ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.1359.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 1359/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2007 o dovolání, které podal obviněný Z. L. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 5 To 147/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 24 T 179/2004, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 5 To 147/2006, a rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 24 T 179/2004.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Děčíně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 24 T 179/2004, byl obviněný Z. L. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., za který mu byl podle §247 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněný je povinen nahradit škodu společnosti S. e., a. s., ve výši 119.772,- Kč.
K odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 5 To 147/2006, kterým napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému Z. L. uložil dle §247 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem napadl obviněný Z. L. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle dovolatele skutek popsaný ve výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně nezahrnuje znak skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. „přisvojí si cizí věc tím, že se jí zmocní“. Namítl, že v důsledku nedostatečného skutkového popisu není zřejmé, jakým způsobem si měl cizí věc přisvojit a zmocnit se jí. Dále podle obviněného soudy pochybily, když se nezabývaly vlastnickými vztahy k nemovitosti, z níž byl zjištěn neoprávněný odběr, a v podstatě zpochybnil i to, zda k němu docházelo právě v tomto domě. Další námitky směřoval obviněný do oblasti provádění důkazů, videozáznam označil za neprůkazný, zpochybnil svědecké výpovědi K. V. a V. P. a vytkl soudům, že nevyhověly jeho návrhům na výslech dalších svědků a to manželů D. a „policisty K.“, který měl být přítomen při kontrole neoprávněného odběru. Na závěr svého dovolání konstatoval, že hlavní líčení proběhlo v jeho nepřítomnosti, proti čemuž by neměl žádné výhrady za podmínky, že by soud vyslechl jím navrhované svědky. Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a věc vrátil tomuto soudu v k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání, což učinila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten jako právně relevantní námitku vyhodnotil pouze výtku týkající se zákonného znaku přisvojení si cizí věci. Nesdílel však názor obviněného a kontroval tvrzením, že ze skutkové věty lze vyvodit způsob, jakým nelegální odběr elektrické energie obviněným probíhal. Nejen tento, ale všechny znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. tak považoval za naplněné. Státní zástupce dále uvedl, že obviněný Z. L. byl nejen vlastníkem domu, ale především osobou, jež elektrickou energii neoprávněně odebírala. Výhradu proti konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného není podle státního zástupce podřaditelná pod formálně deklarovaný důvod dovolání. Teoreticky by ji šlo subsumovat pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., ale i potom by jí nebylo možno vyhovět, neboť zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného byly splněny. Ostatní námitky dovolání směřovaly podle státního zástupce do oblasti hodnocení důkazů, a proto neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S ohledem na výše uvedené státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání v neveřejném zasedání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni a dovolání napadá pravomocný rozsudek, jímž byl obviněnému uložen trest. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů, neúplnost provedeného dokazování a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního. Proto nelze na podkladě uvedeného dovolacího důvodu přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění učiněných nalézacím a popř. i odvolacím soudem a ani hodnotit jejich způsob hodnocení důkazů či úplnost provedeného dokazování. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je tedy koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí.
Obviněný Z. L. se podle výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Děčíně dopustil trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. tím, že v B. n. P., okres D., v době od 29. 4. 2003 do 23. 3. 2004 neoprávněně odebíral elektrickou energii u rodinného domu v H. ul., a to tak, že neoprávněně napojil na svorkování hlavního elektrického přívodu spojku typu T, a tak způsobil společnosti S. e., a. s., se sídlem v D., ul. T., škodu ve výši 119.772,- Kč.
Právní námitkou, která odpovídá uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tvrzení obviněného o chybějících zákonných znacích skutkové podstaty trestného činu – přisvojení si a zmocnění se cizí věci. Obviněný argumentoval především tím, že nebyl jediným vlastníkem domu a z obsahu provedeného dokazování nevyplývá, kam neoprávněná přípojka vedla, tj. kdo byl skutečným neoprávněným odběratelem elektrické energie. Nejvyšší soud posoudil uvedenou námitku jako důvodnou.
Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu nikoli malou (v posuzovaném případě byla způsobena škoda ve výši 119.772,- Kč, tj. více jak dvojnásobek maximální hranice škody nikoli malé, ve smyslu ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. se jednalo o větší škodu). Věcí se přitom rozumí i ovladatelná přírodní síla (viz ustanovení §89 odst. 13 tr. zák.), za niž je považována mj. i elektrická energie (srovnej Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha, C. H. Beck, 2004, s. 674). Úmysl pachatele se musí vztahovat na všechny znaky objektivní stránky uvedeného trestného činu.
Z dikce výše citovaného popisu skutku, který je podle názoru Nejvyššího soudu poměrně kusý, nelze jednoznačně určit jako osobu, jež si přisvojovala neoprávněně elektrickou energii, právě obviněného Z. L. Závěr soudů nižších stupňů o skutečnosti, že neoprávněný odběr prováděl obviněný, nemůže obstát za situace, kdy dům byl ve spoluvlastnictví více osob. Z výpisu katastru nemovitostí založeného v trestním spise na č. l. 74 dovolací soud zjistil, že obviněný má k budově spoluvlastnické právo společně s I. N. a D. N. Za takové situace potom není vyloučeno, že z nelegálního odběru měly prospěch i jiné osoby. Z obsahu trestního spisu nelze zjistit, zda skutečným uživatelem předmětné nemovitosti byl výlučně obviněný, event. se svou manželkou a dcerou. Ačkoli ostatní spoluvlastníci mohli bydlet jinde, soudy obou stupňů žádným způsobem nevedly dokazování o tom, kolik osob skutečně nemovitost užívá k bydlení. Zprávu o počtu osob bydlících v předmětném domku přitom lze jednoduše získat např. dotazem na příslušný obecní úřad. Rovněž dotazem na příslušné poskytovatele služeb spojených s užíváním nemovitosti, tj. odvoz odpadu, dodávky vody, je možné nepochybně zjistit minimálně počet osob, jež v domě trvale žijí. Za tímto účelem nelze vyloučit ani potřebu výslechu manželů D., jak obviněný navrhoval ve své písemné omluvě z neúčasti u hlavního líčení, viz č. l. 51 až 53, kteří by mohli přispět k objasnění okolnosti, které osoby v domě bydlely. V tomto smyslu tedy zůstalo dokazování soudů neúplné a bez jeho doplnění nelze vyloučit pochybnosti, na něž obviněný ve svém dovolání poukázal a které jsou nezbytné k úplnému a správnému zjištění všech okolností, jež mohou vést k trestnosti skutku, jež je předmětem obžaloby. Z těchto důvodů proto nemohlo napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Děčíně obstát.
Mezi argumenty, kterými obviněný specifikoval formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zařadil také poznámku o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Konkrétně se ohradil proti tomu, že soud prvního stupně neprovedl výslech jím navržených svědků, naopak pokud by soud svědky vyslechl, nespatřoval by údajně v postupu soudu žádné pochybení.
Jak již bylo uvedeno shora, důvod dovolání pod písmenem g) z ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. lze úspěšně naplnit pouze námitkami zpochybňujícími aplikaci hmotně právních ustanovení, čemuž v předchozím odstavci zmíněná námitka neodpovídá. Podle jejího obsahu lze však usuzovat, že obviněný zamýšlel podat dovolání také z důvodu pod písmenem d) citovaného ustanovení, tj., že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Existence tohoto dovolacího důvodu tedy předpokládá situaci, kdy bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím by byl obviněný zkrácen ve svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a bylo mu tak umožněno vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Byť tedy obviněný své dovolání nepodal z důvodu §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., za situace, kdy Nejvyšší soud vyhověl části dovolacích námitek, může se vyjádřit i k otázce možnosti konat ve věci hlavní líčení bez přítomnosti obviněného.
V posuzovaném případě Okresní soud v Děčíně konal dne 28. 7. 2005 hlavní líčení, přičemž obviněný tomuto soudu zaslal písemnou omluvu, jež byla soudu prvního stupně doručena dne 25. 7. 2005. Obviněný netrval na tom, aby se hlavní líčení konalo v jeho přítomnosti, avšak ve své písemném projevu (srovnej text omluvy na č. l. 54) současně žádal o přítomnost svého zplnomocněného zástupce. Současně s omluvou obdržel okresní soud od obviněného také podání s návrhem na provedení konkrétních důkazů, a to výslechy manželů D. a „policisty K.“ (podání založeno na č. l. 51-52). Evidentně měl tak obviněný zájem na projednání věci takovým způsobem, aby byly prokazovány také jím uváděné skutečnosti, na nichž založil svou obhajobu. Dovolatel také od počátku trestního řízení využíval procesních prostředků k odvrácení trestního stíhání (srovnej stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání na č. l. 6 spisu). Jelikož tedy obviněný svou vinu popíral, na podporu svých tvrzení o možném zásahu jiných osob do technického zařízení rozvodu elektřiny navrhoval doplnění dokazování, čímž se snažil aktivně využít svých obhajovacích práv, a z konání hlavního líčení se řádně omluvil, nebyly podle Nejvyššího soudu splněny zákonné podmínky pro postup podle §202 odst. 2 tr. ř. Především materiální podmínka použití citovaného ustanovení, kdy soud může konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, jen pokud má za to, že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného.
Nad rámec podaného dovolání Nejvyšší soud zjistil i jiné než obviněným vytčené vady napadeného rozhodnutí a řízení jemu předcházejícího, které měly vliv na právní kvalifikaci skutku, pro něž je obviněný stíhán. Z obsahu trestního spisu totiž vyplývá, že neoprávněný zásah do zařízení elektrické přípojky umístěné na předmětné nemovitosti, mohl způsobit jak odběr elektrické energie přímo ze sítě, tzn. že množství odebrané elektřiny nebylo příslušným elektroměrem vůbec zaznamenáváno, a potom by právní kvalifikace skutku jako trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. byla na místě. Nelze však vyloučit možnost právního posouzení neoprávněného odběru elektrické energie jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zák. a to tehdy, jestliže pachatel pomocí technické manipulace dosáhne, že elektroměr vykazuje menší spotřebu elektrického proudu, tj. uvede někoho v omyl či něčího omylu využije (srov. č. 42/1979 Sb. rozh. tr., s. 185-186). Pokud tyto okolnosti nebude v novém řízení možné jednoznačně zjistit doplňujícím výslechem svědků K. V. či V. P., bude nutné doplnit dokazování odborným vyjádřením k objasnění konkrétního zásahu na technickém zařízení předmětné nemovitosti.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil do stadia řízení u soudu prvního stupně, aby ji tento v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém řízení bude nejprve nutné zjistit, kdo a kolik osob fakticky užívalo nemovitost v rozhodné době. Toto zjištění může mít význam také pro stanovení výše škody ve vztahu k obviněnému. Dále by bylo vhodné doplnit dokazování, aby bylo jasné z technického hlediska, jakým způsobem přesně byl prováděn neoprávněný odběr. Teprve po doplněném dokazování o rozhodných skutečnostech bude možné stanovit konkrétní zavinění obviněného i výši škody, jíž mohl případným protiprávním jednáním způsobit.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. prosince 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová