ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.1000.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 1000/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2007 o dovolání, které podal obviněný Ing. J. B. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2007, sp. zn. 8 To 475/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 68/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 2 T 68/2006, byl obviněný Ing. J. B. uznán vinným trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Za uvedené trestné činy mu byl podle §247 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle §57a odst. 1 tr. ř. uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města P. na dobu pěti let a podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo rozhodnuto o zabrání některých věcí obviněného, které užil při páchání trestné činnosti. Ohledně náhrady škody poškozeným rozhodl obvodní soud tak, že jednak byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit patnácti poškozeným škodu v celkové výši 1.032.110,- Kč, jednak byli někteří poškození se zbytkem svého nároku, resp. celým nárokem na náhradu škody podle §229 odst. 2 tr. ř., resp. podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky, kterými se měl dopustit trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Poškození, kterým vznikla škoda ze skutků, ohledně nichž byl obviněný zproštěn obžaloby, byli se svými nároky na náhradu škody podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 1. 2007, sp. zn. 8 To 475/2006, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a poté podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že za trestné činy uvedené ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněnému podle §247 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň obviněnému podle §57a odst. 1 tr. zák. uložil trest zákazu pobytu na území hlavního města P. na dobu tří let a šesti měsíců.
Shora citovaný rozsudek Městského soudu v Praze napadl obviněný Ing. J. B. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně JUDr. M. F., Ph. D. ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř., tedy že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel poukázal na porušení svého práva na obhajobu, které spočívalo v tom, že jeho advokátka nebyla orgány činnými v přípravném řízení vyrozuměna o provádění úkonu – srovnávání pachových stop služebním psem. Nesouhlasil s názorem městského soudu, že by k nápravě této vady postačoval výslech příslušného policejního důstojníka v hlavním líčení, a v pochybení obvodního soudu, který akceptoval tento postup orgánů policie, spatřoval důvod pro podání dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl podle jeho názoru naplněn s ohledem na extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a právním posouzení skutků. Neuvedl však, v čem jím tvrzený extrémní nesoulad spočíval, pouze konstatoval, že se trestné činnosti nedopustil. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí jak městského, tak obvodního soudu a sám rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání, přičemž tak učinila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. P. S. K námitkám dovolatele proti nepřítomnosti jeho obhájkyně při provádění důkazu pachové zkoušky uvedl, že toto pochybení dostatečně napravil soud prvního stupně předvoláním svědka J. B., který popsal postup při odběru pachových stop na místě činu i při zjišťování pachové shody mezi pachovými stopami z místa činu a srovnávacími pachovými konzervami. Státní zástupce byl toho názoru, že i kdyby se právní zástupkyně osobně účastnila porovnávání pachových stop, nemohla by klást otázky služebnímu psu, maximálně by mohla sama posoudit regulérnost úkonu, což jí však bylo dodatečně umožněno právě předvoláním uvedeného svědka, kterému mohla klást dotazy. Tuto námitku tedy, přestože odpovídala dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., označil za neopodstatněnou. Ostatní námitky, jež dovolatel podřadil pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., směřovaly proti skutkovým zjištěním soudů anebo byly pouze obecně formulované, proto se jimi v řízení o dovolání nelze zabývat. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítl podle ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citované dovolací důvody, v podání označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. c) a písm. g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvody uvedené v těchto ustanovení zákona.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán v případech, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, tedy v případě porušení ustanovení o nutné obhajobě. Podmínky nutné obhajoby jsou upraveny v §36 a §36a tr. ř. Tento dovolací důvod však nenaplňuje jakékoli porušení práva na obhajobu, nýbrž pouze takové, kdy obviněný neměl v trestním řízení obhájce vůbec, nebo pouze po určitou část řízení, ačkoli byly splněny zákonné podmínky nutné obhajoby. Pokud jde o druhý z uvedených případů, je pro existenci tohoto důvodu dovolání nezbytné, aby po dobu, kdy obviněný obhájce neměl, ač jej mít měl, orgány činné v trestním řízení prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srovnej č. 48/2003 Sb. rozh. tr. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo 142/2002, publikovaný pod č. T 413/2002 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK). Pokud již k porušení práva na obhajobu došlo, je uvedený důvod dovolání dán jen za podmínky, že takové porušení nebylo v dalším řízení před soudem odstraněno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 528/2002, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 5 Tdo 842/2004). Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. není ani neúčast obhájce u úkonu, který byl proveden jako neodkladný nebo neopakovatelný (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2003, sp. zn. 5 Tdo 49/2003, publikované pod č. T 538/2003 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK).
Konkrétní námitku, jež by za určitých podmínek mohla odpovídat důvodu dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., vyhodnotil Nejvyšší soud jako neopodstatněnou.
Pochybení spatřoval dovolatel v tom, že úkon spočívající ve srovnání pachových stop zajištěných na místech činu (v jednotlivých bytech, jež byly vyloupeny), s pachovou stopou odebranou obviněnému, provedl policejní orgán v přípravném řízení, aniž by informoval obhájkyni obviněného a umožnil jí tak osobní přítomnost u tohoto úkonu. Porušení práva na obhajobu tak dle obviněného mělo vliv na výsledek trestního řízení, neboť soudy takto vadně provedený důkaz použily při hodnocení důkazů v neprospěch obviněného.
Z obsahu trestního spisu je však zřejmé, že pochybení namítaného odvolatelem si byl vědom již soud prvního stupně. V tomto směru tedy doplnil dokazování v hlavním líčení konaném dne 30. 8. 2006, v rámci něhož vyslechl jako svědka J. B., policistu, který prováděl v přípravném řízení důkaz srovnání pachových stop. Podrobně ve své výpovědi popsal průběh i výsledek srovnání. Obviněný i jeho obhájkyně tak měli možnost klást svědkovi otázky, jíž také využili, a rovněž mohli vyjádřit i své připomínky k tomuto důkazu. Městský soud v Praze v rámci projednávání odvolání obviněného rovněž doplnil dokazování, vyžádal si jednak záznam o odběru srovnávacích pachových konzerv obviněného i jednotlivé záznamy o odběru otisků pachových stop v napadených bytech s označením konkrétních míst, z nichž otisky byly sejmuty. Tyto listinné důkazy pak ve veřejném zasedán za přítomnosti obviněného i jeho obhájkyně odvolací soud k důkazu přečetl.
Obviněným namítané porušení práva na obhajobu skutečně nastalo; toto ostatně připustily soudy obou stupňů. Nejvyšší soud však musí konstatovat, že jednak toto pochybení dostačujícím způsobem napravil soud prvního stupně výslechem svědka J. B., jednak důkaz pachovou zkouškou byl pouze jedním z více důkazních prostředků, které se staly podkladem pro rozhodnutí o vině dovolatele. Při domovních prohlídkách obviněného a svědka V. D. zajistily orgány činné v trestním řízení věci, jež byly odcizeny poškozeným, svědci L. P. a L. J. poznali v obviněném osobu, která se v inkriminované době pohybovala v domech s vyloupenými byty, a dále o přítomnosti obviněného v blízkosti některých bytů svědčí i záznamy o telekomunikačním provozu z jeho mobilního telefonu. Důkaz pachovou stopou lze tedy považovat za podpůrný, rozhodně ne přímý a stěžejní, na němž by soudy výlučně založily svůj výrok o vině obviněného. Navíc lze poukázat na poměrně podrobnou část odůvodnění napadeného rozsudku (str. 6 a 7), v níž se odvolací soud pečlivě zabýval totožnou námitkou obviněného a přesvědčivým způsobem vysvětlil důvody, jež vedly k použitelnosti důkazu srovnání pachových stop i ve vztahu k usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. IV. ÚS 10/02, na něž obviněný poukazoval.
Nejvyšší soud nicméně opakovaně konstatuje, že jako náprava vadného postupu při provádění zmiňovaného důkazu postačilo dodatečné předvolání J. B. k hlavnímu líčení, kde byla obviněnému dána možnost klást otázky týkající se pachové zkoušky a případně tak zpochybnit předmětný důkaz. Svého práva také využil, dotazy svědkovi položil sám obviněný i jeho obhájkyně (viz č. l. 2470 an.). Protože tedy bylo porušení práva obviněného na obhajobu soudem odstraněno, nemohl dovolatel toto porušení s úspěchem vznést jako odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku. Soudy tak v dané věci postupovaly správně a s jejich závěry se dovolací soud naprosto ztotožnil.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. V dovolání je totiž možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usneseních ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 160/03 a ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05.
Výrokem o vině rozsudku soudu prvního stupně byl obviněný Ing. J. B. uznán vinným trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí, krádeže, porušování domovní svobody a poškozování cizí věci, které spočívaly v podstatě v tom, že byť mu byl dne 26. 2. 2004 pravomocně uložen mj. trest zákazu pobytu na území hlavního města P. na dobu dvou let, právě v této době, tj. od února do listopadu roku 2005, v celkem dvaceti případech v různých částech P. se vloupal do bytů, v nichž odcizil finanční hotovost a movité věci v celkové hodnotě 1.217.077,- Kč, přičemž v sedmnácti případech při vloupání se do bytu způsobil na cizích věcech škodu v celkové hodnotě 40.850,- Kč.
Nesprávné hmotně právní posouzení skutku spatřoval dovolatel v extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a jejich právním posouzení skutků. Blíže se k tomuto však již nevyjádřil, ponechal tak uvedenou námitku pouze v obecné rovině, což jako zdůvodnění mimořádného opravného prostředku nedostačuje. Zabývat se lze pouze takovými dovoláními, která jsou nejen opřena o příslušný důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř., ale také podpořena konkrétními argumenty. V této části se proto dovolací soud podáním blíže nezabýval.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž námitkám odvolatele ohledně porušení jeho práva na obhajobu nebylo možno přisvědčit, bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. září 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová