ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.82.2007.1
sp. zn. 4 Tz 82/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. října 2007 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. B., proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 7 To 36/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 7 To 36/2005 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §12 odst. 12, §160 odst. 1, §176 odst. 2 a §254 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného L. B.
Napadený rozsudek se zrušuje v části týkající se obviněného L. B.
V části týkající se obviněného L. B. se dále zrušuje i předcházející rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. 3 T 181/2003. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené části rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Blansku se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. 3 T 181/2003, byl obviněný L. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., spáchaným ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit společným jednáním spolu s obviněnými Ing. J. V. a P. V. po předchozí vzájemné dohodě tím, že
1)dne 11. 6. 2002 v Brně na základě plné moci účinné od 10. 6. 2002 do 20. 6. 2002 udělené zmocnitelem – jednatelem společnosti S. P., s.r.o., L., Ing. J. V. uzavřel L. B. v postavení prodávajícího ve společnosti L. Č. s., a.s., P., kupní smlouvu, jejím předmětem byla dodávka vysokozdvižného vozíku GECON VG 35, výrobní, za dohodnutou kupní cenu 1.128.500,- Kč, přičemž na základě této kupní ceny měl kupující 80 % z ceny bez DPH splatit na základě dodavatelem vystaveného účetního dokladu, 20 % z ceny bez DPH z celé částky po převzetí této movité věci kupujícím, a téhož dne – 11. 6. 2002 v B. byla uzavřena mezi P. O., nyní V., jakožto leasingovým nájemcem a společností L. Č. s., a.s., jako pronajímatelem, leasingová smlouva, kdy předmětem leasingu byl výše uvedený vysokozdvižný vozík GEOCON VG 35, výrobní číslo, ve které se P. V., roz. O., zavázal hradit pravidelné splátky ve výši 79.819,- Kč v počtu 12-ti splátek splatných kvartálně od 1. 7. 2002 po dobu 36-ti měsíců, když byla uhrazena pouze jedna splátka ve výši 79.783,- Kč, přičemž již při uzavírání výše uvedených smluv byli obžalovaní srozuměni s tím, že společnost S. P., s.r.o., není majitelem předmětného vysokozdvižného vozíku, a prostřednictvím výše uvedených smluv takto uvedli společnost L. Č. s., a.s., v omyl, kdy tato na základě shora popsaných smluv poukázala dne 1. 7. 2002 na účet společnosti S. P., s.r.o., částku ve výši 789.950,- Kč, která byla následně z účtu vybrána a část z ní byla předána P. V., který ji použil pro vlastní potřebu, a takto způsobili leasingové společnosti L. Č. s., a.s., P. – K., S., celkovou přímou škodu ve výši 865.727,- Kč,
2)po předchozí vzájemné dohodě dne 12. 6. 2002 v Brně L. B. jako jednatel společnosti S. P., s.r.o., L., P., přesto, že z této funkce byl odvolán dne 29. 4. 2002, kdy novým jednatelem společnosti byl jmenován Ing. J. V., uzavřel v postavení prodávajícího se společností R. – L., s.r.o., P., F., jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byla dodávka vysokozdvižného vozíku Gecon VG 35, výrobní č., za dohodnutou kupní cenu 1.128.500,- Kč, přičemž na základě této kupní smlouvy měl kupující zaplatit kupní cenu ve dvou splátkách, a to ve výši 185.000,- Kč do deseti dnů od doručení zálohové faktury a ve výši 943.500,- Kč ve lhůtě deseti dnů ode dne od doručení faktury – daňového dokladu dodávajícího kupujícímu, a téhož dne, tj. 12. 6. 2002 v B., byla uzavřena mezi P. O., nyní V., jakožto nájemcem a společností R. – L., s.r.o., P., F., leasingová smlouva, kde předmětem leasingu byl výše uvedený vysokozdvižný vozík Gecon VG 35, výrobní č., ve které se P. O. zavázal hradit pravidelné splátky ve výši 30.220,- Kč v počtu splátek 36-ti splatných měsíčně k pátému dni v měsíci po dobu 36-ti měsíců, když byla uhrazena pouze jedna splátka ve výši 30.220,- Kč, přičemž již při uzavírání výše uvedených smluv byli obžalovaní srozuměni se skutečností, že společnost S. P., s.r.o., není majitelem předmětného vysokozdvižného vozíku, a prostřednictvím výše uvedených smluv takto uvedli společnost R. – L., s.r.o. v omyl, kdy tato na základě těchto smluv dne 2. 7. 2002 poukázala na účet společnosti S. P., s.r.o., částku ve výši 943.500,- Kč, když tato byla následně z účtu vybrána a část z ní byla předána P. V., který ji použil pro vlastní potřebu, a takto svým jednáním leasingové společnosti R. – L., s.r.o., P., způsobili celkovou přímou škodu ve výši 913.280,- Kč,
3)po předchozí vzájemné dohodě dne 12. 6. 2002 v B. uzavřel L. B. jako jednatel společnosti S. P., s.r.o., L., P., přesto, že z této funkce byl odvolán dne 29. 4. 2002, kdy jednatelem společnosti byl jmenován Ing. J. V., v postavení prodávajícího a společnost R. – L., s.r.o., P., F., jako kupující kupní smlouvu č., jejímž předmětem byla dodávka vysokozdvižného vozíku Gecon Tryplex, výrobní č., za dohodnutou kupní cenu 475.800,- Kč, přičemž na základě této kupní smlouvy měl kupující zaplatit kupní cenu ve dvou splátkách, a to ve výši 78.000,- Kč do deseti dnů od doručení zálohové faktury a ve výši 397.800,- Kč ve lhůtě deseti dnů ode dne od doručení faktury – daňového dokladu prodávajícího kupujícímu, téhož dne 12. 6. 2002 v B. byla uzavřena mezi P. O., nyní V., jakožto nájemcem a společností R. – L., s.r.o., P., F., leasingová smlouva č., kde předmětem leasingu byl výše uvedený vysokozdvižný vozík Gecon Tryplex, výrobní č., ve které se P. O. zavázal hradit pravidelné splátky ve výši 12.742,- Kč v počtu splátek 36, splatných měsíčně k pátému dni v měsíci po dobu 36-ti měsíců, když uhradil pouze jednu splátku 12.742,- Kč, přičemž již při uzavírání výše uvedených smluv byli obžalovaní srozuměni se skutečností, že společnost S. P., s.r.o. není majitelem předmětného vysokozdvižného vozíku, a prostřednictvím výše uvedených smluv takto, v úmyslu obohatit se, uvedli společnost R. – L., s.r.o., v omyl, kdy tato na základě uvedených smluv poukázala na účet společnosti S. P., s.r.o., částku ve výši 397.800,- Kč, která byla následně z účtu vybrána a část z ní byla předána P. V., který ji použil pro vlastní potřebu, a takto svým jednáním způsobili leasingové společnosti R. – L., s.r.o., P., F., celkovou přímou škodu ve výši 385.085,- Kč,
4)po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu obohatit se dne 18. 6. 2002 v B. uzavřel P. O., nyní V., jako leasingový nájemce, Ing. J. V. jako zástupce společnosti S. P., s.r.o., se sídlem L., P., v postavení prodávajícího a společnost Č. L., a.s., se sídlem P., R., v postavení kupujícího kupní smlouvu č., jejímž předmětem byla dodávka vysokozdvižného vozíku Gecon VG 35, výrobní č., za dohodnutou kupní cenu 1.054.690,- Kč, přičemž na základě této kupní smlouvy měl první zálohovou platbu ve výši 346.663,- Kč uhradit leasingový nájemce jménem kupujícího přímo na účet prodávajícího a doplatek kupní ceny ve výši 708.027,- Kč měl být uhrazen kupujícím prodávajícímu, a na stejném místě a ve stejný den byla uzavřena mezi P. O., nyní V., jakožto leasingovým nájemcem a společností Č. L., a.s., jako leasingovým pronajímatelem leasingová smlouva, kde předmětem leasingu byl výše uvedený vysokozdvižný vozík Gecon VG 35, výrobní č., ve které se P. O. zavázal hradit pravidelné splátky ve výši 19.182,24 Kč v počtu splátek 48, splatných začátkem každého měsíce, přičemž již při uzavírání výše uvedených smluv byli P. V. a Ing. J. V. srozuměni se skutečností, že společnost S. P., s.r.o. není majitelem předmětného vysokozdvižného vozíku, a prostřednictvím těchto smluv takto uvedli společnost Č. L., a.s., v omyl, kdy tato na základě těchto smluv poukázala na účet společnosti S. P., s.r.o., částku ve výši 708.027,- Kč, která byla následně z účtu vybrána a část z ní byla předána P. V., který ji použil pro vlastní potřebu, a takto svým jednáním způsobili leasingové společnosti Č. L., a.s., se sídlem P., R., celkovou přímou škodu ve výši 708.027,- Kč,
5)po předchozí vzájemné dohodě dne 18. 6. 2002 v B. uzavřel P. O., nyní V., jako leasingový nájemce, Ing. J. V., jako zástupce společnosti S. P., s.r.o., se sídlem L., P., v postavení prodávajícího a společnost Č. L., a.s., se sídlem P., R., v postavení kupujícího, kupní smlouvu č., jejímž předmětem byla dodávka ručně vedeného vysokozdvižného vozíku Gecon Tryplex SL, výrobní č., za dohodnutou kupní cenu 454.755,- Kč, přičemž na základě této kupní smlouvy měl první zálohovou platbu ve výši 149.484,- Kč uhradit leasingový nájemce jménem kupujícího přímo na účet prodávajícího a doplatek kupní ceny ve výši 305.271,- Kč měl být uhrazen kupujícím prodávajícímu, na stejném místě a ve stejný den byla uzavřena mezi P. O., nyní V., jakožto leasingovým nájemcem a společností Č. L., a.s., jakožto leasingovým pronajímatelem leasingová smlouva č., kde předmětem leasingu byl výše uvedený ručně vedený vysokozdvižný vozík Gecon Tryplex SL, výrobní č., ve které se P. O. zavázal hradit pravidelné splátky ve výši 8.283,45 Kč v počtu 48 splátek splatných začátkem každého dne v měsíci, přičemž již při uzavírání těchto smluv byli P. V. a Ing. J. V. srozuměni se skutečností, že společnost S. P., s.r.o. není majitelem předmětného ručně vedeného vysokozdvižného vozíku a prostřednictvím těchto smluv takto uvedli společnost Č. L., a.s., v omyl, kdy tato na základě shora popsaných smluv poukázala na účet společnosti S. P., s.r.o., částku ve výši 305.271,- Kč, tato byla následně z účtu vybrána a část z ní byla předána P. V., který ji použil pro vlastní potřebu, a takto způsobili leasingové společnosti Č. L., a.s., se sídlem P., R., celkovou přímou škodu ve výši 305.271,- Kč,
Za uvedené jednání byl obviněný L. B. odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 10. 3. 2005.
Proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. 3 T 181/2003, podali L. B., Ing. J. V., P. V. i státní zástupce odvolání. Následně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 7 To 36/2005, u obviněných L. B., Ing. J. V. a P. V. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. odvoláním napadený rozsudek zrušil ve výrocích o způsobu trestu odnětí svobody a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto o zařazení jmenovaných obviněných pro výkon uloženého trestu odnětí svobody podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Současně bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání státního zástupce.
Proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 7 To 36/2005, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. B. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanoveních §12 odst. 12, §176 odst. 2, §186 písm. e) a §254 odst. 1 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Blansku postupoval v rozporu s ustanovením §176 odst. 2 tr. ř., když na obviněného L. B. podal obžalobu též pro dva skutky, pro které vůči němu nebylo zahájeno trestní stíhání. Takový postup je třeba označit za vážné porušení procesních předpisů, které nelze napravit v řízení před soudem. Odvolací soud tedy nepostupoval řádně v intencích ustanovení §254 odst. 1 trestního řádu a nedostál své přezkumné činnosti. Dle názoru ministra spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona bylo na místě rozsudek soudu I. stupně (Okresního soudu v Blansku ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. 3 T 181/2003) zrušit pro podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo, tedy podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř., a věc podle §260 tr. ř. vrátit státnímu zástupci k došetření.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 7 To 36/2005, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. B. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Dle zjištění Nejvyššího soudu České republiky trestní stíhání obviněného L. B. bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno usnesením policejního rady Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování v Blansku ze dne 29. 4. 2003, ČTS: ORBK – 25/OHK – 2003 (č. l. 40 a násl. spisu), a to pro skutky, kterých se měl dopustit spolu s obviněnými P. V. a Ing. J. V., a které jsou pojaty do bodů 1), 2) a 3) obžaloby i výroku pravomocného rozsudku soudu I. stupně ve věci. Další zmínku o obviněném L. B. jako o spolupachateli obsahuje usnesení policejního rady Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování v Blansku ze dne 2. 6. 2003, ČTS: ORBK – 25/OHK – 2003 (č. l. 44 a násl. spisu), kterým bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného J. H. Toto usnesení o zahájení trestního stíhání však nelze považovat za doklad o zahájení, resp. rozšíření trestního stíhání o další skutky ve vztahu k obviněnému L. B. Trestní spis již dále neobsahuje žádný doklad, který by svědčil o rozšíření trestního stíhání obviněného L. B.
I přes výše uvedené skutečnosti státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Blansku podal na obviněného L. B. obžalobu dne 23. 6. 2003, sp. zn. Zt 132/2003 (č.l. 791 a násl. spisu), která byla doručena Okresnímu soudu v Blansku dne 26. 6. 2003, a to pro skutky, pro které bylo vůči obviněnému L. B. řádně zahájeno trestní stíhání (body 1, 2, 3 obžaloby), ale též pro další dva skutky, pro které trestní stíhání obviněného L. B. zahájeno nebylo (body 4, 5 obžaloby).
Z hlediska právní kvalifikace uvedených jednání obviněného L. B. je nutno uvést, že se obviněný měl dopustit trestné činnosti opakovaným jednáním, je zřejmé, že jednotlivé dílčí útoky jednání obviněného L. B. naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jsou spojeny zcela stejným způsobem provedení a velmi blízkou souvislostí časovou i v předmětu útoku. Z bezprostřední návaznosti a identického způsobu provedení jednotlivých dílčích útoků lze vyvodit závěr, že jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem obviněného L. B. pokračovat v trestné činnosti. Za této situace je třeba jednání obviněného L. B. právně posoudit jako pokračování v trestném činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., protože jsou zde splněny zákonné podmínky ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. Podle zákonné definice obsažené v ustanovení §12 odst. 12 tr. ř. se skutkem rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak. Trestný čin obviněného L. B. sestává tedy dle obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Blansku ze dne 23. 6. 2003, sp. zn. Zt 132/2003, celkem z pěti skutků.
Podle ustanovení §160 odst. 1 tr. ř. nasvědčují-li prověřováním podle §158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, pokud není důvod k postupu podle §159a odst. 2 a 3 nebo §159b odst. 1. Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován; obviněný musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání označen stejnými údaji, jaké musí být uvedeny o osobě obžalovaného v rozsudku (§120 odst. 2). V odůvodnění usnesení je třeba přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání.
Samotným institutem zahájení trestního stíhání je uskutečněna jedna ze základních zásad trestního řízení, a to zásada řádného zákonného procesu vyjádřená v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a také v §2 odst. 1 tr. ř. spočívající v tom, že nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon, tj. trestní řád. Zahájením trestního stíhání je také určen předmět trestního řízení, neboť obžalobu je možno podat jen pro skutek, pro nějž bylo trestní stíhání zahájeno (§176 odst. 2 věta první tr. ř.), a soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu - §220 odst. 1 tr. ř. Vyjde-li během vyšetřování najevo, že se obviněný dopustil dalšího skutku, který není uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání, je nutné postupovat podle §160 odst. 5 tr. ř., podle něhož při zjištění dalšího skutku, pro který nebylo zahájeno trestní stíhání a který tedy nebyl uveden ve výroku původního usnesení, zahájí příslušný policejní orgán znovu trestní stíhání novým usnesením pro tento další skutek.
Zbývá dodat, že otázka řádného zahájení trestního stíhání má podstatný význam také pro realizaci práva obviněného na obhajobu, neboť neví-li obviněný, co a v jakém rozsahu je mu kladeno za vinu, nemůže odpovídajícím způsobem v celém rozsahu realizovat svá oprávnění uvedená v ustanovení (§33 odst. 1, §165 tr. ř.). Na tomto místě je třeba připomenout obecný smysl institutu zahájení trestního stíhání, který je významným prvkem ochrany práv obviněného. Jeho smyslem je obviněnému umožnit obhajovat se proti takovému obvinění, z kterého je jednoznačné, jaké konkrétní skutečnosti naplňující znaky trestného činu jsou mu kladeny za vinu. Obviněný totiž musí mít možnost budovat svou obhajobu vůči konkrétnímu skutkovému ději. Nejde tedy jen o teoretickou otázku popisu skutku a následného zachování jeho totožnosti z pohledu doktrinálního, ale především o interpretaci v intencích práva obviněného na spravedlivý proces, jež je garantováno článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu předloženého vyšetřovacího spisu bylo zjištěno, že usnesením policejního rady Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování v Blansku ze dne 29. 4. 2003, ČTS: ORBK – 25/OHK – 2003 (č. l. 40 a násl. spisu), bylo řádně zahájeno trestní stíhání obviněného L. B., a to pro skutky, kterých se měl dopustit spolu s obviněnými P. V. a Ing. J. V., a které jsou pojaty do bodů 1), 2) a 3) obžaloby i výroku pravomocného rozsudku soudu I. stupně ve věci. Zároveň však usnesení policejního rady Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování v Blansku ze dne 2. 6. 2003, ČTS: ORBK – 25/OHK – 2003 (č. l. 44 a násl. spisu), kterým bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného J. H. – body 4), 5) obžaloby i výroku pravomocného rozsudku soudu I. stupně ve věci, nelze považovat za doklad o zahájení trestního stíhání obviněného L. B.
Pokud jde tedy o rozsah zahájení trestního stíhání obviněného, Nejvyšší soud se ztotožňuje s právním názorem ministra spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, a to, že trestní stíhání bude třeba zahájit podle §160 odst. 1 tr. ř. pro všechny jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. ř. Každý z těchto dílčích útoků pokračujícího trestného činu je nutno považovat za samostatný skutek ve smyslu ustanovení §12 odst. 12 tr. ř. Jen takovéto vymezení předmětu trestního řízení bude dostatečné z hlediska zachování totožnosti skutku v dalších stadiích trestního řízení v situaci, kdy soud může rozhodovat pouze o skutku, pro který bylo sděleno obvinění a poté podána obžaloba.
Z výše uvedeného je zřejmé, že pokud státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Blansku podal na obviněného L. B. obžalobu také pro dva skutky (body 4, 5 obžaloby), pro které vůči němu nebylo zahájeno trestní stíhání, postupoval tak v rozporu se zákonným ustanovením §176 odst. 2, věta první tr. ř., podle kterého obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání (§160 tr. ř.) a soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu (§220 odst. 1 tr. ř.).
Protože obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, je státní zástupce povinen přezkoumat výsledky přípravného řízení i z hlediska, zda nejpozději na počátku prvního výslechu bylo obviněnému policejním orgánem doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání (§160 odst. 2 tr. ř.), a to do vlastních rukou. Nedodržení tohoto ustanovení může být důvodem k postupu soudu podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého soud po předběžném projednání obžaloby vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem, nebo k objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout, a v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení.
Podle §186 písm. e) tr. ř. předseda senátu nařídí předběžné projednání obžaloby, má-li za to, že přípravné řízení nebylo provedeno podle zákona, neboť v něm byly závažným způsobem porušeny procesní předpisy, zejména ustanovení zajišťující právo obhajoby, a takové porušení procesních předpisů nelze napravit v řízení před soudem.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky skutečnost, že na obviněného L. B. byla podána obžaloba též pro dva skutky, pro které vůči němu nebylo zahájeno trestní stíhání, je třeba posuzovat jako závažné porušení procesních předpisů ve smyslu ustanovení §186 písm. e) tr. ř. Jediný možný v úvahu přicházející postup Okresního soudu v Blansku jako soudu I. stupně byl nařídit předběžné projednání obžaloby v dané věci podle §186 písm. e) tr. ř. a následně vrátit věc státnímu zástupci k došetření podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř.. Okresní soud v Blansku však na nezákonný postup státního zástupce nereagoval, věc projednal a do rozsudku pojal i skutky, pro které nebylo proti obviněnému L. B. zahájeno trestní stíhání.
Zkoumání, zda přípravné řízení bylo provedeno podle zákona, znamená konfrontaci procesní činnosti orgánů přípravného řízení s relevantními ustanoveními trestního řádu, jejichž porušení v návaznosti na základní zásady trestního řízení je možno posoudit jako závažné procesní vady přípravného řízení. Dodržování těchto předpisů je zárukou naplnění účelu trestního řízení, tzn. zákonného postupu orgánů činných v trestním řízení při jejich procesní činnosti, což není požadavek samoúčelný, nýbrž sloužící ke kvalitním skutkovým zjištěním jakožto nezbytnému podkladu pro zákonné a spravedlivé rozhodnutí.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že Krajský soud v Brně jako soud odvolací nepostupoval v souladu s ustanovením §254 odst. 1 tr. ř. a nedostál tak své přezkumné činnosti, když se nezabýval výše rozváděnou otázkou nezákonnosti postupu soudu I. stupně i státního zástupce, a to i přesto, že odvolání obviněného L. B.o nesměřovalo přímo proti této otázce. Otázka, zda bylo zákonným způsobem zahájeno trestní stíhání obviněného L. B. pro dva z pěti skutků, pro které byl odsouzen, je zcela jistě zásadní pro konečné posouzení správnosti části rozsudku, proti které odvolání obviněného směřovalo.
Nejvyšší soud České republiky proto v návaznosti na výše uvedené skutečnosti dospěl k závěru, že Krajský soud v Brně jako soud odvolací postupoval v rozporu s ustanovením §254 odst. 1 tr. ř. Při rozhodování odvolacího soudu přicházel v úvahu pouze postup podle ustanovení §258 odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. zrušit rozsudek soudu I. stupně v části týkající se L. B. pro podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo a věc podle §260 tr. ř. vrátit státnímu zástupci k došetření.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 7 To 36/2005, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §12 odst. 12 tr. zák., §160 odst. 1, §176 odst. 2 tr. ř. a §254 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného L. B., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v části týkající se obviněného L. B. zrušil, dále zrušil i předcházející rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. 3 T 181/2003, v části týkající se obviněného L. B., a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Blansku přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného L. B., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu (tzv. zákaz reformace in peius), neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Blansku vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, které Nejvyšší soud nařídil. Podle názoru Nejvyššího soudu konstatované procesní vady přípravného řízení nejsou napravitelné v řízení před soudem a jejich odstranění vyžaduje, aby věc byla přikázána státnímu zástupci k novému projednání a rozhodnutí, přičemž bude nezbytné, aby příslušný policejní orgán, dospěje-li k závěru, že skutky uvedené pod č. 4 a 5 obžaloby spáchal obviněný L. B., zahájil trestní stíhání obviněného L. B. i ohledně těchto dvou skutků a znovu provedl přípravné řízení ve věci, tedy především opakoval provádění důkazů týkajících se zmíněných dvou skutků ve vztahu k obviněnému L. B.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. J. P.