ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.1126.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 1126/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. října 2007 o dovolání, které podal obviněný Z. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 3 To 45/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 241/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. 91 T 241/2006, byl obviněný Z. K. uznán vinným trestnými činy omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák., vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., jichž se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „v době od 00.00 hodin do 06.00 hodin dne 18. 10. 2005 ve sklepních prostorách domu v B. držel proti její vůli poškozenou L. Š., která tam přišla dobrovolně, a násilím ji zde svlékl do naha, připoutal pouty za ruce a nohy k dřevěné desce, přičemž ji opakovaně švihal bičem přes celé tělo, kousal ji do bradavek a přirození, bil ji údery otevřenou dlaní po celém těle, ohrožoval ji zavíracím nožem, nutil ji, aby močila, přičemž ji fotil, nutil ji k nasedávání na „robertka“ upevněného na stojanu, a poté, co to odmítla, udeřil ji rozžhaveným pohrabáčem do hýždě pravé nohy, čímž jí způsobil popáleninu ve tvaru písmene „J“, kdy po část těchto jednání a opakovaně vkládal poškozené do úst roubík, aby nemohla křičet, následně, v době kolem 05.30 hodin jí uvolnil pouta na rukou a dovolil jí obléct se a s pouty na nohou ji odvedl do svého bytu ve třetím poschodí téhož domu, kde ji opět svlékl kalhoty a bundu a donutil ji k felaci a tření pohlavního údu rukou, kdy v důsledku jeho jednání poškozená utrpěla lehká zranění, která si vyžádala lékařské ošetření“ [bod 1) výroku rozsudku].
Dále byl uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „v přesně nezjištěné době a nezjištěným způsobem si opatřil a do 19. 10. 2005 ve svém bytě v B. přechovával dvouhlavňovou brokovnici se zkrácenou hlavní a pažbou, 113 ks brokových nábojů zn. Sellier&Bellot, 41 ks brokových nábojů RC 16, 183 ks nábojů Fiocchi, 93 ks Sellier&Bellot 22 a 47 ks Aguila 22, ačkoliv k tomu neměl příslušné povolení“ [bod 2) výroku rozsudku].
Za to byl odsouzen podle §241 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks dvouhlavňové brokovnice se zkrácenou hlavní a pažbou, ráže 16/16, 13 ks brokových nábojů zn. Sellier&Bellot, 41 ks brokových nábojů RC 16, 183 ks nábojů Fiocchi, 93 ks Sellier&Bellot 22 a 47 ks Aguila 22, uložených v depozitu Policie ČR, MŘ Brno, Inspektorátu pro zbraně, střelivo a výbušniny. Podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zák. mu bylo uloženo ochranné sexuologické léčení ve formě ústavní. Poškozená L. Š. byla ve smyslu §229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně. Rozsudkem ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 3 To 45/2007, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem 1), ve výroku o trestu, ve výroku o uložení ochranného léčení a ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., protože (obviněný) „v době od 00.00 hod do 06.00 hod dne 18. 10. 2005 ve sklepních prostorách domu v B. držel proti její vůli poškozenou L. Š., která tam přišla dobrovolně a násilím ji zde svlékl do naha, připoutal ji pouty za ruce a nohy k dřevěné desce, přičemž ji opakovaně švihal bičem přes celé tělo, kousal ji do bradavek a přirození, bil ji údery otevřenou dlaní po celém těle, ohrožoval ji zavíracím nožem, nutil ji, aby močila, přičemž ji fotil, nutil ji k nasedávání na robertka upevněného na stojanu a poté, co to odmítla, udeřil ji rozžhaveným pohrabáčem do hýždě pravé nohy, čímž jí způsobil popáleninu ve tvaru písmene J, kdy po část těchto jednání a opakovaně vkládal poškozené do úst roubík, aby nemohla křičet, následně, v době kolem 05.30 hod jí uvolnil pouta na rukou, dovolil jí obléct se a s pouty na nohou ji odvedl do svého bytu ve třetím poschodí téhož domu, kde ji opětovně svlékl kalhoty a bundu a donutil ji k felaci a tření pohlavního údu rukou, kdy v důsledku jeho jednání poškozená utrpěla lehké zranění, které si vyžádá lékařské ošetření“.
