzemské a zahraniční vydavatele, společnosti G., s. r. o. se sídlem B., ul. L., A. S., s. r. o. se sídlem v P., ul. P., společnosti L. I., s. r. o. se sídlem v L., ul. O., L., s. r. o. se sídlem K., M. ú., dále ke škodě společností A. S. I., se sídlem v P. A., S. J., C., U., A. I.. se sídlem v M. P., S. R., C., U., M. I.., se sídlem v O. M. W., R., W., U. zastoupený v ČR advokátní kanceláří V. & N. se sídlem v P., ul. Š. na základě uvedených plných mocí, společnosti E. A., Inc. se sídlem v R. S. P., R. C., C., U. zastoupené v ČR JUDr. A. K. z Advokátní a patentové kanceláře Č.-H.-M. se sídlem v P., ul. N.
Za to byl obviněný odsouzen podle §152 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Dále byl obviněnému podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to částky 50.000,- Kč. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to 315 ks CD a podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. pak bylo zabráno 250 ks CD.
Poškození, Č. p. u., P., P. – K., S. C. spol. s r. o., V., P., M. f. h. p., N. K., P., A. S. I., A. Inc., M. Inc. byli podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních
Tento rozsudek nabyl právní moci ve výroku o vině a trestu dne 8. 7. 2004.
Proti výroku o náhradě škody uvedeného rozsudku podali poškození B., a.s., H. C.E., s.r.o., I. T. P., spol. s r.o., M. B., a.s., S. I. C. r. s.r.o., S., s. r. o., W. B., s. r. o. zastoupení podle §50 tr. ř. Č. p. u. odvolání, konkrétně proti výroku, kterým byli odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 6. 9. 2004 sp. zn. 11 To 324/2004 odvolání poškozených zastoupených Č. p. u. podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti části výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 6. 2004 sp. zn. 4 T 214/2003, kterým bylo rozhodnuto o propadnutí věci – částky 50 000,- Kč podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného O. V. Tímto rozsudkem byl podle jeho názoru v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §55 odst. 1 písm.c) tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že částka 50 000,- Kč byla usnesením policejního orgánu po předchozím souhlasu státního zástupce zajištěna podle §79a odst. 1 tr. ř. usnesením ze dne 1. 11. 2002. Podle tehdy platného znění §79a odst. 2 tr. ř. se v rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky uvedla konkrétní částka, na kterou se zajištění vztahuje. Z výkladové praxe vyplynulo, že zajištěná částka musí být co do výše výslovně konkretizována. Nicméně tato úprava přinášela v praxi problémy, takže nyní po novelizaci zákona podle současné právní úpravy se zajištění vztahuje na peněžní prostředky, které byly na účtu v okamžiku, v němž bylo bance doručeno rozhodnutí a v případě, že zajištěná částka je vyšší, než prostředky nacházející se na účtu v okamžiku zajištění, pak se zajištění vztahuje i na prostředky, které na účet došly dodatečně. V dané věci s přihlédnutím k tehdy platné právní úpravě byla zajišťovaná částka 50 000,- Kč policejním orgánem doslova odhadnuta, zřejmě s výhledem dalších přírůstků na účtu. Podstatné ovšem je, že ani v době vydání rozhodnutí o zajištění, resp. jeho doručení peněžnímu ústavu, ale ani nikdy později se taková částka na účtu nenacházela.
Z obsahu spisu lze zjistit pouze, že k datu 31. 8. 2002 byl na účtu zůstatek 7.131,61 Kč. Z opisu výpisů z účtu obviněného vyplynulo, že jak v den zajištění tak i později, byly na účtu zaznamenány pohyby, a to výběry i vklady. Z pozdější zprávy Č. s. ze dne 8. 7. 2006 se podává, že zůstatek účtu činil po zadání blokace 112,61 Kč. Tehdejší systém však umožnil čerpání kartou do debetu, což nebylo v době podání blokace zcela podchyceno a zákaz na kartu byl zadán až dne 7. 11. 2002. Tyto okolnosti byly známy v podstatě již od počátku trestního řízení.
