ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.1068.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 1068/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. října 2007 o dovolání, které podal obviněný O. S. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 14 To 113/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 2/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 3 T 2/2006, byl obviněný O. S. uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák., za který mu byl podle §126 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněného a rozhodl usnesením ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 14 To 113/2007, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích napadl obviněný O. S. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný svým mimořádným opravným prostředkem brojil proti rozsudku soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu. Popřel spáchání trestného činu kladeného mu za vinu a za osobu, která požadovala od příbuzného finanční prostředky a také je od něj jako dar obdržela, označil svou manželku J. S. Zpochybnil závěr soudu, podle něhož peníze od příbuzných manželky poukázané na účet K. S. byly součástí společného jmění manželů a spadaly tak do konkursní podstaty. Podle obviněného totiž nelze zařadit do společného jmění manželů majetek, který nabyl některý z manželů až po prohlášení konkursu. Irelevantními pak v dané věci shledal úvahy o tom, zda finanční prostředky byly získány darem nebo jde o půjčku. Uložený trest, byť na samé dolní hranici sazby, považoval za nepřiměřeně přísný. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a obviněného následně zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Učinila tak prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na několik verzí skutkového děje, jež uváděli v průběhu řízení obviněný a jeho manželka. Podle jeho názoru soud prvního stupně učinil správný skutkový závěr ohledně předmětných peněžních prostředků, totiž že se nejednalo o finance náležející výlučně do vlastnictví manželky dovolatele. Protože účelem, na nějž byly peníze poskytnuty, bylo zjevně uhrazení závazků obviněného vzniklých v souvislosti s jeho podnikáním, není dle státního zástupce pochyb o obcházení pravidel konkursního řízení, napadání zájmu společnosti na řádném vypořádání konkursních věřitelů, maření činnosti správce konkursní podstaty a ohrožování řádného zjištění majetku spadajícího do konkursní podstaty. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto je existence zákonem předvídaného důvodu dovolání podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Jako další se proto Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byl dovolacími námitkami naplněn také z obsahového hlediska, a zda je možno relevantním námitkám přisvědčit.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových závěrech, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.).
Podle tzv. skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně bylo podkladem uznání viny obviněného jednání spočívající v tom, že „dne 17. 5. 2002 v Ú. n. O., jako fyzická osoba podnikající pod obchodním jménem O. S. – M., na jejíž majetek byl dne 2. 5. 2002 Krajským soudem v Hradci Králové prohlášen konkurs, neoprávněně nakládal s majetkem spadajícím do konkursní podstaty, když bez souhlasu správce konkursní podstaty uhradil v hotovosti společnosti A., a. s., Ú. n. O., částku 160.973,- Kč jménem své neteře, předstírajíc bezplatně převzetí dluhu neteří E. P., přičemž tak uhradil svůj závazek vzniklý ze smlouvy o dílo ze dne 22. 3. 1992, čímž ohrozil správné zjištění majetku patřícího do konkursní podstaty, správce konkursní podstaty byl nucen uvedenou částku vymáhat soudní cestou“.
Těmito skutkovými zjištěními je v dovolacím řízení vázán i Nejvyšší soud. Převážná část dovolací argumentace, jíž se obviněný snažil zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, napadala nižšími soudy provedené dokazování. Jedná se proto o námitky skutkové, které zasahují nad rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nesměřují proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení (tvrzení o převažující iniciativě směřující k získání finanční hotovosti na straně své manželky, o účelovosti podání návrhu na prohlášení konkursu). Proto se jimi Nejvyšší soud nemohl zabývat. Obviněný však uplatnil i právní námitku, která odpovídá jím uplatněnému důvodu dovolání, a jež spočívala v jeho tvrzení, že finanční prostředky poskytnuté až po prohlášení konkursu nespadaly do konkursní podstaty. Nejvyšší soud však tuto námitku posoudil jako nedůvodnou.
Trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo po prohlášení konkursu maří nebo hrubě ztěžuje výkon funkce správce konkursní podstaty a tím ohrozí úplné a správné zjištění majetku patřícího do konkursní podstaty nebo zpeněžení tohoto majetku. Objektem tohoto trestného činu je zájem společnosti na řádném výkonu funkce správce konkursní podstaty.
Pravidla řízení o konkursu a vyrovnání jsou vymezena zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZKV). V ustanovení §6 odst. 1 citovaného zákona je definována konkursní podstata jako majetek podléhající konkursu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se konkurs týká majetku, jenž patřil dlužníkovi v den prohlášení konkursu a kterého nabyl za konkursu. Soud prvního stupně tedy zcela v souladu s tímto ustanovením považoval peněžní prostředky zaslané na bankovní účet dcery obviněného, avšak určené na úhradu jeho závazků z podnikání, za součást konkursní podstaty (viz odůvodnění rozsudku str. 5). Rovněž soud odvolací se s tímto právním závěrem ztotožnil a odmítl tak obhajobu obviněného, že se jednalo o výlučné prostředky jeho manželky J. S. Soudy tak správně respektovaly ustanovení §14 odst. 1 písm. k) ZKV, podle něhož účinkem prohlášení konkursu je i zánik společného jmění manželů. Z provedených důkazů je totiž nesporné, že finanční prostředky zaslané na účet dcery obviněného získali manželé S. v době, kdy již společné jmění manželů zaniklo a z hlediska posouzení dalšího nakládání s penězi pro účely trestního řízení není rozhodující, zda se jednalo o půjčku nebo dar. Soudy obou stupňů totiž učinily jednoznačný skutkový závěr, že finance byly určeny k úhradě dluhů obviněného, který splacením svých závazků chtěl dosáhnout zrušení konkursu prohlášeného dne 2. 5. 2002 na obviněného podnikajícího jako fyzická osoba.
Nejvyšší soud je tímto skutkovým závěrem v rámci řízení o dovolání vázán, přičemž na doplnění již podrobných úvah soudu prvního stupně v odůvodnění jeho odsuzujícího rozsudku, jakož i soudu odvolacího, který reagoval na totožnou námitku obviněného v jeho odvolání, dodává. Posouzením hotovosti, kterou obdrželi obviněný a jeho manželka po prohlášení konkursu, se zabýval i Okresní soud v Ústí nad Orlicí v rámci řízení návrhu správce konkursní podstaty úpadce O. S. proti žalované J. S., o vypořádání společného jmění manželů. V rozsudku vydaném v této věci dne 31. 5. 2006, sp. zn. 6 C 196/2002 (č.l. 316 a násl.), na podkladě výpovědí obviněného, jeho manželky J. S. a E. P. dospěl k jednoznačným zjištěním, že pohledávka společnosti A., a. s., Ú. n. O., byla doplacena z prostředků, které patřily obviněnému a jeho manželce. Na tento rozsudek soudy nižších stupňů poukázaly, byť v době jejich rozhodování nebyl dosud pravomocný. Vzhledem k tomu, že otázka určení povahy finančních prostředků i osoby, jíž patřily, je v posuzovaném trestním řízení rozhodná pro rozhodnutí o vině, Nejvyšší soud upozorňuje, že citovaným rozsudkem vydaném v občanskoprávním řízení nebyly soudy vázány ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř. Na druhé straně však nutno respektovat tu skutečnost, že v rámci trestního řízení dospěly ke stejnému závěru o této otázce, jako Okresní soud v Ústí nad Orlicí ve věci 6 C 196/2002. Zejména soud prvního stupně vcelku podrobně odůvodnil své úvahy, jež jej na podkladě provedeného dokazování vedly k rozhodnutí o vině obviněného. Odvolací soud proto postupoval správně, pokud se s přesvědčivým odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně ztotožnil. Právní posouzení skutku v napadeném rozhodnutí proto netrpí žádnou vadou, která by mohla zvrátit výrok o vině obviněného.
Jediná právně relevantní námitka, kterou dovolatel zpochybňoval okolnost, že peníze, jimiž po prohlášení konkursu uhradil svůj dluh u společnosti A., a. s., Ú. n. O., nebyly součástí konkursní podstaty, tak nebyla opodstatněná.
V závěru svého podání vyjádřil obviněný přesvědčení, že trest uložený mu soudem prvního stupně je nepřiměřeně přísný. Námitku takové povahy však s ohledem na dikci jednotlivých dovolacích důvodů není možno podřadit deklarovanému důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacícho důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (Srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.)
Nejvyšší soud proto odmítl podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak mohl učinit v neveřejném zasedání, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Závěr o neopodstatněnosti dovolání bylo totiž možné učinit i bez takové přezkumné povinnosti na podkladě spisu a obsahu dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. října 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová