ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.1353.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 1353/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2007 o dovolání, které podal obviněný J. P. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2007, sp. zn. 5 To 191/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 102 T 279/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 102 T 279/2006, uznán vinným trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák., kterých se společně s dalšími obviněnými R. B. a E. J. dopustili jednáním blíže konkretizovaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tyto trestné činy byl obviněný J. P. odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roky. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
O odvoláních obviněného J. P. a obviněného R. B., jakož i státního zástupce, který ho podal v neprospěch posledně jmenovaného obviněného, rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 5. 2007, sp. zn. 5 To 191/2007, tak, že podle §258 odst. 1, písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí ohledně obviněného R. B. ve výroku o trestu. K odvolání státního zástupce pak Krajský soud v Ostravě podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl o trestu tohoto obviněného, když mu při nezměněném výroku o vině trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. uložil podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 5 let. Současně odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl odvolání obviněných J. P. a R. B.
Dne 15. 8. 2007 podal obviněný J. P. prostřednictvím svého obhájce proti citovanému rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž však výslovně neuvedl konkrétní dovolací důvod. Obviněný popírá spáchání posuzovaného skutku, přičemž uvádí, že obžaloba neunesla důkazní břemeno a soudy nižších stupňů mu neprokázaly spáchání trestného činu ani neprovedly důkazy, které obviněný navrhoval. Podle názoru obviněného orgány činné v trestním řízení uvěřily údajně nepravdivému trestnímu oznámení poškozeného a opřely své závěry o nepřesvědčivé důkazy. Obviněný zde zdůraznil opožděné podání trestního oznámení poškozeným, rozpory a nelogičnost počínání poškozeného i hodnocení jeho osoby znalcem. Proto závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2007, sp. zn. 5 To 191/2007, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 102 T 279/2006, a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného J. P. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru námitky obviněného směřují proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, a proto nenaplňují jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný J. P. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu) kromě výslovného odkazu na konkrétní ustanovení §265b tr. řádu, z něhož by byl patrný uplatněný dovolací důvod. Ten obviněný neupřesnil ani žádnou slovní formulací, jež by bylo možno podřadit pod některý z dovolacích důvodů.
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný J. P. sice výslovně neuvedl zákonné ustanovení podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, o které opírá své dovolání, avšak z jeho obsahu je patrné, že dovolací argumenty obviněného stejně neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu obsaženému v ustanovení §265b tr. řádu. Obviněný totiž nesouhlasí s učiněnými skutkovými (nikoli právními) závěry, protože podle jeho názoru soudy nižších stupňů nesprávně vyhodnotily důkazy provedené ve věci, zejména pokud uvěřily svědecké výpovědi poškozeného V. S. a nedaly zapravdu obviněnému. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný podle názoru Nejvyššího soudu shledává v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů spočívajícím v nesprávném hodnocení důkazů, přičemž z toho obviněný vyvozuje i nesprávnost skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající pochybení při provádění nebo hodnocení důkazů, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možno podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech vytýkaných vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti tyto důkazy v řízení o dovolání sám prováděl či opakoval, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu. Bez opětovného provedení důkazů zpochybňovaných dovolatelem je ovšem dovolací soud nemůže hodnotit odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů.
Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci jakéhokoli dovolacího důvodu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného J. P. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Kdyby měl dovolací soud učinit odlišné skutkové zjištění na podkladě jiného hodnocení důkazů, jak se toho ve svém dovolání obviněný domáhá, musel by modifikovat zmíněné rozhodné skutkové okolnosti, k nimž dospěly soudy obou stupňů, a přehodnotit provedené důkazy, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání trestných činů loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák., jak správně uzavřely soudy obou stupňů. Taková změna skutkových závěrů ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. P. i přes chybějící poukaz na konkrétní dovolací důvod podle §265b tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo, odmítl dovolání obviněného.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání obviněného J. P. podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu pro nesplnění náležitostí obsahu dovolání, jak by jinak přicházelo v úvahu, a to v důsledku chybějícího odkazu na konkrétní ustanovení §265b tr. řádu, jímž by byl specifikován uplatněný dovolací důvod. Soud prvního stupně totiž v tomto směru nedodržel postup podle §265h odst. 1 tr. řádu, ale i kdyby se tak stalo, samotné doplnění formálního odkazu na některý z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu by stejně nic nezměnilo na skutečnosti, že obviněný podal dovolání s poukazem na argumenty, které neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů taxativně vymezených zákonem v posledně citovaném ustanovení.
Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání v neveřejném zasedání, jak mu to umožňuje ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný žádný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y