ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.1177.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 1177/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. října 2007 o dovolání obviněné E. B., bytem P., zdržující se na adrese A., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 18. 4. 2007, č. j. 31 To 458/2006-366, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 2 T 165/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 18. 4. 2007, č. j. 31 To 458/2006-366, byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněné E. B. zrušen ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 12. 9. 2006, č. j. 2 T 165/2005–333, jímž byla obviněná uznána vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., a nově podle §259 odst. 3 tr. ř. byla obviněná odsouzena podle §250b odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, když podle §58 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen, a to na dobu dvou roků podle §59 odst. 1 tr. zák. Dále byl podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen obviněné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce obchodního zástupce na dobu tří let.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřuje v tom, že „se nedopustila žalovaného jednání, nevěděla o tom, že spoluobviněná B. nedosahuje příjmů, které přinášela od zaměstnavatele potvrzené, nepřevzala ani od spoluobviněné žádnou částku“. Poukazuje na to, že ve výpovědi spoluobviněné je celá řada rozporů. Vzhledem k tomu, že se cítila nespravedlivě odsouzena, podala proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, kdy jako součást dovolání by měl podle jejího názoru brát Nejvyšší soud v úvahu i argumentaci, kterou sama v rámci tohoto řádného opravného prostředku použila. Závěrem obviněná poukazuje na to, že byla odsouzena nespravedlivě, její vina nebyla dostatečně prokázána, přičemž výpověď spoluobviněné je nedostatečným důkazem, není podporována žádnými jinými nezvratnými důkazy, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která se k dovolání obviněné vyjádřila, navrhla, aby Nejvyšší soud toto dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., když za jedinou právní námitku považuje tvrzení obviněné, že neměla povědomí o tom, že B. nedosahuje příjmů, uvedených v předkládaných potvrzeních.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Shora uvedené skutečnosti rozvedl Nejvyšší soud právě s ohledem na námitky, které obviněná v podaném dovolání uplatnila. Tato především soudům vytýká, že z provedených důkazů nelze dovodit, že by se dopustila jednání, pro které byla uznána vinnou. Jak již bylo shora konstatováno, obviněná poukazuje na to, že se „žalovaného jednání nedopustila, nevěděla o tom, že potvrzení jí přinesená spoluobviněnou B. neodrážejí skutečnou výši příjmů spoluobviněné“. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a nelze za právně relevantní označit ani tvrzení „že nevěděla o tom, že B. nedosahuje příjmů, které přinášela potvrzené od svého zaměstnavatele, nevěděla o tom, že si celou záležitost vymýšlí“, kde státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství považuje tuto za právně relevantní, odkazuje však na nutnost odmítnout ji jako zjevně neopodstatněnou.
Nejvyšší soud shora rozvedl úvahy ohledně způsobu zjišťování skutkového stavu věci na základě provedených a hodnocených důkazů, a proto nelze v rámci úvah vytrhnout z celkového kontextu hmotně právní pojem (v daném případě zavinění) a od něj odvozovat právní relevantnost námitky. S problematikou, zda obviněná věděla či nevěděla o tom, zda ji spoluobviněná B. přináší potvrzení o reálné výši příjmu se soud prvního stupně náležitým způsobem při hodnocení provedených důkazů vypořádal (také státní zástupkyně toto hodnocení beze zbytku ve svém vyjádření přejímá a jím argumentuje). Na str. 4 - 7 rozsudku soud rozvádí výpovědi jednotlivých obviněných a následně (str. 7) výpovědi svědků, aby je dále na str. 7 - 8 hodnotil. Zde je nutno odkázat (shodně se státní zástupkyní), že nejen výpověďmi spoluobviněných je obviněná E. B. usvědčována. Její vina je prokázána také výpověďmi svědků, kteří „jednoznačně potvrdili, že se s obviněnou nikdy osobně nesetkali v její kanceláři, jak uvádí, takže jejich podpisy nebyly touto osobou nikdy ověřeny“. Dále je vhodné zmínit, že námitky uplatněné obviněnou v dovolání jsou obsahově shodné s námitkami uplatněnými v odvolání a s těmito se zákonu odpovídajícím způsobem vypořádal krajský soud zejména na str. 5 - 6 odůvodnění rozsudku. Pokud obviněná poukazuje na své vyjádření sepsané k odvolání, které by mělo být součástí podaného dovolání, je třeba upozornit na to, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který podává obviněný prostřednictvím obhájce, nelze tudíž odkázat na nutnost použít v tomto řízení vyjádření sepsané k jinému institutu opravného prostředku, kdy navíc nelze zaměňovat skutková zjištění z pohledu odvolání za nesprávné právní posouzení z pohledu dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněnou považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že „ právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy“. Ústavní soud se rovněž vyjádřil k problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl; označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.“
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. října 2007
Předseda senátu:
UDr. Jan Engelmann