ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.79.2007.1
sp. zn. 4 Tz 79/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. října 2007 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného B. N. Ch., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 1 T 23/2001, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 1 T 23/2001 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §314e odst. 2 tr. ř., ve znění zákona č. 152/1995 Sb., v neprospěch obviněného B. N. Ch.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Novém Jičíně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 1 T 23/2001, byl obviněný B. N. Ch. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil jednáním v době od 16. 10. 2000 do 26. 1. 2001, za což byl odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců nepodmíněně (podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl zařazen do věznice s dozorem). Současně byl obviněnému podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Předmětný trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 13. 3. 2001 a právní moci nabyl dne 22. 3. 2001.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 1 T 23/2001, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného B. N. Ch. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §314e odst. 2 tr. ř., ve znění zákona č. 152/1995 Sb.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítá, že podle §314e odst. 2 tr. ř. účinného v době vydání napadeného trestního příkazu (tj. 8. 2. 2001), ve smyslu zákona č. 152/1995 Sb., jímž byl do právního řádu zaveden institut trestního příkazu, nebylo možno uložit trestním příkazem trest vyhoštění. Uložení trestu vyhoštění trestním příkazem upravil až zákon č. 265/2001 Sb., účinný od 1. 1. 2002, ale i podle této úpravy se může jednat o trest vyhoštění maximálně do 5-ti let. Napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou, ačkoli trestní řád v tehdy platném znění uložení takového druhu trestu tímto postupem nepřipouštěl. Vzhledem k tomu je trestní příkaz Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 1 T 23/2001, v části týkající se uložení trestu vyhoštění na dobu neurčitou, v rozporu se zákonem, a to §314e odst. 2 tr. ř. (ve znění zákona č. 152/1995 Sb., účinného v době vydání rozhodnutí i ve znění zákona č. 265/2001 Sb., účinného co do možnosti uložit trest vyhoštění dosud). S ohledem na shora uvedené důvody došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 1 T 23/2001, byl porušen zákon v neprospěch obviněného B. N. Ch. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a zrušil rovněž všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, event. podle §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci sám tak, že trestní stíhání obviněného pro neúčelnost zastaví.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Dle zjištění Nejvyššího soudu ČR byl obviněný B. N. Ch. napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 1 T 23/2001, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že v době od 16. 10. 2000 do 26. 1. 2001 v K., okres N. J., se zdržoval na území České republiky, a to přesto, že rozhodnutím Policie České republiky, Správy Severomoravského kraje, Služby cizinecké a pohraniční policie – oddělení cizinecké policie v Novém Jičíně ze dne 9. 10. 2000 mu bylo uloženo podle §119 odst. 2 písm. c) bodu 1 zák. č. 326/1991 Sb. právní vyhoštění s tím, že území České republiky má opustit do 15. 10. 2000. Za toto jednání byl obviněnému napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců se zařazením do věznice s dozorem podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. a současně mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Předmětný trestní příkaz nabyl právní moci dne 22. 3. 2001.
Institut trestního příkazu byl do právního řádu České republiky zaveden až zákonem č. 152/1995 Sb. (§314e odst. 2), podle kterého bylo možno trestním příkazem uložit pouze:
a)trest odnětí svobody do jednoho roku,
b)trest obecně prospěšných prací,
c)trest zákazu činnosti do pěti let,
d)peněžitý trest,
e)trest propadnutí věci.
V době vydání napadeného trestního příkazu (8. 2. 2001) nebylo tedy podle tehdy platné právní úpravy možné trestním příkazem trest vyhoštění uložit. Možnost uložení trestu vyhoštění trestním příkazem upravil až zákon č. 265/2001 Sb., účinný od 1. 1. 2002 (v jehož znění lze ostatně trest vyhoštění trestním příkazem uložit i podle současné platné právní úpravy), může se však jednat o trest vyhoštění maximálně do pěti let.
Z ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. vyplývá, že samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení. Podle §314e odst. 2 písm. f) tr. ř. lze trestním příkazem uložit trest vyhoštění do pěti let. Tedy ani v dnešní době platný právní řád České republiky nepřipouští možnost uložení trestu vyhoštění na dobu neurčitou trestním příkazem.
Dle zjištění Nejvyššího soudu České republiky v daném případě Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl v souladu s §314e odst. 1 tr. ř., neboť skutkový stav byl spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, současně však rozhodl v rozporu se zákonným ustanovením §314e odst. 2 tr. ř., ve znění zákona č. 152/1995 Sb., když obviněnému B. N. Ch. uložil trest vyhoštění na dobu neurčitou, přestože dle tehdy platné právní úpravy nebylo vůbec možné uložit trestním příkazem trest vyhoštění.
Podle §266 odst. 1, věta první, tr. ř. proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona.
Při rozhodování o stížnosti pro porušení zákona musí vždy převážit zájem na plné zákonnosti rozhodnutí a postupu řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo, nad zájmem na stabilitě a nezměnitelnosti takového pravomocného rozhodnutí. Tento zájem však může převážit pouze při zásadních a podstatných vadách, pro které nemůže rozhodnutí napadené stížností pro porušení zákona obstát.
V daném případě Okresní soud v Novém Jičíně napadeným trestním příkazem uložil obviněnému B. N. Ch. jiný druh trestu, než jaký bylo možno dle tehdy platné právní úpravy v tomto zvláštním řízení bez projednání věci v hlavním líčení uložit, v důsledku čehož došlo k vadnému postupu řízení ve smyslu ustanovení §266 odst. 1 tr. ř. Podstatou porušení zákona je tedy skutečnost, že Okresní soud v Novém Jičíně za uvedené situace, kdy chtěl ukládat trest vyhoštění, nebyl oprávněn trestní příkaz vydat, ale měl věc projednat v hlavním líčení a rozhodnout rozsudkem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 1 T 23/2001 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §314e odst. 2 tr. ř., ve znění zák. č. 152/1995 Sb., v neprospěch obviněného B. N. Ch., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Novém Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného B. N. Ch. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu. Bude-li Okresní soud v Novém Jičíně ukládat obviněnému B. N. Ch. trest vyhoštění a nepodmíněný trest odnětí svobody, musí tak učinit v hlavním líčení rozsudkem. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného B. N. Ch. a tedy ani k uložení přísnějšího trestu (tzv. zákaz reformace in peius), neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. J. P.