ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.73.2007.1
sp. zn. 4 Tz 73/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. září 2007 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného T. B., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. 15 T 124/2007, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. 15 T 124/2007, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného T. B.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v části týkající se obviněného T. B.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. 15 T 124/2007, byl obviněný T. B. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., spáchaným ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním dne 15. 1. 2007, za což byl odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. a §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu dvou let. Současně bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradil způsobenou škodu. Předmětný trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 6. 6. 2007 a právní moci nabyl dne 15. 6. 2007. Tímtéž trestním příkazem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněné M. P., avšak ohledně ní trestní příkaz doposud právní moci nenabyl.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. 15 T 124/2007, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného T. B. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Jablonci nad Nisou se neřídil ustanovením §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť odsouzenému T. B. uložil podmíněný trest odnětí svobody nad horní hranicí zákonné trestní sazby, a to v délce 18 měsíců se zkušební dobou na 2 roky.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. 15 T 124/2007, byl porušen zákon v neprospěch obviněného T. B. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a zrušil rovněž všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Z ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. vyplývá, že samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení. Podle §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. lze trestním příkazem uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu.
Základní podmínkou pro vydání trestního příkazu je podle §314e odst. 1 tr. ř. spolehlivé prokázání skutkového stavu opatřenými důkazy. Samosoudce musí hodnotit předložené důkazy spolu s podanou obžalobou (návrhem na potrestání) v tom směru, zda jimi je prokázán skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro vydání trestního příkazu. Samosoudce je omezen ve svých úvahách tím, že důkazy nebyly před soudem provedeny při zachování základních zásad trestního řízení, a proto musí zvláště pečlivě zvažovat, zda opatřené důkazy skutečně spolehlivě prokazují skutkový stav a zda bez projednání věci v hlavním líčení může vydat trestní příkaz, jenž má povahu a účinky odsuzujícího rozsudku. Jestliže nedojde v tomto smyslu k pozitivnímu závěru o vině obviněného, trestní příkaz vydat nesmí, i když by jinak byly dány ostatní formální podmínky, a pokud neučiní některé z rozhodnutí uvedených v §314c odst. 1 tr. ř., je povinen projednat věc v hlavním líčení. Pokud jde o zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, vychází teorie a praxe trestního práva z principu, že takto je skutkový stav zjištěn tehdy, když z provedených důkazů tvořících uzavřený řetězec lze vyvodit na základě jejich hodnocení jednoznačné skutkové závěry, o nichž nelze racionálně pochybovat.
Dle zjištění Nejvyššího soudu České republiky samosoudce Okresního soudu v Jablonci nad Nisou rozhodl v souladu s §314e odst. 1 tr. ř., neboť skutkový stav byl spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, současně však rozhodl v rozporu se zákonným ustanovením §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., když obviněnému T. B. uložil trest odnětí svobody na osmnáct měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let, přestože dle §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. lze trestním příkazem uložit trest odnětí svobody pouze do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné trestní sazby stanovené pro trestní příkaz zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. 15 T 124/2007, byl porušen zákon v ustanoveních §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného T. B., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v části týkající se obviněného T. B., neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného T. B. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. Bude-li Okresní soud v Jablonci nad Nisou ukládat obviněnému T. B. podmíněný trest odnětí svobody přesahující 1 rok, musí tak učinit v hlavním líčení rozsudkem. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného T. B., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. J. P.