ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.1212.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 1212/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2007 o dovolání, které podal obviněný M. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 2 To 188/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 194/2006, takto:
I. Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 2 To 188/2007, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2007, sp. zn. 6 T 194/2006, z r u š u j í.
Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Olomouci p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2007, sp. zn. 6 T 194/2006, byl obviněný M. M. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „jako zástupce věřitele a osoby oprávněné Z. P., při sepisování notářských zápisů, převzal dne 7. 3. 2006 v O., od dlužníka P. Ch., finanční hotovost 125.000,- Kč, přičemž uvedenou částku nepředal oprávněnému ani exekutorskému úřadu a ponechal si ji pro vlastní potřebu, čímž P. Ch. způsobil škodu v uvedené výši“.
Za to byl odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný M. M., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 2 To 188/2007, jímž podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci podal obviněný M. M. dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že nalézací soud provedl hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, aniž by pro tento postup podle §202 odst. 2 tr. ř. byly dány podmínky, a odvolací soud toto pochybení k výhradám obhajoby nenapravil a podané odvolání s nepřesvědčivým odůvodněním zamítl.
V návaznosti na to odcitoval ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. a poznamenal, že dne 14. 2. 2007 doručil soudu prvního stupně, jenž nařídil hlavní líčení na 16. 2. 2007, prostřednictvím své sestry omluvu z hlavního líčení z důvodu nemoci, kterou doložil lékařskou zprávou ošetřující lékařky, a současně navrhl, aby soud odročil hlavní líčení na začátek března 2007. Mimo to soudu oznámil adresu pro doručování a sdělil, že navrhne důkazy k prokázání svých tvrzení. V této souvislosti zdůraznil, že řádně odůvodněnou, doloženou a včas učiněnou omluvou (spojenou s žádostí o odročení hlavního líčení), vůči soudu zcela zřetelně projevil svůj úmysl zúčastnit se hlavního líčení a aktivně se bránit proti obžalobě. Soud však provedl dne 16. 2. 2007 hlavní líčení v jeho nepřítomnosti a poté, co vyslechl pouze jednu stranu sporu, a přesto, že i sám státní zástupce považoval důkazy svědčící proti němu (obviněnému) za nevěrohodné, jej uznal vinným trestným činem zpronevěry. V důsledku tohoto postupu soudu mu nebylo umožněno vyjádřit se k výpovědím svědků, klást jim otázky a vysvětlit důvod existence potvrzení o převzetí peněz atd., čímž došlo k porušení jeho práva na obhajobu. K tomu obviněný dále uvedl, že skutečnost, že mu soud odepřel právo osobní účasti u hlavního líčení, není jen pouhým formálním pochybením soudu, neboť pokud by mu byla účast umožněna a pokud by mohl pokládat svědkům otázky, vyjadřovat se k důkazům a navrhovat důkazy další, pak by bylo možné věc spolehlivě rozhodnout a dokazování by případně přineslo jiná zjištění, např., že celá kauza je toliko občanskoprávním sporem, popřípadě, že obviněný v době údajného předání peněz nemohl být v místě jejich předání, když o posledně jmenované skutečnosti obhajoba v odvolacím řízení předložila zřetelný důkaz. Podotkl, že důkazů na podporu tvrzení obhajoby je mnoho, avšak tyto nemohly být řádně uplatněny právě pro vytýkaný postup nalézacího soudu.
Obviněný rovněž argumentoval, že soudu prvního stupně muselo být na podkladě výsledků přípravného řízení zřejmé, že bez jeho přítomnosti u hlavního líčení nelze věc s ohledem na základní předmět dokazování – odporující si tvrzení o tom, zda (obviněný) peníze od P. Ch. převzal či nikoliv, spolehlivě rozhodnout. Vyslovil názor, že pro výjimečné provedení hlavního líčení bez jeho účasti v této trestní věci neexistovaly podmínky podle §202 odst. 2 tr. ř. a dodal, že ty nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku ani netvrdil (pouze konstatoval, že podmínky existují).
Závěrem obviněný uvedl, že právo účastnit se hlavního líčení je základním právem každého obžalovaného a že tohoto práva byl zbaven. Seznal, že nalézací část trestního řízení proběhla o něm, ale bez něj a zcela mimo dovolený rámec trestního práva procesního a že měl první příležitost účastnit se řízení před soudem teprve u veřejného zasedání o svém odvolání, zde však již žádní svědci slyšeni nebyli a další důkazy označené obhajobou byly zhodnoceny jako procesně nepoužitelné právě proto, že nemohly být obžalovaným získány při hlavním líčení. Dodal, že s námitkou obhajoby, že hlavní líčení nesprávně proběhlo v nepřítomnosti obviněného se odvolací soud „vypořádal“ konstatováním, že postup nalézacího soudu byl správný, přičemž o jeho omluvě v rozporu s obsahem spisu uvedl, že je nepodložená a neobsahuje žádost o odročení hlavního líčení. Ani odvolací soud tudíž pochybení soudu prvního stupně nenapravil a po stránce trestněprocesní tak nebylo obecnými soudy učiněno to, co mělo být, aby (obviněný) mohl řádně hájit svá práva jako obžalovaný.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 2 To 188/2007, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2007, sp. zn. 6 T 194/2006, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté, co stručně připomněla rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu a zrekapitulovala dovolací námitky obviněného, uvedla, že obviněný věcně a tedy ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítl, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti u hlavního líčení. Shledala ovšem, že pokud obviněný argumentoval svojí zcela popíravou výpovědí z přípravného řízení, čtenou za podmínek §207 odst. 2 tr. ř. při jediném hlavním líčení (nařízeném po využití práva odporu proto trestnímu příkazu ze dne 18. 10. 2006), pak je třeba (a to navzdory jeho odkazu na skutkové pochybnosti v závěrečné řeči intervenujícího státního zástupce) plně poukázat na přesvědčivý právní rozbor důkazního stavu věci v odsuzujícím rozsudku nalézacího soudu a na rozhodná skutková zjištění z něj plynoucí, jakož i na tu část rozhodnutí odvolacího soudu, ve které se tento soud vypořádal i s novými důkazními návrhy obviněného právě z hlediska jejich způsobilosti zasáhnout do ustáleného skutkového stavu věci. Proto se podle státní zástupkyně v daném případě lze přiklonit k závěru, že věc bylo možné spolehlivě rozhodnout i bez přítomnosti obviněného v hlavním líčení.
Dále však státní zástupkyně poznamenala, že na druhé straně lze obviněnému přisvědčit, pokud namítl, že nebyla splněna podmínka uvedená v ustanovení §202 odst. 3 tr. ř., tedy, že se bez řádné omluvy nedostavil k hlavnímu líčení, které se konalo dne 16. 2. 2007, neboť bylo zjištěno, že prostřednictvím svého rodinného příslušníka předložil dva dny před nařízeným termínem hlavního líčení lékařské osvědčení rakouské ošetřující lékařky ze dne 10. 2. 2007 o charakteru jeho diagnózy, jakož i tomu odpovídací indikaci léčebného postupu, jenž vyžadoval pobyt na lůžku. Přestože se (právě z důvodu jeho studijního pobytu na území R. r.) nejednalo o klasický průkaz práce neschopného pojištěnce, doplněný pro účely vystupování před soudy a úřady, z jeho obsahu je zcela zřejmé, že obviněný v inkriminované době nebyl způsobilý k účasti u hlavního líčení. Státní zástupkyně proto dospěla k závěru, že pokud za daného stavu věci obviněný dopisem ze dne 12. 2. 2007 požádal o odročení hlavního líčení na začátek března 2007 a evidentně tak dal najevo svůj eminentní zájem na projednání věci soudem za své přítomnosti, včetně využití veškerých procesních aktivit s tím spojených, a přesto mu nebylo vyhověno, je třeba mít za to, že takovým postupem došlo k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) o právu na projednání věci v jeho přítomnosti a o právu vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Zdůraznila přitom, že na dodržení uvedeného aspektu práva obviněného na spravedlivý proces je třeba trvat i za shora konstatovaného důkazního stavu věci. K tomu ještě dodala, že výše popsané okolnosti neúčasti obviněného u hlavního líčení rozhodně nesvědčí o tom, že by měl v záměru jeho průběh jakkoliv protahovat, a v této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1276/2006.
Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. M. podle §265k odst. 1 tr. ř. shledal důvodným, v celém rozsahu zrušil napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhla, aby takto bylo rozhodnuto ve smyslu §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 2 To 188/2007, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, a došlo též k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces.
Dovolatel namítl, že soud prvního stupně konal dne 16. 2. 2007 hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, přestože nebyly splněny podmínky ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. a přesto, že se (dovolatel) řádně omluvil, uvedl skutečnosti, které mu v účasti u hlavního líčení bránily a požádal o jeho odročení. V důsledku toho bylo zkráceno jeho právo na obhajobu, neboť se nemohl vyjádřit k výpovědím svědků, popřípadě k jiným důkazům, nebylo mu umožněno klást svědkům otázky, ani navrhovat další důkazy. Takové dovolací námitky je třeba považovat ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. za právně relevantní.
Nejvyšší soud po přezkoumání věci shledal, že dovolání je důvodné.
Podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení, jsou upraveny v ustanovení §202 tr. ř. Podle §202 odst. 2 tr. ř. lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom
a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, a
b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.).
Při úvaze o tom, zda byly tyto (formální a materiální) podmínky pro konání hlavního líčení splněny a zda je na místě akceptovat žádost obviněného o odročení hlavního líčení, musí soud mít na zřeteli i ustanovení §2 odst. 4 tr. ř. a v souvislosti s ním ustanovení čl. 38 odst. 2 věty první Listiny, v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces (podle tohoto ustanovení má každý právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, což je nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každému, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, musí být poskytnuta možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne). Musí tedy pečlivě vážit okolnosti konkrétního případu a určit a následně respektovat ústavně akceptovatelné meze průběhu řízení (musí vymezit a dodržet „mantinely“ spravedlivého řízení).
Zákon přitom nevymezuje konkrétní důvody pro odročení hlavního líčení, tzn., že nestanoví, jaká obviněným tvrzená skutečnost (tj. namítaná překážka jeho účasti) je důvodem, pro který by mělo být hlavní líčení odročeno. Je tedy na soudu, aby sám individuálně, v každém konkrétním případě posoudil podmínky konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného a v souvislosti s tím vymezil skutečnosti odůvodňující odročení hlavního líčení. Takové rozhodování však není předmětem libovůle soudu, neboť vedle nutnosti posoudit splnění podmínek ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. při něm v každém případě musí být šetřena práva obviněného vymezená též Listinou, jak bylo uvedeno výše (základním kritériem je dodržení ústavně zaručených práv obviněného - fair procesu).
V této souvislosti lze ještě poznamenat, že z ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. je zřejmé, že zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nejsou nijak vázány na to, zda se obviněný omluvil, ani na to, co bylo důvodem jeho nepřítomnosti. Soud tudíž nemůže porušit toto zákonné ustanovení jen tím, že konal hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, třebaže obviněný svou nepřítomnost předem omluvil a jako důvod své nepřítomnosti uvedl nemoc, tedy pracovní neschopnost. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Zásah do tohoto práva lze považovat za akceptovatelný pouze tehdy, měl-li k němu soud zákonný podklad a nebylo-li soudní řízení jako celek dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002).
Se zřetelem k ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny tedy má soud vážit, zda konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného i tehdy, jsou-li podmínky ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. splněny. Zpravidla proto nebude možné provést hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného v případě, kdy mu objektivní důvody skutečně brání v osobní účasti u hlavního líčení, obviněný existenci těchto důvodů soudu včas sdělí a požádá, aby hlavní líčení bylo odročeno.
Z předloženého trestního spisu vyplývá, že nalézací soud v posuzované trestní věci vydal dne 18. 10. 2006 trestní příkaz, jímž uznal obviněného M. M. vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jehož se měl tento obviněný dopustit tím, že „jako zástupce věřitele a osoby oprávněné Z. P., při sepisování notářských zápisů, převzal dne 7. 3. 2006 v O., od dlužníka P. Ch., finanční hotovost 125.000,- Kč, a to v rozporu s jeho tvrzením o udělené plné moci, kdy k takovémuto jednání nebyl zplnomocněn, přičemž uvedenou částku nepředal oprávněnému ani exekutorskému úřadu a ponechal si ji pro vlastní potřebu, čímž oprávněnému P. Ch. způsobil škodu v uvedené výši“. Za to obviněného M. M. odsoudil podle §250 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §59 odst. 2 tr. zák. obviněnému dále uložil, aby ve stanovené zkušební době podle svých sil uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Proti shora citovanému trestnímu příkazu podal obviněný v zákonné lhůtě dne 18. 1. 2007 odpor, v němž mimo jiné sdělil, že u hlavního líčení by rád předvolal několik svědků, předal posudky, korespondenci, zejména e-maily a prokázal tak svoji nevinu. Již tímto způsobem vyjádřil obviněný rovněž svůj zájem zúčastnit se hlavního líčení a využít svých dalších procesních práv.
V návaznosti na podaný odpor nařídil soud prvního stupně na 16. 2. 2007 hlavní líčení, přičemž je namístě zdůraznit, že toto hlavní líčení, jež proběhlo v nepřítomnosti obviněného, bylo jediným hlavním líčením konaným v předmětné trestní věci.
Dne 14. 2. 2007 byla nalézacímu soudu doručena omluva obviněného z výše zmíněného hlavního líčení z důvodu nemoci s tím, že obviněný navrhl soudu, aby hlavní líčení „směřoval“ (odročil) na začátek března, kdy by měl být již absolutně zdráv, a současně také oznámil svoji adresu pro doručování v R., kde se v inkriminované době nacházel z důvodu studijního pobytu. Přílohou této omluvy (a současně žádosti) bylo lékařské osvědčení o tom, že (obviněný) trpí horečnatou putridní bronchitidou a od 10. 2. 2007 se nachází v lékařské péči, když až do bezhorečnatého stavu je ze strany lékařky indikováno užívání antibiotika a dodržování klidu v posteli. Lze přitom připustit, že předmětné lékařské osvědčení doručené soudu prvního stupně nebylo podepsáno ani opatřeno razítkem ošetřující lékařky.
Za popsané situace nalézací soud dne 16. 2. 2007 vyhlásil usnesení, že hlavní líčení bude konáno v nepřítomnosti obžalovaného, přičemž v odůvodnění svého rozsudku, který v tomto hlavním líčení vynesl (viz shora), uvedl, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro takovýto postup a že výše zmíněné sdělení nelze v žádném případě akceptovat jako řádnou a dostatečnou omluvu, neboť tvrzení obviněného v předmětné omluvě nebylo žádným způsobem objektivizováno. Nadto vyjádřil podiv nad tím, že omluva obžalovaného byla soudu doručena nikoli poštou (jak by se dalo předpokládat v případě horečnatého onemocnění, kterým by obžalovaný trpěl při svém pobytu v R.), ale osobně na podatelně zdejšího soudu.
S popsaným postupem soudu prvního stupně se ztotožnil odvolací soud, když shledal a ve svém rozhodnutí uvedl, že v přípravném řízení ani při jednání před soudem prvního stupně nedošlo k takovému porušení příslušných ustanovení trestního řádu, které by mohlo mít vliv na správnost rozhodnutí v této věci, a to ani pokud se týká konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, neboť ten se sice ze zdravotních důvodů omluvil, avšak nepožádal o odročení hlavního líčení a nepředložil soudu žádný doklad o svém zdravotním stavu.
V daných souvislostech je na místě konstatovat, že z kontextu zmíněného podání obviněného je zcela zřejmé, že jím obviněný požádal o odročení hlavního líčení a zřetelně vyjádřil zájem se hlavního líčení zúčastnit. Navíc obviněný v doplňku odvolání ze dne 17. 4. 2007 vysvětlil, že omluvu spolu s lékařským osvědčením podala u nalézacího soudu osobně jeho sestra, které lékařské osvědčení s razítkem a podpisem ošetřující lékařky zaslal faxem a zároveň jí poslal e-mail, ke kterému jeho lékařka připojila své osvědčení v elektronické podobě, tedy bez jejího podpisu a razítka. Sestra omylem zaměnila tyto listiny a k nalézacímu soudu podala výtisk lékařského osvědčení, které obdržela e-mailem (bez podpisu a razítka), namísto lékařského osvědčení s podpisem a razítkem lékařky, jež jí zaslal prostřednictvím faxu. Zmiňované lékařské osvědčení s podpisem a razítkem ošetřující lékařky a s překladem do českého jazyka bylo obviněným podáno v souvislosti s jeho odvoláním proti rozsudku soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud pak k rozvedeným skutečnostem dále uvádí následující. Lze přisvědčit nalézacímu soudu, že v dané trestní věci byly splněny podmínky pro provedení hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného podle §202 odst. 2 tr. ř.
Současně však Nejvyšší soud zdůrazňuje, že vytýkaným postupem nalézacího soudu došlo k závažnému porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, když obviněnému vůbec nebyla - za situace, kdy soudu jednoznačně a zřetelně sdělil svůj úmysl aktivně se v řízení před soudem bránit obžalobě, zúčastnit se hlavního líčení a v jeho rámci provádění důkazů včetně využití práva navrhovat a předkládat důkazy k prokázání svých tvrzení - zajištěna reálná možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Přitom právě řízení před soudem je jádrem trestního procesu, právě zde se mají v plné míře uplatnit práva obhajoby a zde dochází k posouzení a rozhodnutí věci. Lze spolehlivě usuzovat, že v inkriminované době skutečně existovaly objektivní důvody, jenž obviněnému bránily v osobní účasti u hlavního líčení. V důsledku uvedených skutečností pozbylo řízení rysů spravedlivého procesu. Na závěru Nejvyššího soudu nic nemění ani skutečnost, že původní omluva obviněného z hlavního líčení měla jisté nedostatky, neboť jak již bylo výše zdůrazněno, zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nejsou nijak vázány na to, zda obviněný svoji neúčast omluvil. Opačný názor by byl opodstatněný pouze tehdy, jestliže by nebyl v kolizi s ústavně zaručeným právem na spravedlivý (fair) proces. Z obsahu předloženého trestního spisu nadto nevyplývá, že by měl obviněný záměr průběh trestního řízení protahovat.
Odvolací soud popsané pochybení nezjistil a nenapravil. Nezvážil totiž všechny okolnosti v mezích shora rozvedených teoretických východisek, a to přesto, že již měl k dispozici i doplňující sdělení obviněného a další podklady.
Nejvyšší soud tedy v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] z podnětu dovolání obviněného M. M. podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 2 To 188/2007, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2007, sp. zn. 6 T 194/2006. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Olomouci pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§265l odst. 1 tr. ř.).
V dalším řízení tedy bude povinností soudu prvního stupně znovu provést celé hlavní líčení, tentokrát již při důsledném respektování též článku 38 odst. 2 Listiny, a na základě provedeného dokazování ve věci rozhodnout.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. října 2007
Předseda senátu: JUDr. Vladimír Veselý