Za tyto trestné činy a trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., který zůstal v napadeném rozsudku nedotčen, odvolací soud odsoudil obviněného podle §241 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 tr. zák. mu dále uložil trest propadnutí věci, a to 1 ks dvouhlavňové brokovnice se zkrácenou hlavní a pažbou ráže 16/16, 113 ks brokových nábojů zn. Sellier&Bellot, 41 ks brokových nábojů RC 16, 183 ks nábojů Fiocchi, 93 ks Sellier&Bellot 22 a 47 ks Aguila 22, uložených v depozitu Policie ČR, Městské ředitelství Brno, Inspektorátu pro zbraně, střelivo a výbušniny. Podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zák mu uložil ochranné sexuologické léčení ve formě ústavní. Poškozenou L. Š. odkázal podle §229 odst. 1 tr. ř. s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku upřesnil, že rozhodnutí napadá z důvodu nesprávného právního posouzení skutku v části označené 1). Poznamenal, že soudy obou stupňů došly k závěru, že se měl dopustit jednání, jež je popsáno ve zmíněné části rozsudku, přičemž jeho vinu opřely o jediný důkaz, a to výpověď poškozené L. Š., kterou shledaly zcela věrohodnou a logickou. K tomu uvedl, že takový závěr nemůže přijmout a že rovněž nesouhlasí se závěry znaleckého posudku (zřejmě znaleckého posudku z oboru psychiatrie a sexuologie vypracovaného MUDr. P. S.), neboť mu není jasné, na jakém základě mohl být vypracován bez jeho spontánní spolupráce. Dodal, že výpověď poškozené a znalecký posudek jsou dva stěžejní body celé trestní věci a jestliže tyto jsou vadné, nemůže být ani výrok o jeho vině postaven na pevných základech.
V návaznosti na to obviněný připomněl, že svoji vinu v průběhu celého trestního řízení popřel, jelikož označené jednání se dělo se souhlasem poškozené a v některých fázích dokonce sama o tyto praktiky žádala. Podle jeho slov nelze pominout, že poškozená přišla dobrovolně, věděla předem o tom, jaký bude průběh dalšího jednání a mohla v kterémkoliv okamžiku zcela svobodně odejít. Dále namítl, že již před příchodem do jeho bydliště poškozená projevovala zájem o poutání a svazování, a že toto bylo před soudem prvního stupně prokázáno. Uvedl rovněž, že poškozená tvrdila, že ji vzrušuje bolest a navrhovala natočení videa a pořízení erotických fotografií.
Následně obviněný rozvedl, že za tímto účelem se s poškozenou opakovaně sešli dne 17. 10. 2005, nejdříve nakupovali potraviny v T. a poté je společně v jeho bytě konzumovali. Když odvezli dva psy poškozené do jejího podnájmu v B., kde poškozená psy zanechala, navštívili kamarádku, které nabídl účast při natáčení. Uvedl, že později v jeho bydlišti byla poškozená aktivní již od počátku. Sama se svlékla, zamkla mříž a souhlasila s popsanými praktikami. Výslovně popřel, že by poškozenou v kterékoliv fázi činnosti ohrožoval nožem nebo ji bil a že by ji úmyslně popálil (k tomu sdělil, že ho sama vyzvala k vypálení nějakého znamení a že se jí pouze dotkl v oblasti hýždí). Popřel i další shora popsané násilné jednání vůči poškozené. Vyslovil přitom domněnku, že způsob zacházení vyplýval z osobnostních rysů obou účastníků s tím, že on je výrazně dominantní osobou a poškozená je osobou submisivní. Vyjádřil pak přesvědčení, že líčení skutkového stavu poškozenou je přehnané a že dotyčná svou výpovědí patrně chtěla ke své osobě upoutat pozornost. V závěru dovolání ještě uvedl, že poukazuje na procesní pochybení, která vytkl soudu prvního stupně ve svém odvolání.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ve smyslu ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a současně rozhodl podle §265m odst. 1 tr. ř. tak, že jej podle §226 písm. b) tr. ř. zprostí obžaloby v bodě 1) a za trestný čin v bodě 2) mu uloží mírný trest.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je na místě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
Nejvyšším soudem bylo z předloženého trestního spisu zjištěno, že obviněnému byl Městským soudem v Brně dne 24. 1. 2007 ustanoven obhájce JUDr. J. Ch. (č. l. 526 spisu), a to z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu byl doručen obviněnému i jeho (jmenovanému) obhájci ve stejný den, a to 25. 4. 2007 (doručenky na č. l. 576 a na č. l. 580 spisu). Poslední den lhůty k podání dovolání (obviněného) tak se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem připadl na den 25. 6. 2007. Dovolání obviněného však bylo podáno prostřednictvím obhájce JUDr. T. H. osobně u Městského soudu v Brně až dne 11. 9. 2007 (č. l. 604 až 605 spisu).
Se zřetelem k tvrzení obviněného, že dovolání podal již dne 16. 5. 2007, Nejvyšší soud zdůrazňuje následující skutečnosti. Podle §265d odst. 2 tr. ř. může obviněný podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno (o těchto skutečnostech byl obviněný napadeným rozhodnutím poučen). Právě z těchto důvodů nelze podání samotného obviněného, které došlo Městskému soudu v Brně dne 16. 5. 2007 a jímž se obviněný domáhal především ustanovení nového obhájce pro účely podání dovolání (č. l. 585 spisu), považovat za dovolání ve smyslu §265a a násl. tr. ř.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. a tato lhůta nebyla zachována ani za použití ustanovení §265e odst. 2, odst. 3 tr. ř.
Na tomto závěru nic nemění skutečnosti, jež Nejvyšší soud z trestního spisu také zjistil. Přípisem ze dne 7. 5. 2007 (č. l. 586 spisu) sdělil obhájce JUDr. J. Ch. obviněnému k jeho žádosti o podání dovolání v předmětné trestní věci, že mu byl ustanoven obhájcem pouze pro odvolací řízení a tím jeho oprávnění skončilo a že pokud jde o dovolání, toto může (obviněný) podat pouze prostřednictvím obhájce, kterého si zvolí a bude také financovat. Následně, již zmíněným podáním doručeným Městskému soudu v Brně dne 16. 5. 2007, vyrozuměl obviněný tento soud o shora uvedeném postoji svého obhájce a požádal (zejména) o ustanovení nového obhájce pro účely podání dovolání. Dne 18. 6. 2007 zaslal Městský soud v Brně obhájci JUDr. J. Ch. kopii žádosti obviněného s tím, zda souhlasí se stanoviskem obviněného, že došlo k narušení důvěry mezi advokátem a jeho klientem, a s návrhem obviněného na zrušení ustanovení obhájce. Městský soud v této souvislosti upozornil JUDr. J. Ch. rovněž na skutečnost, že byl ustanoven obhájcem obviněného Z. K. podle §36 odst. 3 tr. ř., a tedy že je oprávněn podat ve smyslu §41 odst. 5 tr. ř. také dovolání k Nejvyššímu soudu, pokud o to obviněný požádal. Podáním ze dne 21. 6. 2007 (č. l. 589 spisu) požádal JUDr. J. Ch. Městský soud v Brně o zproštění obhajoby obviněného, na což tento soud reagoval dne 3. 7. 2007 opatřením, kterým JUDr. J. Ch. povinnosti obhajovat obviněného zprostil (č. l. 591 a 592 spisu), a současně dalším opatřením ustanovil obviněnému pro účely dovolání nového obhájce JUDr. T. H. (č. l. 590 spisu). Posléze Městský soud v Brně zaslal obhájci JUDr. T. H. obžalobu, rozsudek soudu prvního stupně a napadený rozsudek odvolacího soudu a též pokyn, nechť je za obviněného dovolání podáno, pokud obviněný tento úmysl v zákonné lhůtě jednoznačně projevil.
V souvislosti s rozvedenými skutečnostmi Nejvyšší soud připomíná ustanovení §41 odst. 5 tr. ř., podle něhož platí, že nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu.
Jestliže v době, kdy pravomocně skončilo řízení některým z rozhodnutí soudu uvedených v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř., měl obviněný obhájce, pak je tento obhájce oprávněn, popřípadě s ohledem na příslušná ustanovení zákona o advokacii (např. §16 zákona č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) i povinen podat za obviněného dovolání a účastnit se řízení o něm (§41 odst. 5 tr. ř.), a to bez ohledu na okolnost, že právní mocí už jinak zaniklo zmocnění tohoto obhájce, aby obhajoval obviněného (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1340/2006, které bude publikováno pod č. 50/2007 Sb. rozh. tr.).
V posuzované trestní věci byl obviněnému soudem (po rozhodnutí věci v prvním stupni) ustanoven obhájce JUDr. J. Ch. podle §36 odst. 3 tr. ř., přičemž jeho zmocnění bylo vymezeno dobou trvání důvodů nutné obhajoby. Tento obhájce, který obviněného hájil až do pravomocného skončení trestního stíhání, byl tudíž zcela nepochybně podle citovaného ustanovení §41 odst. 5 tr. ř. oprávněn (a v zájmu ochrany práv obviněného a ve vnitřním vztahu k němu i povinen) za obviněného dovolání k Nejvyššímu soudu podat a dále jej v řízení o dovolání zastupovat.
Zejména ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že na otázku běhu dovolací lhůty z hlediska obviněného nemá vliv postoj jeho obhájce k podání dovolání. Podstatná je skutečnost, že obviněnému a obhájci, jehož měl v okamžiku pravomocného skončení trestního stíhání, (příp. též zákonnému zástupci obviněného) bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž lhůta k podání dovolání běží nepřetržitě od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
Platí proto již shora uvedený závěr, že obviněnému počala běžet lhůta k podání dovolání od okamžiku doručení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu jemu a jeho obhájci JUDr. J. Ch. a poslední den této lhůty připadl na den 25. 6. 2007. Jestliže dovolání obviněného bylo podáno až dne 11. 9. 2007, stalo se tak opožděně. Navrácení zmeškané lhůty k podání dovolání přitom není podle §265e odst. 4 tr. ř. přípustné.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného Z. K. jako opožděně podané odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. října 2007
Předseda senátu : JUDr. Vladimír Veselý