V této souvislosti se stěžovatel zabývá otázkou, zda bylo možno v době vydání napadeného rozhodnutí finanční prostředky na účtu u banky považovat za věc ve smyslu trestního práva hmotného. Účelem zajištění podle §79a tr. ř. je vyloučení event. omezení dispozičního práva majitele účtu k prostředkům, které buď byly určeny ke spáchání trestného činu, nebo ke spáchání trestného činu byly užity, anebo jsou výnosem z trestné činnosti. Zajištění však neznamená odejmutí prostředků majiteli účtu. Peníze na bankovním účtu by byly nepochybně „jinou majetkovou hodnotou“ ve smyslu §55 odst. 1 tr. zák. v nyní platném znění, avšak tento pojem byl zaveden do trestního zákona až s účinností ode dne 1. 7. 2006 zákonem č. 253/2006 Sb. Stěžovatel pak dochází k závěru, že zajištěné prostředky nebylo v předmětné době možné považovat za věc a tudíž nebylo ani možno vyslovit jejich propadnutí podle tehdy účinného znění §55 odst. 1 tr. zák.
Dále stěžovatel namítá, že v době vyhlášení rozsudku, jímž byl obviněnému uložen mimo jiné trest propadnutí věci – částky 50 000,- Kč, nebyla taková částka žádným způsobem v dispozici orgánů činných v trestním řízení, nebyla zajištěna ani na zmíněném bankovním účtu ani v hotovosti. Poznamenává, že možnost propadnutí tzv. náhradní hodnoty podle §56a tr. zák. byla do trestního zákona zavedena rovněž až s účinností ode dne 1. 7. 2006. Uložený trest propadnutí věci, pokud jde o částku 50 000,- Kč, je proto ve zřejmém rozporu s účelem trestu, a to už proto, že takto uložený trest byl od samého počátku nevykonatelný. Toto pochybení nebylo možno zhojit následným rozhodnutím podle §79a odst. 3 tr. ř., že se zajištění ruší, jak učinil Okresní soud v Trutnově svým usnesením ze dne 16. 11. 2006 sp. zn. 4 T 214/2003, neboť předtím bylo ohledně zajištěných finančních prostředků rozhodnuto pravomocným rozsudkem téhož okresního soudu pod stejnou spisovou značkou.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 6. 2004 sp. zn. 4 T 214/2003 byl v neprospěch obviněného O. V. porušen zákon v ustanovení §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v části výroku o trestu týkající se propadnutí věci – částky 50 000,- Kč zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část výroku o trestu navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a zjistil následující.
Obviněný O. V. byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 6. 2004 sp. zn. 4 T 214/2003, za trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle §152 odst. 1 tr. zák. a za trestný čin neoprávněného podnikání dle §118 odst. 1 tr. zák. Za to mu byl mimo jiných trestů uložen podle §55 odst. 1 písm c) tr. zák. trest propadnutí věci, a to částky 50.000,- Kč.
Z provedených důkazů např. ze smlouvy o sporožirovém účtu (č. l. 443) a z bankovních výpisů (č. l. 188 a násl., č. l. 1482 a násl.), poštovních záznamů a svědeckých výpovědí je patrno, že obviněný páchal uvedenou trestnou činnost tak, že nabízel ke koupi zboží podléhající ochraně podle autorského práva specifikované ve skutkové větě rozhodnutí, rozesílal je na dobírku poštou, přičemž platby za dané zboží mu odesílatelé poukazovali na jeho sporožirový účet vedený u Č. s., a.s.
Dne 1. 11. 2002 vydal policejní orgán po předchozím souhlasu státního zástupce usnesení sp. zn. ORTU-826/KPV-2002-OHK, kterým rozhodl, že se na bankovním účtu náležejícím obviněnému, vedeném u Č. s., a.s. zajišťují peněžní prostředky ve výši 50 000,- Kč s tím, že okamžikem doručení rozhodnutí je jakákoliv dispozice s uvedenými peněžními prostředky zakázána, protože zjištěné skutečnosti nasvědčují, že jsou výnosem z trestné činnosti (č. l. 94).
