ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.74.2007.1
sp. zn. 4 Tz 74/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 30. října 2007 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného F. K., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 9 T 1/2007, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 9 T 1/2007, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §314e odst. 4 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného F. K.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 2 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 9 T 1/2007 byl F. K. uznán vinným trestnými činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. spáchanými v jednočinném souběhu, a to pro skutek spočívající v tom, že dne 28. 9. 2006 kolem 00.50 hodin řídil v P. osobní automobil tov. zn. Daewo Racer černé barvy, ačkoliv si byl vědom, že požil větší množství alkoholických nápojů, kdy hladina v jeho krvi byla minimálně 1,6 promile alkoholu a tohoto činu se dopustil i přesto, že není držitelem řidičského průkazu opravňujícího k řízení takového motorového vozidla ve smyslu zákona č. 361/2000 Sb.
Za tyto trestné činy byl odsouzen v sazbě §201 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku, přičemž obviněnému byl současně podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let.
Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 27. 2. 2007, právní moci však nabyl dne 8. 6. 2007, neboť obhájci obviněného byl doručen až dne 30. 5. 2007.
Proti uvedenému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného F. K. Podle jeho názoru byl uvedeným trestním příkazem porušen zákon v ustanoveních §314e odst. 4 písm. a) tr. ř. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.
Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci rozhodla trestním příkazem a zcela pominula existenci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 25 Nc 1046/2003, který nabyl právní moci dne 29. 3. 2004, z něhož plyne, že obviněný F. K. byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům. V takovémto případě však zákon v ustanovení §314 odst. 4 písm. a) tr. řádu vydání trestního příkazu nepřipouští. Pokud tímto způsobem rozhodla, porušila zákon v neprospěch obviněného, neboť věc měla být projednána v hlavním líčení za účasti obviněného, jeho obhájce i opatrovníka.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 9 T 1/2007, byl porušen zákon v neprospěch obviněného F. K. v ustanovení §314e odst. 4 písm. a) tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na tento trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §314e odst. 1 tr. ř. může samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.
Podle §314e odst. 4 písm. a) tr. řádu však trestní příkaz nelze vydat v řízení proti osobě, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena.
Posledně citované ustanovení je zákonnou překážkou k vydání trestního příkazu vůči osobám v něm uvedeným, aniž by jakkoliv rozlišovalo důvody, pro které byl obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo byl v této způsobilosti omezen.
Z obsahu posuzovaného trestního spisu je patrno, že jeho součástí (č. l. 29-31) je i opis rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 25 Nc 1046/2003, který nabyl právní moci dne 29. 3. 2004. Tímto rozhodnutím byl obviněný F. K. omezen ve způsobilosti k právním úkonům. Obsahem trestního spisu je i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 5. 2004, které nabylo právní moci dne 16. 6. 2004, z něhož plyne, že opatrovnicí byla obviněnému ustanovena jeho matka R. K. Dalším usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. 58 P 109/2004, které nabylo právní moci dne 24. 6. 2006, a které je rovněž součástí trestního spisu (č. l. 34-35), byla R. K. opatrovnictví zbavena, a opatrovníkem obviněného F. K. byla ustanovena Městská část P.
Okolnost, že obviněný F. K. je osobou omezenou ve způsobilosti k právním úkonům na základě výše citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, je výslovně obsažena i ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ze dne 25. 11. 2006, zpracovaném znalkyní MUDr. G. L. (č. l. 7), který je rovněž součástí posuzovaného trestního spisu.
Samosoudkyně tak měla již při studiu spisu k dispozici všechny podstatné důkazy, z nichž mohla jednoznačně zjistit, že vzhledem k omezené způsobilosti obviněného k právním úkonům nelze ve věci vydat trestní příkaz (§314e odst. 4 písm. a) tr. ř.), a že naopak vzhledem k ustanovení §314d odst. 1 tr. ř. je třeba ve věci nařídit hlavní líčení, v němž obviněný musí být podle §36 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastoupen obhájcem a zúčastněnou osobou v intencích ustanovení §34 odst. 1 tr. ř.
Vydáním rozhodnutí – trestního příkazu – kterýžto způsob rozhodnutí trestní řád v případě obviněného výslovně zakazuje, porušil Obvodní soud pro Prahu 2 zákon. Oproti návrhu stěžovatele Nejvyšší soud nesdílí názor, že ve věci nebyla provedena skutková zjištění v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí podle §2 odst. 5 tr. ř., a že shromážděné důkazy byly hodnoceny v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Jak již Nejvyšší soud akcentoval výše, všechny podstatné okolnosti, které byly důležité pro zvolení odpovídajícího a zákonného procesního postupu, byly v trestním spisu fixovány v rámci řádně provedeného přípravného řízení, avšak samosoudkyně z nich po studiu spisu nevyvodila adekvátní právní závěry, respektive jejich existenci zcela pominula, stejně jako i explicitní znění §314e odst. 4 písm. a) tr. ř.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 9 T 1/2007, byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 4 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného F. K.
Napadený trestní příkaz byl podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušen v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. řádu bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Úkolem Obvodního soudu pro Prahu 2 bude nařídit ve věci hlavní líčení, obviněnému doručit opis obžaloby a předvolání, přičemž o konání hlavního líčení bude nutno vyrozumět rovněž zákonného zástupce obviněného a ustanoveného obhájce (§196 odst. 1, §198 odst. 1, 2 tr. ř.), a o podané obžalobě poté rozhodnout po dokazování v tomto hlavním líčení provedeném.
Podle §270 odst. 4 tr. řádu je Obvodní soud pro Prahu 2 vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, které Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á