ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.1062.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 1062/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2007 dovolání, které podal obviněný S. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 6 To 203/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 11/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 44 T 11/2007, byli obvinění J. P. a S. Š. uznáni vinnými, že
dne 13. 11. 2006 v době od 12:30 do 16:00 hod. v P., v pátém patře domu, páčidlem násilně otevřeli dveře bytu poškozeného J. N., a z bytu odcizili 1 digitální fotoaparát značky Olympus, typ C 4040, v hodnotě 3.000,-Kč, l kus fotoaparátu značky Pentax, typ IST, v hodnotě 7.500,- Kč, 1 kus objektivu Pentax, typ F/SMC 7/50 mm, v hodnotě 1.000,- Kč, 1 kus fotoaparátu značky Yaschica – Contax, typ RTS, v hodnotě 4.200,- Kč, 1 kus fotoaparátu značky Minolta, typ X-700, v hodnotě 2.500,- Kč, 1 kus konzole na kopírování diapozitivu značky Minolta v hodnotě 1.000,- Kč, l kus těla fotoaparátu zn. Canon, typ T 70, v hodnotě 1.500,- Kč, 1 kus konzole na kopírování diapozitivu zn. Canon v hodnotě 1.000,- Kč, 1 kus digitální zrcadlovky zn. Olympus, typ E-20p, v hodnotě 9.500,- Kč, 1 kus paměťové karty zn. Kingston s kapacitou 512 MB v hodnotě 350,- Kč, 1 kus digitálního fotoaparátu zn. Fujifilm, typ Fine-pix A120, v hodnotě 1.200,- Kč, 1 kus kompaktního fotoaparátu zn. Konica, typ Lexio 70, v hodnotě 600,- Kč, 1 videokameru zn. Panasonic, typ NV-MX500 Profesional, v hodnotě 34.000,- Kč, 1 fotoaparát značky Fuji 6x9 Profesional, typ GSW690 III, v hodnotě 25.000,- Kč, 1 poloprofesionální kameru zn. Sony, typ HDV-FX1E, v hodnotě 77.000,- Kč, 1 akumulátor zn. Sony, typ NPF 770, v hodnotě 1.600,- Kč, 1 fotobrašnu zn. Hama v hodnotě 2.500,-Kč, 1 fotoaparát zn. Olympus, typ XA4 Macro, v hodnotě 500,- Kč, 1 fotoaparát zn. Contax T3 v hodnotě 18.200,- Kč, 1 fotoaparát značky Contax, typ TVS III, v hodnotě 18.200,- Kč, 1 fotoaparát zn. Canon, typ T90, v hodnotě 6.500,- Kč, 1 fotoaparát značky Contax, typ 137 MD Quartz, v hodnotě 2.500,- Kč, 1 fotoaparát zn. Fujica Half v hodnotě 1.100,- Kč, 1 objektiv zn. Minolta, typ AF Macro 1:2,8/50, v hodnotě 5.600,- Kč, 1 objektiv zn. Minolta 75-300 v hodnotě 3.100,- Kč, 1 objektiv Minolta 16 mm v hodnotě 9.000,- Kč, 1 objektiv Pentax Zoom, typ FSMC 200 mm, v hodnotě 2.000,- Kč, 1 objektiv zn. Asahi, typ SMC Pentax 50 mm, v hodnotě 5.500,- Kč, 1 kovové pouzdro obsahující tělo fotoaparátu zn. Zenit s objektivem a teleobjektivem, včetně držáku fotopušky v hodnotě 3.500,- Kč, vše v celkové hodnotě 249.150,- Kč, a poškozením vstupních dveří bytu způsobili škodu ve výši 2.200,- Kč.
Takto popsané jednání soud prvního stupně u obou obviněných právně kvalifikoval jako trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. spáchané ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Za tyto trestné činy byl obviněný S. Š. odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 29 měsíců za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 2 T 213/2006, který nabyl právní moci dne 24. 1. 2007, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí jednoho kusu hnědostříbrného páčidla v délce 60 cm. Rovněž bylo rozhodnuto o trestu u obviněného J. P.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění S. Š. a J. P. odvolání, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 6 To 203/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný S. Š. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Pochybení soudů obou stupňů obviněný shledal v akceptaci závěrů znaleckých expertiz i odborných vyjádření, jenž podle jeho mínění jednoznačně nedeterminovaly naplnění znaků skutkové podstaty trestných činů krádeže a porušování domovní svobody. Namítl, že do předmětného bytu násilím nevnikl a také nepoužil páčidlo. Tato věc byla na dně zavazadla a vůbec o ní nevěděl. Obviněný připomněl, že v přípravném řízení i před soudem uvedl, že zavazadla našel při návštěvě zubního lékaře ve druhém patře domu a společně s obviněným P. je odnesli do restaurace. Zdůraznil, že závěr odborného vyjádření z oboru mechanoskopie, že nebylo prokázáno spáchání trestného činu zajištěným páčidlem a závěr odborného vyjádření z oboru daktyloskopie, že u daktyloskopických stop nebyla zjištěna vzájemná shoda s jeho osobou, byly důkazy svědčící v jeho prospěch. Byl tudíž zřejmě odsouzen s ohledem na svou trestní minulost. Ve skutečnosti, že si ponechal věci, které nalezl a hodlal je zpeněžit, bylo možno spatřovat toliko naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podílnictví ve smyslu ustanovení §251 odst. l písm. a) tr. zák.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 203/2007 a tomuto soudu přikázal, aby věc vrátil k novému projednání u Obvodního soudu pro Prahu 1.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že zásah do skutkových zjištění, kterých se obviněný domáhá, lze v řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé a současně, učiní-li dovolatel tento „nesoulad“ předmětem dovolání (tj. právně relevantně jej namítne). Konstatoval, že v případě obviněného byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a správně právně kvalifikován. Bylo zjištěno, že se na spáchání posuzovaného skutku aktivně podílel jako spolupachatel. V této souvislosti státní zástupce odkázal, a to stran bližšího rozvedení hodnotících úvah, k nimž soudy dospěly, na odůvodnění napadených rozhodnutí. Podle jeho názoru je zřejmé, že dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, neboť je soudům vytýkáno nesprávné hodnocení důkazů i zjištění skutkového stavu. Obviněný prosazuje vlastní náhled na provedené důkazy s tím, že skutek nebyl prokázán, přičemž z těchto procesních výhrad dovozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Formálně sice deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jím vznesené námitky nelze podřadit pod uplatněný ani žádný jiný dovolací důvod. Státní zástupce zdůraznil, že v posuzované trestní věci neexistuje nesoulad (a již vůbec ne extrémní) mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Napadená rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného S. Š. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje oprávněnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný S. Š. v mimořádném opravném prostředku vznáší výhrady, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně stanovený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Tvrdí, že do předmětného bytu násilím nevnikl a také nepoužil páčidlo. Zavazadla našel v domě při návštěvě zubního lékaře a společně s obviněným J. P. je odnesl do restaurace. Poukazuje na odborná vyjádření z oboru mechanoskopie a daktyloskopie, která podle jeho mínění prokazují tvrzenou obhajobu. Nutno zdůraznit, že všechny tyto výhrady primárně směřují do oblasti skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Jak již bylo výše řečeno, tak ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výtky směřují výhradně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Obvodní soud pro Prahu 1 (následně v odvolacím řízení i Městský soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaných ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona (vše v podrobnostech na str. 4 až 6 rozsudku prvostupňového soudu). Tyto závěry dále rozvedl Městský soud v Praze na str. 2 až 3 napadeného usnesení.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného S. Š. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k