ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.78.2007.1
sp. zn. 4 Tz 78/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. října 2007 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného T. R., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 12. 2006 sp. zn. 6 T 248/2006 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 12. 2006 sp. zn. 6 T 248/2006 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §314e odst. 1 tr. ř., §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného T. R.
Napadený trestní příkaz se z r u š u j e.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Mostě se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný T. R. byl (společně s dalšími obviněnými) trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 21. 2. 2006 sp. zn. 1 T 30/2006, který nabyl ve vztahu k T. R. právní moci dne 13. 5. 2006, uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil jednáním spáchaným dne 14. 8. 2005, popsaným ve skutkové větě daného rozhodnutí.
Za to byl obviněný T. R. podle §202 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. a za použití §45 odst. 1, 2, 3 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Následně byl tento obviněný odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 17. 3. 2006 sp. zn. 6 T 31/2006, který nabyl právní moci dne 13. 7. 2006, pro trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil dne 27. 12. 2005 jednáním blíže popsaným v tomto rozhodnutí.
Za to byl obviněný podle §202 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §35 odst. 1, §45 odst. 1, 2, 3 a 45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost k náhradě škody poškozenému ve výši 8 445,50 Kč.
Dále byl obviněný T. R. uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 12. 2006 sp. zn. 6 T 248/2006, který nabyl právní moci dne 16. 2. 2007, pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm b) tr. zák., jehož se dopustil tím, že v době od 2. 8. 2006 do 10. 8. 2006 v L., okr. M., v ul. V., v úmyslu odcizit různé věci, pokusil se pomocí šroubováku vniknout do komory náležející k domu nájemce E. V., což se mu nepodařilo, rozlomením zámku dveří vznikla poškozenému škoda ve výši 300,- Kč.
Za popsaný čin byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2, 3 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Proti posledně citovanému trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 12. 2006 sp. zn. 6 T 248/2006 podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného T. R. Napadeným rozhodnutím byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanoveních §314e odst. 1 tr. ř., §36, §45a odst. 1 tr. zák. a též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona stěžovatel uvedl, že samosoudce Okresního soudu v Mostě se předmětnými ustanoveními zákona důsledně neřídil. Trestní příkaz ze dne 13. 12. 2006 sp. zn. 6 T 248/2006 vydal přesto, že skutkový stav nebyl opatřenými důkazy spolehlivě zjištěn. Relevantními důkazy, a to ohledáním místa činu, plánkem místa činu, fotodokumentací a opatřenými nájemními smlouvami bylo pouze prokázáno, že ve vymezeném časovém období došlo ke škodě E. V. k pokusu vloupání do komory v bytě, který měl poškozený pronajatý. Tímto jednáním mu byla způsobena škoda určená znaleckým posudkem na částku 300,- Kč.
Důkazy provedenými po zahájení trestního stíhání však nebyla prokázána příčinná souvislost mezi tímto vzniklým následkem a jednáním obviněného T. R. Obviněný totiž využil svého práva a po zahájení trestního stíhání odmítl ve věci vypovídat. Poškozený ve stádiu přípravného řízení nebyl vyslechnut. Za této důkazní situace měl samosoudce Okresního soudu v Mostě nařídit ve věci hlavní líčení a v něm provést takové důkazy, aby vina obviněného byla beze všech pochybností prokázána.
Samosoudce podle stěžovatele v dané věci pochybil i tím, že si pro své úvahy o druhu a výši trestu neopatřil dostatek podkladů. Přestože rozhodoval až dne 13. 12. 2006, vycházel z opisu rejstříku trestů obviněného, který byl vyhotoven dne 25. 8. 2006. Neověřoval, zda od té doby nedošlo k nějakým změnám. Podle lustrace provedené po podání obžaloby si jako přílohové nepřipojil trestní spisy téhož soudu, v nichž bylo proti T. R. vedeno další trestní řízení. Nezjistil tak, že tresty obecně prospěšných prací byly tomuto obviněnému pravomocně uloženy nejen trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 21. 2. 2006 č. j. 1 T 30/2006 -118 ve výměře 200 hodin, jak vyplývalo z opisu rejstříku trestů, ale též trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 17. 3. 2006 č. j. 6 T 31/2006 - 48 ve výměře 120 hodin, které dosud obviněný nezačal vykonávat. Tím, že samosoudce obviněnému uložil další trest obecně prospěšných ve výměře 200 hodin, dosáhl tak celkový dosud nevykonaný trest obecně prospěšných prací v součtu 520 hodin. Tímto došlo k překročení horní hranice trestní sazby tohoto druhu trestu.
Konečně stěžovatel namítá, že samosoudce se dopustil dalšího formálního pochybení tím, že trest obviněnému uložil podle trestní sazby uvedené v ustanovení §247 odst. 2 tr. zák., ačkoliv ho uznal vinným pokusem trestného činu krádeže podle základní skutkové podstaty a měl trest ukládat podle §247 odst. 1 tr. zák.
V závěru stížnosti pro porušení zákona stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 12. 2006 sp. zn. 6 T 248/2006 byl porušen zákon v ustanoveních §314e odst. 1 , §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §36, §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného T. R. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících a následně postupoval dle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku presentoval několik pochybení Okresního soudu v Mostě.
Prvé z nich směřuje k otázce prokázání viny obviněnému, kdy stěžovatel ve svém podání uvádí, že vzhledem k tomu, že obviněný odmítl po zahájení trestního stíhání vypovídat a poškozený nebyl ve stádiu přípravného řízení vyslechnut, mělo být nařízeno hlavní líčení, aby vina obviněného byla zjištěna beze všech pochybností. Z obsahu posuzovaného spisu vyplývají k dané námitce následující skutečnosti.
Z ohledání místa činu, popisu a pořízené fotodokumentace je nesporné, že v posuzovaném čase došlo k útoku na dveře komory v předmětném bytě, kdy dveře nesou známky pokusu o jejich násilné otevření (rýhy po páčení, zničený dosický zámek). Vnější vchodové dveře do bytu nijak napadeny nebyly, útok byl veden pouze proti vnitřním dveřím do komory. Přitom však k vniknutí do komory nedošlo, pachateli se dveře otevřít nepodařilo, došlo pouze k poškození dveří. Škoda vzniklá poškozením byla určena znaleckým posudkem ve výši 300,- Kč. Nájemní smlouvy předložené poškozeným prokazují, že v této době měl byt pronajatý obviněný T. R.
Obviněný byl v dané věci slyšen dvakrát. Poprvé před zahájením trestního stíhání (úřední záznam ze dne 17. 8. 2006), kdy se k dané věci vyjádřil, tak, že chtěl komoru otevřít, protože si chtěl zahrát na kytary, o nichž věděl, že tam jsou uloženy, a podruhé po sdělení obvinění dne 23. 8. 2006, kdy využil svého práva a odmítl ve věci vypovídat. Vlastník předmětného bytu R. V., slovenský občan, nebyl v přípravném řízení coby svědek resp. poškozený vyslechnut, neboť se jej v té době nepodařilo zastihnout na území ČR. Ve spise je založeno pouze trestní oznámení, které podal do protokolu na Policii ČR v Mostě dne 10. 8. 2006, v němž mimo jiné uvedl, že se mu z komory nic neztratilo.
Podle §8 odst. 1 tr. zák. je pokusem trestného činu jednání nebezpečné pro společnost, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Jedním ze znaků zde výslovně vymezených je mimo jiné úmysl spáchat trestný čin. Aby bylo možno jednání pachatele pokusu trestného činu posoudit z hlediska subjektivní stránky, je nezbytné určit, k čemu směřovala vůle tohoto pachatele.
V předmětné věci bylo jmenovanému sděleno obvinění pro nedokonaný úmyslný trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Skutkově měl tento čin spočívat v pokusu o násilné otevření dveří komory, v níž se nacházely movité věci v majetku vlastníka bytu. Pachateli se uzamčené dveře nepodařilo překonat, ačkoli poškodil jak těleso dveří, tak znefunkčnil dosický zámek v nich instalovaný.
Vzhledem k tomu, že sám obviněný se k pokusu trestného činu krádeže nedoznal, bylo též k posouzení jednání pachatele nezbytné určit a zdůvodnit, zda jeho jednání směřovalo bezprostředně ke zmocnění a přisvojení si věcí uložených v napadené komoře. Jak bylo výše uvedeno, po zahájení trestního stíhání kromě uvedení osobních údajů obviněný nevypověděl ničeho, když využil svého práva odepřít výpověď. Poškozený v přípravném řízení slyšen nebyl. Pro úplnost možno vyslovit, že úmysl obviněného spáchat krádež není obsažen ani v jeho vysvětlení ze dne 17. 8. 2006 podle §158 odst. 5 tr. ř., které bylo pořízeno před zahájením trestního stíhání. V tomto vysvětlení obviněný sdělil, že v komoře viděl nějaké kytary, že ji chtěl otevřít nejprve sám a posléze se ji pokoušel otevřít jeho neustanovený kamarád, avšak zároveň na svou obhajobu uváděl, že umí hrát na kytaru, že předmětné kytary nechtěl odcizit, chtěl si na ně pouze zahrát. Obviněný tak popřel, že by jeho úmysl směřoval k odcizení zde umístěných věcí.
Pokud nalézací soud v popsané důkazní situaci rozhodl ve věci trestním příkazem, je třeba konstatovat, že rozhodnutí ve věci z hlediska užité formy – trestního příkazu, tj. rozhodnutí jemuž nepředcházelo dokazování v hlavním líčení, čili bez slyšení obviněného, poškozeného, případně dalších svědků, bylo v daném případě rozhodnutím procesně chybným. Při použití dané procesní formy není možno zjistit, jaké myšlenkové pochody vedly soud k posouzení věci z hlediska použité právní kvalifikace, ani které skutečnosti obsažené v opatřených důkazech podle něj prokazovaly naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže ve stádiu pokusu.
Nejvyšší soud nechce předjímat budoucí rozhodnutí soudu prvého stupně, neboť má na paměti, že hodnocení důkazů je prvořadým právem i povinností nalézacího soudu, před nímž jsou tyto důkazy v rámci zásady ústnosti prováděny, avšak dosavadní situaci hodnotí tak, že opatřenými důkazy nebyl skutkový stav dostatečně prokázán a rozhodně tak nebylo možno rozhodnout bez ústního projednání věci v hlavním líčení pouhým trestním příkazem.
Druhé stěžovatelem namítané pochybení se dotýká překročení zákonem dovolené výměry trestu obecně prospěšných prací.
Z předcházejících rozhodnutí týkajících se obviněného T. R. a to z trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 21. 2. 2006 sp. zn. 1 T 30/2006 a z trestního příkazu téhož soudu ze dne 17. 3. 2006 sp. zn. 6 T 31/2006 vyplývá, že dotčený okresní soud již uložil obviněnému dvakrát trest obecně prospěšných prací a to ve výměře 200 hodin a 120 hodin. Obě tato rozhodnutí nabyla právní moci dříve, než byl vydán stížností pro porušení zákona napadený trestní příkaz sp. zn. 6 T 248/2006 (tj. prvé dne 13. 5. 2006 a druhé dne 13. 7. 2006). Jak vyplývá ze spisů vedených v těchto věcech, nevykonal obviněný ani jeden z uložených trestů obecně prospěšných prací a to ani zčásti. Ve spisech nejsou obsažena usnesení, kterými by byl nařízen výkon předmětnými trestními příkazy uložených trestů, pouze se zde nacházejí přípisy, jimž je zasíláno příslušnému středisku probační a mediační služby pověření k výkonu probační činnosti. Za této situace pak byl napadeným trestním příkazem obviněnému opětovně uložen trest obecně prospěšných prací a to ve výměře 200 hodin.
Na obžalobě ve věci sp. zn. 6 T 248/2006 (č. l. 32) je vyznačen záznam lustra dalších řízení týkajících se obviněného s datem 22. 11. 2006 a na č. l. 35 evidence spisových značek. V nich jsou obsaženy spisové značky jak 1 T 30/2006 tak i 6 T 31/2006, přičemž u spisové značky 1 T 30/2006 je uveden odkaz na opis rejstříku trestů na č. l. 27 a u spisové značky 6 T 31/2006 je zapsána informace znějící: „17. 3. 06 TP, §202/1; 257/1; 120 hod OPP, PM 13. 7. 06“ (č. l. 35). V opisu z rejstříku trestů obsaženém na č. l. 27 je zaznamenáno uložení trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hod. pod sp. zn. 1 T 30/2006. Z těchto informací je patrno nejen, že proti obviněnému byla vedena pod zmiňovanými spisovými značkami další trestní řízení, ale rovněž to, že v nich byly uloženy tresty obecně prospěšných prací.
Na základě výše konstatovaných údajů, lze dovodit, že Okresní soud v Mostě zřejmě vyšel při rozhodování o uloženém trestu výhradně z obsahu opisu rejstříku trestů (č. l. 27) pořízeného v přípravném řízení Policií ČR, v němž je obsažen záznam o trestní věci sp. zn. 1 T 30/2006, nikoli však záznam o trestní věci sp. zn. 6 T 31/2006.
Pokud Okresní soud v Mostě v posuzované věci uložil obviněnému další trest obecně prospěšných prací ve výši 200 hodin, zřejmě přehlédl provedenou lustraci, která je obsažena v souladu s ustanovením §153 vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy na prvé straně návrhu na potrestání ze dne 22. 11. 2006 spolu s evidencí spisových značek z následujícího dne, z nichž, jak blíže popsáno výše, je zjevné předchozí uložení trestů obecně prospěšných prací. Za takové situace si měl soud před vydáním napadeného rozhodnutí vyžádat předmětné spisy (což bylo v daném případě zjednodušeno tím, že se jednalo o věci téhož soudu) a zrekapitulovat jejich obsah a zjistit, zda a v jakém rozsahu byly předchozí tresty vykonány, popř. zda o nich nebylo rozhodnuto jinak.
Jmenovaný soud však na tuto lustraci nezareagoval, nezjistil stav výkonu uložených trestů ve věcech sp. zn. 1 T 30/2006 a sp. zn. 6 T 31/2006 a tudíž ani existenci výše zmiňovaných rozhodných skutečností.
Ke třetí námitce stěžovatele poukazující na to, že se samosoudce dopustil formálního pochybení tím, že trest obviněnému uložil podle trestní sazby §247 odst. 2 tr. zák. je možno uvedené pochybení soudu konstatovat, ale pouze ve formální stránce věci, aniž by bylo shledáno, že by touto námitkou presentované pochybení vedlo k újmě na právech obviněného. V textu napadeného trestního příkazu je uvedeno, že trest je ukládán podle odstavce druhého §247 tr. zák., ačkoli obviněný byl shledán vinným podle odstavce prvého téhož paragrafu. Zároveň však uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin svým rozsahem a tím, že byl uložen jako trest samostatný, odpovídá tomu, že Okresním soudem v Mostě bylo shledáno zavinění podle odstavce prvého. S ohledem na tato zjištění je Nejvyšší soud toho názoru, že se jedná o chybu v psaní či překlep, nikoli o ukládání trestu v rozporu s konstatovaným výrokem o vině, jak jej shledal nalézací soud.
S ohledem na výše zmiňované skutečnosti Nejvyšší soud shledává podanou stížnost pro porušení zákona důvodnou.
Okresní soud v posuzované věci procesně pochybil v tom, že za situace, kdy se obviněný v přípravném řízení k činu nedoznal (úřední záznam ze dne 17. 8. 2006 není v souladu s §158 odst. 5 tr. ř. důkazem použitelným v řízení před soudem) a z listinných důkazů obsažených ve spise nebyla vina pachatele prokázána bez důvodných pochybností, rozhodl bez ústního projednání věci v hlavním líčení formou trestního příkazu. To přesto, že podle §314e odst. 1 tr. ř. může samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Dále pak soud před vydáním rozhodnutí měl zjistit obsah a stav výkonu dříve uložených trestů obecně prospěšných prací ve věcech sp. zn. 1 T 30/2006 a sp. zn. 6 T 31/2006, což neučinil. Tento postup je v posuzované věci nezbytnou podmínkou pro splnění ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tomuto nikoli řádnému postupu pak koresponduje i formální vada v označení odstavce, podle něhož byl uložen obviněnému trest.
Lze tudíž konstatovat, že v uvedeném případě došlo k porušení ustanovení §314e odst. 1 tr. ř., neboť byl vydán trestní příkaz za situace, kdy skutkový stav nebyl spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, dále k porušení ustanovení §36 tr. zák. ve spojení s ustanovením §45a odst. 1 tr. zák., neboť v důsledku postupného uložení tří trestů obecně prospěšných prací ve výměře 200, 120 a 200 hodin, kdy v době uložení třetího trestu obecně prospěšných prací nebylo z prvého ani z druhého trestu ničeho vykonáno, či o něm nebylo jinak rozhodnuto, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu, která činí 400 hodin, jíž je nutno respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest či tresty tohoto druhu uložené dřívějšími rozhodnutími nebyly zčásti nebo zcela vykonány.
Podle Nejvyššího soudu, jakož i podle stávající judikatury, je překročení horní hranice zákonné trestní sazby při ukládání trestu konkrétnímu obviněnému nutné považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř.
K výše popisovaným pochybením pak došlo proto, že Okresní soud v Mostě nezjistil řádně skutkový stav věci při současném hodnocení neúplných a nedostatečných důkazů (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř.) a to jak ve vztahu ke zjištění viny obviněného, tak ve vztahu k ukládanému trestu.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 12. 2006 sp. zn. 6 T 248/2006, byl porušen zákon v ustanoveních §314e odst.1 tr. ř., §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného T. R. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadený trestní příkaz zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Okresní soud si vyžádá aktuální opis z rejstříku trestů obviněného, zprávu Probační a mediační služby o momentálním stavu výkonu uložených trestů obecně prospěšných prací a potřebné přílohové spisy, přičemž poté ve věci nařídí hlavní líčení a po provedení a vyhodnocení všech potřebných důkazů věc opětovně rozhodne.
Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle §273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec