ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.1186.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 1186/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. prosince 2007 dovolání, která podali obviněný A. N. H. a obviněný Ing. J. Z., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2007, sp. zn. 3 To 21/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 57/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obou obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. 5 T 57/2006, byli obvinění A. N. H. a Ing. J. Z. uznáni vinnými, že
po předchozí blíže nespecifikované dohodě společně s blíže neztotožněnými spolupachateli dovezli celkem 7.190.000 kusů cigaret značky Marlboro a Marlboro Lighťs neoznačených platnou tabákovou nálepkou v rozporu s ustanovením §114 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních v platném znění, prostřednictvím objednaného kamionového dopravce Ž. T., s. r. o., na nákladním vozidle tovární značky Renault, s návěsem, v kontejneru dne 29. 10. 2005 ze S. r, N. do Č. r., v úmyslu vyhnout se zaplacení dovozního cla, spotřební daně a daně z přidané hodnoty za dovoz a následný prodej těchto cigaret na území ČR, v průvodních dokladech deklarovali tyto cigarety jako nástěnné hodiny s režimem transit do S. r., přičemž v označení příjemce zneužili název obchodní společnosti S., s. r. o., a v prostoru areálu společnosti T. a R. provozovna L., provozované J. Z. z kontejneru neoprávněně odstranili lodní plombu a zajistili překládání nákladu do jiného přepravního kontejneru, v průběhu překládky došlo k zajištění nákladu pracovníky Generálního ředitelství cel, takže škoda na spotřební dani ve výši 10.353.600,- Kč, dále škoda na dani z přidané hodnoty ve výši 2.526.951,- Kč a škoda na dovozním clu ve výši 1.076.744,- Kč, tedy škoda v celkové výši 13.957.295,- Kč nevznikla, přičemž obžalovaný Ing. J. Z. se na tomto jednání podílel nejméně tím, že objednal kamionového dopravce u kamionové společnosti Ž. T., s. r. o., a telefonickými domluvami se spoluobžalovaným, dopravcem a řidičem se podílel na organizování přepravy a obžalovaný A. N. H. nejméně tím, že zprostředkoval ve spediční společnosti J. L., s. r. o., zajištění uvolnění nákladu v H., v průběhu cesty dával telefonické pokyny řidičům kamionu, kam mají náklad odvézt, a zajistil osoby, které provedly přeložení nákladu do jiného kontejneru a dojednal schůzku s řidičem kamionu, k níž následně došlo na parkovišti před obcí J., kde od něj převzal veškerou přepravní dokumentaci a současně mu předal finanční obnos ve výši 1.000 EURO, přičemž byl zadržen pracovníky Generálního ředitelství cel Praha.
Takto popsané jednání soud prvního stupně u obou obviněných právně kvalifikoval jako pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1, §148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. a trestný čin porušování předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1 alinea druhá tr. zák. spáchaných ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Za tuto trestnou činnost byli odsouzeni:
obviněný A. N. H.
Podle §148 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let; podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí finanční částky 1000 EURO uložené v objektu Hospodářské správy Policejního prezídia Policie ČR.
obviněný Ing. J. Z.
Podle §148 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let; podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění na dobu deseti let.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání obvinění A. N. H. a Ing. J. Z. a v jejich neprospěch státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2007, sp. zn. 3 To 21/2007, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek u obou obviněných zrušen ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a při nezměněném výroku o vině pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1 k §148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. a trestným činem porušování předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1 alinea druhá tr. zák. spáchaných ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a při nezměněném výroku o uložených trestech oba obviněné zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. pro výkon uložených trestů odnětí svobody v trvání devíti let do věznice s ostrahou.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadli oba obvinění prostřednictvím obhájců dovoláními, která shodně opřeli o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný A. N. H. v dovolání uvedl, že napadená rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vyslovil přesvědčení, že soudy nereagovaly na důkazy provedené v obou soudních řízeních. Zejména se nevypořádaly s tím, zda před vznikem kauzy znal subjekty zúčastněné na trestné činnosti. Pro tvrzení soudů, že se znal s dopravcem P. Ž., dále s jednatelem společnosti J. L., s. r. o., s provozovatelem skladu a se všemi osobami, jež měly ve skladovém prostoru L. náklad překládat a byly na místě samém zajištěny, neexistuje jediný podklad. Zainteresované subjekty tuto skutečnost popřely. Obviněný rovněž namítl, že pokud byla poznávací fáze provedena již v přípravném řízení, jedná se o úkon neopakovatelný ve smyslu ustanovení §158 odst. 3 písm. i) tr. ř. a prvostupňový soud ho v řízení před soudem nemohl opakovat. Přesto k této skutečnosti byl svědek P. Ž. vyslechnut a prohlásil, že si není jist, zda se jedná o osobu (obviněného), s níž se seznámil v prostoru hotelu M. ve Z. (v přípravném řízení jej nepoznal). Obviněný odmítl zdůvodnění soudu, podle něhož, byl-li důkaz poznávacím procesem proveden na návrh obhajoby, je důkazem nevěrohodným. Vytkl, že rovnost zbraní je v celém trestním řízení zaručena každému subjektu Listinou základních práv a svobod, jakož i ustanoveními §41 odst. 2 a §33 odst. 1 tr. ř.
Dále obviněný vznesl výhrady, že nebyla objasněna situace kolem telefonních hovorů a vlastnictví telefonů s IMEI číslem, které mu bylo přisouzeno. Neosvětleno zůstalo, že po jeho zadržení, provedení osobní prohlídky a zajištění všech movitých věcí, byl podle výpisu mobilního operátora a vztahové analýzy z tohoto telefonu údajně uskutečněn další hovor. Obviněný v podrobnostech vyjádřil nesouhlas s tím, jak se soudy vypořádaly s důkazem – lístkem, jenž byl nalezen ve vozidle používaném jeho osobou, na kterém bylo napsáno telefonní číslo provozovatele skladu. Rovněž vytkl, že k objasnění skutkového stavu nebyly provedeny výslechy zasahujících policistů a fotodokumentace zajištěného zboží. Výhrady uplatnil i k provedení důkazu formou výpisů z telefonních hovorů mobilních operátorů a k jeho předložení státní zástupkyní v řízení před prvostupňovým soudem. Vyslovil podezření, že s tímto důkazem bylo manipulováno, neboť obsahoval toliko hovory odchozí. Navíc k odvolacímu řízení byla předložena jeho jiná verze. Podle obviněného soudy obou stupňů vycházely při hodnocení skutků a uznání jeho viny ze spekulativních, ničím nepodložených tvrzení obžaloby a porušily ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Nedostatek shledal i v tom, že při pochybnostech měla být v řízení aplikována zásada in dubio pro reo.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2007, sp. zn. 3 To 21/2007, a tomuto soudu věc vrátil k novému řízení a rozhodnutí.
Obviněný Ing. J. Z. v mimořádném opravném prostředku soudům obou stupňů vytkl nesprávné právní posouzení skutku. Podle jeho mínění z provedených důkazů nevyplývá, že by skutkový děj popsaný v obžalobě a následně v rozsudku mohl vést k závěru, že jeho jednání vykazovalo znaky nějakého trestného činu. Obviněný konstatoval, že „nebyl vlastníkem konosamentu ani příjemcem zboží, neobjednal dopravu, nebyl u odstraňování plomby z kontejneru, nebyl ani při překládce zboží v L. a ani si dopravu zboží neobjednal“. Nebyl-li u žádného z těchto úkonů a v době páchání trestného činu se zdržoval mimo území Č. r., tak jeho jednání nemohlo vykazovat žádné znaky trestných činů, jak jsou uvedeny v rozsudcích soudů obou stupňů. Proto měl být obžaloby zproštěn.
Závěrem podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze, ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. 5 T 57/2006, ve výroku o vině a trestu, jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2007, sp. zn. 3 To 21/2007, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podaným dovoláním se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Pokud jde o dovolání obviněného Ing. J. Z. státní zástupce uvedl, že bylo sice podáno s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však částečně vychází z odlišných skutečností, než jak byly soudem zjištěny. Veškerá argumentace obviněného je postavena na tvrzení, že s věcí nemá vůbec nic společného, zatímco prvostupňový soud učinil skutková zjištění jiná. Současně státní zástupce poukázal na příslušnou část znění tzv. skutkové věty rozsudečného výroku Krajského soudu v Praze. Dodal, že dovoláním obviněný fakticky napadl soudem učiněná skutková zjištění. Jelikož skutek byl spáchán ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., není třeba, aby samotné jeho jednání naplnilo všechny znaky skutkové podstaty daného trestného činu a postačí, pokud tyto znaky byly naplněny až společným jednáním všech pachatelů.
V případě mimořádného opravného prostředku, který učinil obviněný A. N. H., státní zástupce konstatoval, že sice byl podán s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti ale směřuje výlučně proti neúplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění.
K oběma podaným dovoláním státní zástupce poznamenal, že skutkovými zjištěními, jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zdůraznil, že v tomto směru nebyly přezkoumáním zjištěny žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. být nemohou.
Z popsaných důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obou obviněných odmítl, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání, která učinili obvinění A. N. H. a Ing. J. Z. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu oba obvinění uplatňují v dovolání výhrady, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný A. N. H. namítá chybná skutková zjištění, když v podrobnostech vytýká nedostatečnost dokazování a vadné hodnocení provedených důkazů, tj. porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., případně zpochybňuje zákonnost některých důkazů. Námitka ohledně nesprávnosti soudy zjištěného skutkového stavu je zjevná i z dovolání, které podal obviněný Ing. J. Z. Obviněný konstatuje, že se zdržoval mimo území Č. r., dále že nebyl vlastníkem konosamentu a příjemcem zboží, nebyl u odstraňování plomby z kontejneru a při překládce zboží v L., což jsou okolnosti, které mu ani nejsou kladeny za vinu. Současně ale tvrdí, že dopravu zboží neobjednal. To je v rozporu se zněním tzv. skutkové věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, která uvádí: „…Ing. J. Z. se na tomto jednání podílel nejméně tím, že objednal kamionového dopravce u kamionové společnosti Ž. T., s. r. o., a telefonickými domluvami se spoluobžalovaným, dopravcem a řidičem se podílel na organizování přepravy…“. Nutno zdůraznit, že popsaným způsobem oba obvinění primárně namítají nedostatky procesního charakteru v soudním řízení a až následně spatřují vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
V posuzované trestní věci je pro Nejvyšší soud z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozhodující zjištění, podle něhož oba obvinění spáchali předmětný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obvinění A. N. H. a Ing. J. Z. nenamítají, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jejich výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě krajský soud v Praze (následně i Vrchní soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnili všechny zákonné znaky pokusu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1, §148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. a trestného činu porušování předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1 alinea druhá tr. zák. spáchaných ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obou obviněných odmítl, neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. prosince 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k