Z výpisu z bankovního účtu ze dne 2. 9. 2002 (č. l. 213) vyplývá, že ke dni 31. 8. 2002 se na bankovním účtu nacházel zůstatek ve výši 7 131,61 Kč. Ze zprávy Č. s., a.s. podané Okresnímu soudu v Trutnově dne 8. 7. 2006 je patrné, že na základě usnesení policejního orgánu sp. zn. ORTU-826/KPV-2002-OHK provedla blokaci bankovního účtu obviněného dne 1. 11. 2002 ve 13.55 hod. Zůstatek účtu po zadání blokace činil 112,61 Kč. Z výpisů z bankovního účtu náležejícího obviněnému za období od 1. 11. 2002 do dne 22. 2. 2005 je patrno, že ačkoli v tomto období byly na uvedený účet připsány platby ve prospěch účtu a též byly provedeny platby na vrub účtu, stav účtu nedosahoval jak na počátku, tak v průběhu uvedeného období částky 50 000,- Kč. Dále se z předmětné zprávy Č. s., a.s. podává, že k pohybům na vrub účtu došlo z důvodu, že tehdejší její systém umožnil čerpání platební kartou do debetu, což nebylo v době podání blokace zcela podchyceno a zákaz na kartu byl zadán až 7. 11. 2002. Dále je zprávou Č. s., a.s. ze dne 17. 5. 2005 doloženo, že aktuální zůstatek na účtu ke dni 17. 5. 2005 činil 39,56 Kč (č.l. 1508).
Dne 16. 11. 2006 vydal Okresní soud usnesení sp. zn. 4 T 214/2003 (č. l. 1528), kterým rozhodl, že podle §79a odst. 3 tr. ř. ruší zajištění peněžních prostředků ve výši 50 000,- Kč včetně zákazu dispozice s finančními prostředky na účtu náležejícímu obviněnému, což odůvodnil tím, že v době, kdy bylo o zajištění finančních prostředků ve výši 50 000,- Kč rozhodnuto, se již na účtu obviněného nenacházely.
Z obsahu spisu je zřejmé, že v posuzované věci si obviněný nechával zasílat platby za zaslané zboží tj. výnos z trestné činnosti na svůj bankovní účet vedený u Č. s., a.s. Policejní orgán v rámci probíhajícího trestního řízení vydal podle tehdy účinného znění §79a tr. ř. usnesení, kterým rozhodl o zajištění prostředků na předmětném bankovním účtu. Jak je patrné z výše zmiňovaných bankovních výpisů, částka 50.000,- Kč, kterou policejní orgán uvedl v daném usnesení nebyla částkou odrážející skutečný stav na účtu (v okamžiku blokace činil stav 112,61 Kč). Výše aktiv nacházejících na uvedeném bankovním účtu se v průběhu doby měnila, avšak nikdy nedosáhla v usnesení o zajištění uvedené sumy 50.000,- Kč ani výše blízké této sumě. Lze se tak právem domnívat, že tuto sumu policejní orgán zvolil odhadem s ohledem na to, že na předmětném účtu se v průběhu doby před zadáním blokace nacházela částka, která byla v řádu tisíců korun českých ( např. k datu 31. 8. 2002 výše zmiňovaných 7 131, 61 Kč). Pro úplnost je třeba uvést, že jak vyplývá z výpisů z bankovního účtu, došlo po provedení blokace účtu k několika platbám na vrub účtu, avšak ani při jejich započtení výsledná částka nedosahuje výše 50 000,- Kč. Policejní orgán zřejmě zvolil danou částku vzhledem k očekávaným platbám ve prospěch účtu.
Prvostupňový soud následně dne 2. 6. 2004 uznal obviněného vinným a uložil mu mimo jiné trest propadnutí předmětné částky 50 000,- Kč podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. jako trest propadnutí věci. Vyšel přitom zřejmě z usnesení o zajištění policejného orgánu sp. zn. ORTU-826/KPV-2002-OHK ze dne 1. 11. 2002 a dále z návrhu státní zástupkyně učiněného v hlavním líčení konaném dne 2. 6. 2004 (viz č. l. 1444), kdy státní zástupkyně v závěrečné řeči (viz č. l. 1450) uvedla, že současně navrhuje uložení trestu propadnutí věci podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák., a to peněz získaných za prodej nelegálního zboží zajištěných na účtu obžalovaného – 50 000,- Kč. Okresní soud se ale neměl s takovýmto prohlášením státní zástupkyně spokojit a měl předtím za využití ustanovení §8 odst. 2 tr. ř. zjistit aktuální stav na zmíněném účtu obviněného O. V., vedeném u Č. s., a. s. Pokud by toto učinil, zjistil by, že takováto částka se na zmíněném bankovním účtu ani zdaleka nenachází.
Podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. platného v době rozhodování nalézacího soudu (tj. 2. 6. 2004) bylo možno uložit pachateli trest propadnutí věci, kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj. Smysl tohoto trestu spočívá v tom, že pachatel ztrácí vlastnické právo k věci, která je ve vztahu ke spáchanému trestnému činu a dané vlastnické právo nabývá stát. Podle stavu platného ke dni rozhodnutí nalézacího soudu se věcí rozuměly movité a nemovité věci a ovladatelné přírodní síly. Ustanovení o věcech se vztahovaly i na cenné papíry (viz tehdy platný §89 odst. 13 tr. zák.). Věcí ve smyslu §55 tr. zák. byly i peníze na hotovosti, nikoli již však peněžní prostředky uložené na bankovním účtu. Podle tehdy platné dikce zákona peněžní prostředky pod úpravu §55 tr. zák. nespadaly, neboť finanční prostředky uložené na bankovním účtu mají povahu majetkového práva - pohledávky, kterou má majitel účtu vůči peněžnímu ústavu, u něhož jsou tyto prostředky uloženy, nikoli povahu věci jako hmotného ovladatelného předmětu. Takto bylo judikováno v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2004 sp. zn. 11 Tdo 178/2004, (viz Soubor trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. B., svazek 6/2004, RNs T 697/2004 ), na které lze odkázat v podrobnostech. Obdobně judikoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 1. 2004 sp. zn. 11 Tdo 11/2004, (viz Soubor trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. B. svazek 4/2004, RNs T 678/2004), kdy vyslovil, že jiné majetkové hodnoty (např. pohledávky vyplývající z vkladů na účtech a vkladních knížkách) nelze považovat za věc ve smyslu §254 tr. zák.
Teprve novelou trestního zákona přijatou pod č. 253/2006 Sb. bylo ustanovení §89 odst. 13 tr. zák. pozměněno tak, že byla vložena věta, že ustanovení o věcech se vztahuje i na peněžní prostředky na účtu a znění §55 tr. zák. bylo rozšířeno tak, že soud nyní může podle daného ustanovení vyslovit nejen propadnutí věci, ale rovněž i jiné majetkové hodnoty. Daná novelizace však nabyla účinnosti až dne 1. 7. 2006. Tedy až poté, kdy byl čin obviněným páchán a co byl v této věci vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně.
Pokud tedy Okresní soud v Trutnově podle tehdy účinné právní úpravy (tj. před účinností zmíněné novely tr. zák. č. 253/2006 Sb.) rozhodl tak, že uložil trest propadnutí věci postihující peněžní prostředky na bankovním účtu, uložil trest, který byl podle tehdy účinné právní úpravy nepřípustný. Podle §16 odst. 2 tr. zák. totiž lze pachateli uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje. Obecně možno zmínit, že pokud má být pachatel zbaven prostředků, které nabyl v souvislosti s trestnou činností, avšak není možné uložit trest propadnutí věci, není tím vyloučeno odčerpání těchto prostředků z dispozice pachatele uložením trestu peněžitého.
V dalším stěžovatel v podaném mimořádném opravném prostředku namítá, že uložený trest propadnutí je rovněž v rozporu s ustanovením §23 odst. 1 tr. zák. tj. v rozporu s účelem trestu. V posuzované věci nebylo pochyb o tom, že předmětný bankovní účet byl použit v rámci páchání trestné činnosti a že prostředky na něj přicházející jsou výnosem z trestné činnosti. Avšak, jak bylo již výše popsáno, částka 50 000,- Kč uvedená jak v usnesení o zajištění finančních prostředků podle §79a odst. 1 tr. ř. tak v rovněž v rozsudku nalézacího soudu se nikdy na předmětném bankovním účtu nenacházela a určení její výše bylo zřejmě výsledkem odhadu policejního orgánu vydávajícího usnesení o zajištění podle tehdy užívané praxe při zajišťování prostředků v přípravném řízení. Soud posléze tuto částku vtělil do napadeného výroku. Je nutno konstatovat, že se Nejvyššímu soudu nepodařilo v posuzované věci nalézt listinu (např. nový výpis z účtu) vypovídající o tom, že by si nalézací soud před vydáním svého rozhodnutí ověřoval aktuální stav předmětného bankovního účtu. Zřejmě se při svém rozhodnutí spolehl na správnost návrhu státního zástupce, který zřejmě rovněž nijak aktuální stav účtu neověřoval a v hlavním líčení v závěrečné řeči navrhl propadnutí částky 50 000,- Kč, tak jak byla uvedena do usnesení o zajištění ze dne 1. 11. 2002, přičemž státní zástupce zde výslovně uváděl, že jen v důsledku úkonů orgánů činných v trestním řízení má obviněný ještě nyní na účtu 50 000,- Kč . Poté pak nalézací soud vydal rozhodnutí , které nejenže nebylo v souladu s tehdy účinným zákonem, ale rovněž bylo chybné v rovině faktické, neboť postihovalo imaginární částku, která nemohla být jakkoli postižena již z toho prostého důvodu, že se na předmětném bankovním účtu nenacházela. Ostatně její faktická nepostižitelnost se projevila po právní moci nalézacího rozsudku, kdy Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových jako složka příslušná k realizaci předmětného propadnutí věci se pokusil, pochopitelně bez úspěchu, o realizaci propadnutí této částky a zjistil, že propadnutí předmětné částky nelze provést.
Ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. vymezuje účel trestu, kterým je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Jednotlivé druhy trestů pak konkretizují toto vymezení. Smyslem trestu propadnutí věci (ve znění novely č. 253/2006 též jiné majetkové hodnoty) je odejmout pachateli prostředky související se spáchanou trestnou činností (viz odst. 1 daného ustanovení) a tím znemožnit nebo alespoň ztížit páchání další trestné činnosti v budoucnu a kromě toho rovněž deklarovat, že případné obohacení získané pachatelem trestnou činností nezůstane pachateli jako jeho zisk, nýbrž se stane vlastnictvím státu. Avšak již z povahy věci musí takový trest postihovat věc (či jinou majetkovou hodnotu) existující. Formální postižení věci, které v praxi nelze nijak realizovat (zejména postihnout výkonem rozhodnutí) působí kontraproduktivně, postrádá ve výsledku výchovný charakter a zejména nijak nebrání pachateli v možnosti dalšího páchání trestné činnosti. Trest propadnutí věci postihující věc neexistující pak je nutno hodnotit jako trest v rozporu s účelem vymezeným v §23 odst. 1 tr. zák.
Pro úplnost nutno uvést, že nastalé pochybení nebylo možno napravit v odvolacím řízení, neboť proti stížností pro porušení zákona napadenému výroku nebylo odvolání podáno a odvolací soud se jím jako pravomocným tudíž nemohl zabývat. Rovněž tak usnesení o zrušení zajištění, které učinil prvostupňový soud dodatečně dne 16. 11. 2006, vzhledem k tomu, že trest propadnutí předmětné částky vtělil do svého nalézacího rozsudku, již nemohlo nastalé pochybení napravit.
Na základě shora uvedených zjištění proto Nejvyšší soud podle 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 4 T 214/2003, byl porušen zákon v ustanovení §55 odst. 1 písm. c) tr. zák., v tehdy platném znění, a v ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného O. V. a následně rozhodl tak, že podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Trutnově zrušil ve výroku, kterým se podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. obviněnému ukládá trest propadnutí věci, a to částky 50 000,- Kč. Dalšího výroku, jímž by věc byla přikázána okresnímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebylo třeba, neboť vytýkané porušení zákona bylo napraveno samotným rozhodnutím Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. května 2007
Předseda senátu :
JUDr. František H r a b e c