ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.985.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 985/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. září 2007 o dovolání, které podal obviněný M. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 9 To 512/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 405/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 2 T 405/2002, byl mj. obviněný M. H. uznán vinným pomocí k trestnému činu nedovolené výroby lihu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a §194a odst. 2 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., za který mu byl podle §194a odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně usnesením ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 9 To 512/2006, zamítl odvolání obviněného M. H. a spoluobviněného J. H. podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi napadl obviněný M. H. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Úvodem svého podání upozornil dovolatel na skutečnost, že se v téže věci jedná již o třetí rozsudek, přičemž v předchozích dvou jej soud zprostil obžaloby. Vytkl soudům nedostatečné prokázání úmyslu, tj. subjektivní stránky daného trestného činu. Uvedl, že jak o montáži zařízení na výrobu lihu, tak o smlouvě o výrobě tohoto zařízení se dozvěděl až od policejního orgánu. Připomněl svědectví J. H. a V. K., kteří potvrdili, že o nelegální výrobě lihu nevěděl, ale jejich tvrzení soudy neuvěřily. Za zcela nepodložené označil závěry soudů nižších stupňů o tom, že by se podílel na výplatě zálohy na výrobu a montáž zařízení v celkové výši 200.000,- Kč a že by podnikal v oboru výroba lihových nápojů. Obviněný dále zásadně nesouhlasil se skutkovým závěrem soudů, že by pro instalaci zařízení poskytl halu v areálu zemědělského družstva. Tento objekt sice užíval, ale pouze do ledna roku 1999 a k trestné činnosti mělo podle soudu dojít až v září stejného roku. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí obou soudů a aby okresnímu soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání, přičemž tak učinila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Námitky dovolatele podle jeho názoru směřují primárně do skutkových zjištění soudů a způsobu, jakým soud hodnotil důkazy. Obviněný nabízí odlišné skutkové okolnosti a v podstatě pouze opakovaně popírá svou vinu. Nedostatek subjektivní stránky soudům vytýkat také nelze, neboť s tímto zákonným znakem se vypořádal okresní soud na str. 10 až 11 svého rozhodnutí. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítl podle ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvod uvedený v těchto ustanoveních zákona.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových závěrech, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.).
Podle výroku o vině rozsudku okresního soudu se měl obviněný M. H. společně se spoluobviněným J. H. shora uvedené trestné činnosti dopustit tím, že
„obžalovaný J. H. po předchozím jednání se zástupcem firmy D. T., s. r. o., o dodání a instalaci technologického zařízení na výrobu lihu poté, co byla uzavřena s uvedenou firmou dne 7. 9. 1999 kupní smlouva, kterou záměrně za obviněného J. H. podepsal po dohodě s ním V. K. a opatřil svým firemním razítkem, v průběhu měsíce října a listopadu 1999 po úhradě zálohy nechal nainstalovat zařízení, které mělo sloužit jako tzv. rektifikační kolona, technologické zařízení na výrobu a úpravu lihu, jenž mělo sloužit pro podnikatelské aktivity obviněného J. H., v objektu haly – kolny píce bývalého ZD K. v K., kterou na základě kupní smlouvy uzavřené dne 20. 1. 1998 zakoupil obviněný M. H. a převzal objekt v den uzavření smlouvy, kdy dne 17. 6. 1999 z iniciativy obviněného M. H. byla záměrně uzavřena stejná smlouva s V. K., který smlouvu podepsal a opatřil razítkem, ač v K. nevyvíjel a nehodlal vyvíjet žádné podnikatelské aktivity spojené s uzavřenými smlouvami, přičemž obviněný M. H. poskytl objekt k umístění a nainstalování rektifikační kolony, mající sloužit k neoprávněné výrobě a úpravě lihu obviněným J. H., který technologické zařízení na výrobu lihu instalované v jeho prospěch v objektu poskytnutém obviněným M. H. neoprávněně přechovával do 7. 12. 1999, přičemž zařízení dosud nedosahovalo předpokládaného výkonu, v důsledku nedokonalého systému měření a regulace bylo zařízení pouze částečně funkční, avšak na zařízení až do jeho zajištění dne 7. 12. 1999 byly prováděny také za přítomnosti obviněných opakovaně zkoušky jeho funkčnosti.“
Obviněný zpochybnil citovaná skutková zjištění soudu prvního stupně, výslovně brojil proti nesprávnému hodnocení důkazů, neúplnému dokazování a vytkl soudům nižších stupňů, že nerozlišily účast jeho bratra, spoluobviněného J. H., na trestné činnosti od účasti dovolatele. Jeho konkrétní námitky se tedy evidentně dotýkaly postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Jednalo se tudíž o námitky skutkové povahy, jež nenaplňují deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a Nejvyšší soud proto shledal dovolání obviněného podaným z jiného dovolacího důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací soud musí konstatovat, že okresní soud opřel svá zjištění o svědecké výpovědi V. S. (č. l. 35: potvrdil účast obviněného při montáži zařízení), V. K. (č. l. 32, 249, 321: koupi objektu iniciovali obvinění, později ve svědkovi tvrdili, že z obchodu sešlo), J. H. (dle jeho výpovědi na č. l. 36 se ohledně prodeje objektu ZD K. V. K. angažoval ne kupující, ale v první řadě obviněný) aj., znalecký posudek a listinné důkazy. Měl tedy k dispozici více důkazních prostředků, jež dohromady tvořily dostatečný podklad k závěru o vině dovolatele, který zprostředkováním objektu ZD K. napomohl spoluobviněnému ke spáchání pokusu trestného činu nedovolené výroby lihu. Soud prvního stupně tedy jednoznačně oddělil účast obou obviněných, což se odrazilo mj. i v právní kvalifikaci skutku.
I s ostatními závěry soudů nižších stupňů se Nejvyšší soud plně ztotožnil, a to zejména s označením koupě objektu ZD K. svědkem V. K. za formální. Z provedeného dokazování lze oprávněně usuzovat na účelovost tohoto právního úkonu podobně, jako tomu bylo u zakoupení rektifikačního zařízení, které měly zastřít skutečný účel obou transakcí.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3, 5 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. září 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová