ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.88.2007.1
sp. zn. 4 Tz 88/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2007 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného I. W., roz. J., proti pravomocnému trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 92 T 54/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 92 T 54/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného I. W.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Brně se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 92 T 54/2005, byl obviněný I. W. uznán vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 15. 5. 2005, za což byl odsouzen podle §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák., s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. b) tr. ř., k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a současně mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. c) tr. ř. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 1. 6. 2005. Obviněný s výkonem uloženého trestu do současné doby nezapočal.
Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 31. 12. 2004, sp. zn. 89 T 171/2004, byl obviněný I. W. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 30. 7. 2004, za což byl odsouzen podle §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. b) tr. ř. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a podle §45a odst. 1 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Současně byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené Č. s., a.s., se sídlem P., O., škodu ve výši 94.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Č. s., a.s., se sídlem P., O., se zbytkem svého nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedený trestný příkaz byl obviněnému I. W. doručen dne 3. 3. 2005 a právní moci nabyl dne 12. 3. 2005. S výkonem uloženého trestu obviněný do současné doby nezapočal.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 92 T 54/2005, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného I. W. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Městský soud v Brně se neřídil ustanoveními §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací trestním příkazem Městského soudu v Brně 31. 12. 2004, sp. zn. 89 T 171/2004.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 92 T 54/2005, byl porušen zákon v neprospěch obviněného I. W. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný I. W. odsouzen trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 31. 12. 2004, sp. zn. 89 T 171/2004, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 92 T 54/2005, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
V předmětné trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 54/2005 byl dne 16. 5. 2005 Městskému soudu v Brně doručen návrh na potrestání obviněného I. W. ze dne 16. 5. 2005. Dne 17. 5. 2005 Městský soud v Brně provedl soudní lustraci (č. l. 36 spisu), z níž vyplývá jediný soudní záznam, a to záznam tohoto soudu, sp. zn. 89 T 171/2004. V opisu z rejstříku trestů ze dne 16. 5. 2005 (č. l. 31 – 33) nebylo toto odsouzení ještě vyznačeno. Městský soud v Brně se však řídil pouze obsahem předmětného trestního spisu, zejména opisem z rejstříku trestů a listinnými důkazy týkajícími se odsouzení obviněného v jiné trestní věci (vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 192/2002), avšak soudní lustraci nevěnoval žádnou pozornost a trestní spis vedený u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 171/2004 si jako důkaz neopatřil, proto žádným způsobem nezjistil, že obviněný I. W. z trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 31. 12. 2004, sp. zn. 89 T 171/2004, ke dni vydání napadeného trestního příkazu, tj. 17. 5. 2005, nic nevykonal.
Městský soud v Brně vydal ve věci vedené pod sp. zn. 89 T 171/2004 usnesení o nařízení výkonu obecně prospěšných prací obviněnému až dne 12. 12. 2005 (č. l. 67 spisu 89 T 171/2004), tedy až po vydání napadeného trestního příkazu ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 92 T 54/2005, obviněný tedy v době do vydání napadeného trestního příkazu ani nemohl trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen dřívějším trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 31. 12. 2004, sp. zn. 89 T 171/2004, vykonat.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému I. W. trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 92 T 54/2005, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 31. 12. 2004, sp. zn. 89 T 171/2004, přesahoval v době vydání napadeného rozhodnutí o 400 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Městský soud v Brně trestním příkazem ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 92 T 54/2005, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch obviněného I. W.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 54/2005 vyplývá, že Městský soud v Brně v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, zejména další trestní spis Městského soudu v Brně týkající se předchozí trestné činnosti obviněného I. W. Městský soud v Brně věděl, a to z lustra na obžalobě (č. l. 36 spisu), že se proti obviněnému vede u téhož soudu další trestní řízení, ale neučinil potřebné kroky ke zjištění, v jakém stadiu se věc nachází a zda již ve věci bylo vydáno rozhodnutí. Městský soud v Brně tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného I. W.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné trestní sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 400 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 92 T 54/2005, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného I. W., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného I. W. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného I. W., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. J. P.