ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.1370.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 1370/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. prosince 2007 o dovolání, které podala obviněná L. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 9. 2007, sp. zn. 6 To 445/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 217/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná L. B. byla rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 5 T 217/2004, uznána vinnou trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., kterých se dopustila jednáním blíže konkretizovaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tyto trestné činy byla obviněná L. B. odsouzena podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byla obviněná pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s dozorem. Současně bylo postupem podle §228 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o povinnosti obviněné nahradit poškozené M. K. škodu ve výši 36 150,- Kč.
O odvolání obviněné L. B. rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3. 9. 2007, sp. zn. 6 To 445/2007, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Dne 31. 10. 2007 podala obviněná L. B. prostřednictvím svého obhájce proti citovanému usnesení odvolacího soudu dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněná popírá spáchání posuzovaného skutku, přičemž uvádí, že soudy nižších stupňů opřely svá rozhodnutí o nedostatečné důkazy, přičemž dospěly ke skutkovým závěrům, které neodpovídají důkazům opatřeným v této trestní věci. Podle názoru obviněné zmíněným postupem soudy nižších stupňů porušily její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Závěrem svého dovolání obviněná L. B. navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 5 T 217/2004, jakož i usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 9. 2007, sp. zn. 6 To 445/2007, a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněná navrhla, aby soud prvního stupně odložil do doby rozhodnutí o dovolání výkon trestu odnětí svobody.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne vydání tohoto rozhodnutí k dovolání obviněné L. B. nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněná L. B. podala dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinila tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), její dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněná L. B. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomuto dovolacímu důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je naplněn zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněná L. B. však nesouhlasí s učiněnými skutkovými (nikoli právními) závěry, když podle jejího názoru soudy nižších stupňů nesprávně vyhodnotily důkazy provedené ve věci. Existenci dovolacího důvodu tak obviněná podle názoru Nejvyššího soudu shledává v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů spočívajícím v nesprávném hodnocení důkazů a v nedostatečném rozsahu provedeného dokazování, přičemž z toho obviněná vyvozuje i nesprávnost skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněná dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněnou příznivějších) skutečností, než jaké vzaly soudy obou stupňů v úvahu.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné hodnocení provedených důkazů, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možno podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti tyto důkazy v řízení o dovolání sám prováděl či opakoval, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu. Bez opětovného provedení důkazů zpochybňovaných dovolatelkou je ovšem dovolací soud nemůže hodnotit odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnila obviněná L. B. , přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněná namítala nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozovala v podstatě jen z námitek proti hodnocení provedených důkazů a z nedostatečného rozsahu dokazování, pak soudům nižších stupňů nevytýkala vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které ovšem rovněž nespočívají v namítaných vadách při provádění nebo hodnocení důkazů.
Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatelky o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněné L. B. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněná dopustila skutku tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Kdyby měl dovolací soud učinit odlišné právní posouzení popsaného skutku, jak se toho ve svém dovolání obviněná domáhá, musel by modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., jak správně uzavřely soudy obou stupňů. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Obviněná L. B. tedy svými dovolacími námitkami ve skutečnosti nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto její námitky neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněná totiž nezpochybnila právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřila výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. proti hodnocení důkazů a rozsahu dokazování.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněná L. B. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podala dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo, odmítl dovolání obviněné.
Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání v neveřejném zasedání, jak mu to umožňuje ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Pokud jde o podnět obviněné L. B. , aby soud prvního stupně rozhodl o odložení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, je třeba zmínit, že Okresní soud v Litoměřicích nemohl učinit takové rozhodnutí a předseda senátu tohoto soudu pak nepodal návrh podle §265h odst. 3 tr. řádu, a proto se ani Nejvyšší soud nemohl zmíněným podnětem obviněné zabývat. Navíc obviněná svůj návrh na odklad výkonu trestu nijak blíže neodůvodnila a v dovolání neuvedla žádné skutečnosti, které by u ní byly neslučitelné s výkonem uloženého trestu odnětí svobody. S ohledem na způsob rozhodnutí o dovolání obviněné nebyl důvod ani k postupu předsedy senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný žádný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 5. prosince 2007
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y