ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.1061.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 1061/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. září 2007 o dovolání, které podal obviněný M. P. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 9 To 266/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 85/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. P. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. 10 T 85/2006, uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil skutkem blíže popsaným ve výroku o vině tohoto rozsudku.
Za uvedený trestný čin byl obviněný M. P. odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Citovaný rozsudek Městského soudu v Brně napadl obviněný M. P. odvoláním, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 9 To 266/2007, tak, že ho podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný M. P. prostřednictvím své obhájkyně dne 4. 9. 2007 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Obviněný s poukazem na citovaný dovolací důvod namítá, že dne 14. 2. 2007 se konalo u soudu prvního stupně hlavní líčení, ačkoli se tohoto jednání nemohl zúčastnit ze zdravotních důvodů a svou neúčast řádně omluvil. Podle názoru obviněného soudy nižších stupňů v této souvislosti dostatečně nezohlednily okolnost, jak se po zdravotní stránce skutečně cítil. Jak dále obviněný zdůraznil, jeho zdravotní stav mu neumožňoval účinně uplatnit všechny prostředky obhajoby. Jestliže soud prvního stupně přesto konal hlavní líčení, porušil tím podle obviněného jeho právo na obhajobu. Obviněný je tedy přesvědčen, že pokud soud prvního stupně neakceptoval jeho omluvu neúčasti u hlavního líčení, postupoval v rozporu se základními zásadami trestního řízení, jakož i v rozporu s ustanoveními čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Dále obviněný M. P. , aniž by však poukázal na jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v jeho dovolání, nesouhlasí se skutkovým dějem popsaným ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž obviněný považuje skutková zjištění za neúplná a nedostatečná pro řádné dosažení účelu trestního řízení.
Závěrem svého dovolání obviněný M. P. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby přikázal věc příslušnému soudu (přitom obviněný výslovně neoznačil, zda by se mělo jednat o soud prvního či druhého stupně) k novému projednání a rozhodnutí, anebo aby sám rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby v celém rozsahu.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného M. P. do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný M. P. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání obviněného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o obecnou námitku obviněného M. P. , kterou soudům nižších stupňů vytýká, že jejich skutková zjištění jsou neúplná a nedostatečná pro řádné dosažení účelu trestního řízení, nemohl ji Nejvyšší soud učinit předmětem posouzení v dovolacím řízení. Taková námitka totiž neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, protože nijak nesouvisí s tím, zda byla dodržena příslušná ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení, což je podstatou citovaného dovolacího důvodu. Navíc samotné tvrzení o neúplnosti či nesprávnosti skutkových zjištění, případně výhrady směřující proti hodnocení důkazů nespadají ani pod žádný jiný z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu.
Ostatní dovolací námitky obviněného M. P. pak sice již odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, ale Nejvyšší soud je přesto neshledal opodstatněnými. K tomuto dovolacímu důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je naplněn tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V posuzovaném případě jde o přítomnost obviněného u hlavního líčení a citovaný dovolací důvod by zde byl dán, jen kdyby se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení u soudu prvního stupně v nepřítomnosti obviněného, ačkoli měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna.
Obviněný M. P. spatřuje existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu především v tom, že dne 14. 2. 2007 se u Městského soudu v Brně konalo hlavní líčení, ačkoli obviněný řádně omluvil svou neúčast u něj a požádal o odročení tohoto hlavního líčení na pozdější termín. S uvedeným názorem obviněného se Nejvyšší soud neztotožňuje, protože v jeho případě nebylo porušeno žádné zákonné ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení. V úvahu zde přicházelo jen možné porušení obecného ustanovení §202 odst. 2 písm. a) a b), odst. 4 tr. řádu, které výslovně vymezuje podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, přičemž se vůči obviněnému nevedlo řízení proti uprchlému (§302 a násl. tr. řádu), kde lze rovněž konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného (§306 odst. 2 tr. řádu), a obviněný M. P. není mladistvý, u něhož je přítomnost u hlavního líčení nezbytná, nejde-li o řízení proti uprchlému (§64 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů).
Jak vyplývá v posuzované věci z trestního spisu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 85/2006 (viz jeho č. l. 83), dne 29. 1. 2007 bylo obviněnému M. P. doručeno do vlastních rukou předvolání k hlavnímu líčení, které soud prvního stupně nařídil na den 14. 2. 2007. Přípisem ze dne 9. 2. 2006 pak obviněný požádal soud prvního stupně o odročení hlavního líčení z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti a tuto skutečnost doložil potvrzením o pracovní neschopnosti (viz č. l. 85 trestního spisu). Přesto soud prvního stupně rozhodl s poukazem na ustanovení §202 odst. 2, 3 tr. řádu o konání hlavního líčení i bez přítomnosti obviněného. Uvedené hlavní líčení přitom vyústilo v meritorní rozhodnutí ve věci v podobě výše citovaného odsuzujícího rozsudku. Jak je dále patrné z č. l. 88 trestního spisu, samosoudce Městského soudu v Brně si dne 13. 2. 2007 telefonicky ověřoval u ošetřujícího lékaře obviněného, zda mu zmíněná pracovní neschopnost skutečně brání v účasti u hlavního líčení dne 14. 2. 2007. Z příslušného úředního záznamu pořízeného samosoudcem o tomto úkonu je zcela zjevné, že ošetřující lékař MUDr. J. Š. považoval účast obviněného u hlavního líčení za možnou a nijak neohrožující jeho život a zdraví, protože důvodem pracovní neschopnosti obviněného bylo jen jeho lehké nachlazení. Podle soudu prvního stupně se navíc obviněný zúčastnil hlavního líčení v jiné trestní věci jako svědek.
Shora uvedený postup soudu prvního stupně byl podle názoru Nejvyššího soudu správný a v souladu se zákonem. Jak je patrné z trestního spisu, obviněný M. P. sice včas požádal soud prvního stupně o odročení hlavního líčení z důvodu onemocnění a tuto skutečnost doložil potvrzením o své pracovní neschopnosti, ale ve skutečnosti jím uváděné zdravotní důvody mu nebránily v účasti u hlavního líčení konaného dne 14. 2. 2007 u Městského soudu v Brně. Navíc zde Nejvyšší soud považuje za nutné odkázat na svou dosavadní judikaturu, podle níž soud prvního stupně nemůže porušit ustanovení §202 odst. 2 tr. řádu jen tím, že konal hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, třebaže obviněný svou nepřítomnost předem omluvil a jako důvod této nepřítomnosti uvedl svou pracovní neschopnost, protože zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nejsou nijak vázány na to, zda se obviněný omluvil, ani na to, co bylo důvodem jeho nepřítomnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002, publikované pod č. T 419. ve svazku 17 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného Nakladatelstvím C. H. Beck, Praha 2003).
Přitom obviněný M. P. ani nedoložil uvedenou překážku dostatečně spolehlivým způsobem. Z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu totiž dále vyplývá, že potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti se vystavuje pro účely sociálního zabezpečení a pro pracovněprávní účely (viz vyhlášku č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů) a samo o sobě není dostatečným podkladem pro závěr, že obviněnému brání v účasti u hlavního líčení zdravotní důvody (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002, publikované pod č. T 461. ve svazku 19 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného Nakladatelstvím C. H. Beck, Praha 2003). Navíc zde soud prvního stupně opřel své rozhodnutí provést hlavní líčení i bez přítomnosti obviněného o jednoznačné vyjádření ošetřujícího lékaře obviněného MUDr. J. Š. , podle něhož bylo onemocnění obviněného jen lehké a v žádném případě mu nebránilo v účasti u hlavního líčení.
Pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného M. P. pak byly splněny i další zákonné podmínky uvedené v §202 odst. 2 písm. a) a b), odst. 4 tr. řádu, jejichž dodržení ostatně obviněný ani nezpochybňoval. Nejvyšší soud proto jen připomíná, že obžaloba byla obviněnému řádně doručena (viz č. l. 80 trestního spisu), obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný vyslechnut policejním orgánem v přípravném řízení (viz č. l. 18 trestního spisu) a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (viz č. l. 17 trestního spisu). Obviněný M. P. se v době konání hlavního líčení nenacházel ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody a nejednalo se ani o trestný čin, jehož horní hranice trestu odnětí svobody by převyšovala 5 let (obviněný byl odsouzen za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., za který mu hrozil trest odnětí svobody nejvýše do 3 let). Konečně je třeba upozornit, že se nejednalo ani o případ nutné obhajoby, aby bylo konání hlavního líčení vyloučeno s ohledem na nezbytnost účasti obhájce.
Z uvedeného konstatování je tedy patrné, že nemohlo dojít k žádnému porušení ustanovení čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod nebo čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jak tvrdil obviněný M. P. ve svém dovolání, protože ani konáním hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nepozbylo trestní řízení v jeho věci jako celek podstatných rysů spravedlivého procesu. Navíc veřejné zasedání odvolacího soudu se konalo za přítomnosti obviněného, který zde plně využil možnosti vyjádřit se k věci. Námitky obviněného jsou tudíž neopodstatněné.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. P. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyl naplněn uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Protože však jeho dovolání se částečně opírá o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle citovaného zákonného ustanovení, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal opodstatněnými, odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, takže nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání v neveřejném zasedání, jak mu to umožňuje ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 27. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y