ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.1247.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 1247/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. listopadu 2007 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného J. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2007, sp. zn. 67 To 42/2007, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 135/2006, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2007, sp. zn. 67 To 42/2007.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2007, sp. zn. 67 To 42/2007, byl podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 11. 2006, č. j. 21 T 135/2006-92, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a podle §250 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, když podle §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen, a podle §59 odst. 1 tr. zák. byla zkušební doba stanovena v trvání dvaceti čtyř měsíců a nově podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo odvolacím soudem rozhodnuto tak, že se obviněný „zprošťuje obžaloby pro skutek uvedený v obžalobě obvodního státního zástupce pro Prahu 9 sp. zn. 1 Zt 121/2006 kvalifikovaný jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem“. Dále bylo rozhodnuto o nároku poškozeného podle §229 odst. 3 tr. ř.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2007, sp. zn. 67 To 42/2007, podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvody vymezené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v tom, že „je sice vadou, že skutková část výroku o vině trestným činem podvodu z rozsudku soudu prvního stupně neobsahují explicitně veškerá skutková zjištění, která soud prvního stupně učinil, a která by výstižněji popsala podvodné jednání obviněného od počátku, ale podvodné jednání vyplývá a je charakteristické klamavým předstíráním určité vůle, kdy je úmyslně zastírána skutečná vůle, a proto ve spojení s příslušnými pasážemi odůvodnění odsuzujícího rozsudku nejsou žádné pochybnosti o správnosti výroku o vině obviněného“. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spatřuje v tom, že ve zprošťujícím výroku napadeného rozsudku odvolacího soudu absentuje popis skutku. Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud, i vzhledem k tomu, že odvolací soud ve věci sám žádné dokazování neprováděl a rozhodl zprošťujícím rozsudkem, rozhodnutí Městského soudu v Praze napadené dovoláním zrušil a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný, který se k dovolání nejvyšší státní zástupkyně vyjádřil, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno nejvyšší státní zástupkyní, tj. osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda vznesené námitky naplňují nejvyšší stání zástupkyní uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.
Za právně relevantní námitku nejvyšší státní zástupkyně z pohledu dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba považovat tu část, kdy poukazuje na to, že popis skutku spolu s příslušnými pasážemi odůvodnění rozsudku nevzbuzují žádné pochybnosti o správnosti výroku o vině obviněného trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., navíc za situace, kdy sám odvolací soud sice soudu prvního stupně vytýká neúplnost popisu skutku, avšak sám má za to, že obhajoba obviněného je na základě provedeného dokazování nevěrohodná.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265e odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející a shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je důvodné.
Ve vztahu k námitkám nejvyšší státní zástupkyně uplatněným k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za potřebné nejprve poukázat na skutkový stav zjištěný nalézacím soudem. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně na základě hodnocení důkazů, které jsou rozvedeny v odůvodnění, ke skutkovému zjištění, že „obviněný v listopadu 2004 prostřednictvím telefonické objednávky M. L. učinil u P. M. P., s.r.o., P., K. v provozovně v P., L., jménem J. C., H¨., kde vykonával pracovní činnost jako osoba samostatně výdělečně činná na postu technologa výroby, objednávku 997,5 kg kuřecích prsních řízků v hodnotě 102.643,- Kč, ačkoli věděl, že odběratelem bude sám, po odběru masa dal pokyn řidiči M., aby je dodal do provozovny M. –v P., I., za zboží nezaplatil a ponechal si je, čímž způsobil společnosti P. M. P., s.r.o. škodu ve výši 102.643,- Kč“.
Odvolací soud na základě odvolání obviněného, jak sám uvádí, „přezkoumal podle §254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad“. Soudu prvního stupně vytýká, že „hodnocení provedených důkazů není v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., takže skutková zjištění, která na základě takto provedeného dokazování učinil, nejsou správná a úplná“. Sám odvolací soud konstatuje na str. 4 svého rozsudku, že nemá pochybnosti, že „obviněný skutečně objednávku prostřednictvím M. L. u P. M. P., s.r.o., a to jménem J. c. H., kde vykonával pracovní činnost jako osoba samostatně výdělečně činná na postu technologa výroby učinil, dal pokyn řidiči, aby v okamžiku převzetí řízků se mu tento řidič-svědek M. ozval. Poté, co řidič potvrdil převzetí dané objednávky - převzetí kuřecích řízků, dal mu přímý pokyn, aby místo dovozu do J. c. H. je převezl do provozovny M. v P., I.“ – v tomto směru městský soud plně souhlasí se závěry soudu prvního stupně. Další část odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je neobratně popsána, avšak záměrem úvah soudu zřejmě mělo být, že z popisu skutku nelze dovodit, zda obviněný již v době objednávky učiněné prostřednictvím svědkyně L. uváděl dodavatele v omyl, zda již v této době jednal v úmyslu dodávku masa nezaplatit, či překážky k úhradě zboží vznikly až po převzetí zboží. V další části rozsudku (stále na str. 4 jeho odůvodnění) rozvádí odvolací soud otázku, kdo byl v dané věci poškozeným, aby konstatoval, že „dospěl k závěru, že popis skutku tak, jak je uveden v obžalobě a jeho právní zjištění nejsou v souladu s provedenými důkazy“ – ve vztahu k této části odůvodnění Nejvyšší soud upozorňuje, že předmětem přezkumné činnosti Městského soudu v Praze měl být rozsudek obvodního soudu. Zbývající část odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vzbuzuje rovněž pochybnosti o postupu odvolacího soudu ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř., kdy odvolací soud uvádí „v tomto směru proto městský soud dospěl k závěru, že popis skutku, tak jak je uveden v obžalobě a jeho právní zjištění nejsou v souladu s provedenými důkazy. Za této situace městský soud vycházeje z ustanovené judikatury a to u Nejvyššího soudu i Ústavního soudu dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že v dané věci bylo podáno odvolání pouze ve prospěch obviněného, nemůže na skutkových zjištěních soudu I. stupně cokoliv měnit. Byť by tedy popis skutku o vině obviněného neodpovídal ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., neboť z popisu skutku nevyplývají znaky trestného činu ve smyslu ustanovení §250 odst. 1, 2 tr. zák., nemohl v tomto směru v žádném případě toto měnit. Je nutno vyjít ze skutečnosti, že za změnu rozhodnutí v neprospěch obviněného je nutno považovat jakoukoliv změnu a v kterémkoliv výroku, pokud zhoršuje postavení obviněného a přímo se ho dotýká bez ohledu na to, o které otázce z těch, o nichž se v trestním řízení rozhoduje, bylo v daném případě rozhodováno. Je tedy zřejmé, že v rámci odvolacího řízení městský soud nemohl upravit výrok napadeného rozsudku v tom, že by posoudil jednání obviněného v tom, že by podvodný úmysl směřoval k poškozenému a to jeho zaměstnavateli J. C.,a.s.,H.“. Z uvedeného odůvodnění tedy vyplývá, že odvolací soud zásadní pochybení soudu prvního stupně spatřuje v tom, že poškozeným neměl být P. M. P., s.r.o., ale J. C. H. – zaměstnavatel obviněného, vůči, kterému nebyl podvodný úmysl prokázán.
V souvislosti s výše zmíněným rozhodnutím odvolacího soudu a zdůvodněním jeho rozsudku poukazuje Nejvyšší soud na znění §259 odst. 3 tr. ř., podle kterého může odvolací soud sám ve věci rozhodnout rozsudkem, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může od skutkových zjištění soudu prvního stupně odchýlit jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení. Pokud má Nejvyšší soud vycházet ze závěrů – odůvodnění odvolacího soudu, pak lze konstatovat, že odvolací soud nemohl akceptovat odsouzení obviněného proto, že skutkové zjištění soudu prvního stupně označovalo za poškozeného P. M. P., s. r. o., avšak odvolací soud na základě vlastního hodnocení důkazů dospěl k jinému závěru ohledně poškozeného, kterým „by měl být“ (je použit podmiňovací způsob, ani zde na jisto neurčil odvolací soud poškozeného – viz str. 4 jeho rozsudku) J. C. H. Odvolací soud se tudíž neztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, přesto sám ve věci rozhodl rozsudkem, aniž by provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo provedl důkazy, které v hlavním líčení provedeny nebyly. Znění §259 odst. 3 tr. ř. neovlivňuje skutečnost, že odvolání bylo podáno pouze obviněným.
Z rozsudku odvolacího soudu již vůbec není patrno, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel (apod.), když sám uvádí, že „popis skutku tak, jak je uveden ve výroku napadeného rozsudku, není v souladu se skutkovými zjištěními soudu I. stupně a není zde vůbec patrno, vůči komu měl být tento trestný čin spáchán, resp. uvedení subjektu poškozeného je v tomto směru chybné“. Nejvyšší soud musí konstatovat, že oproti rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutí soudu prvního stupně přesvědčivěji odpovídá ustanovení §125 odst. 1 tr. ř., kdy popis skutku (skutková věta) je v souladu s hodnocením provedených důkazů. V souvislosti se zjišťováním skutkového stavu je potřebné uvést, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně přitom vyplývá, jaké skutečnosti na základě provedených důkazů (§2 odst. 5 tr. ř.) hodnocených ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. jej vedly ke skutkovému zjištění popsanému ve výroku jeho rozsudku, stejně jako k závěru, že poškozeným je P. M. P., s. r. o., oproti argumentaci odvolacího soudu, že „v daném případě je naprosto zřejmé, že poškozeným nemůže být P. M. P., s.r.o., ale měl by jím být objednatel J. C. H.“, aniž by odvolací soud reagoval na skutkové zjištění soudu prvního stupně, že si obviněný odebrané zboží ponechal, aniž by je zaplatil (toto skutkové zjištění ani odvolací soud nezpochybňuje). Nezpochybněno odvolacím soudem je tedy skutkové zjištění, že obviněný prostřednictvím M. L. učinil objednávku u P. M. P., s. r. o., zboží na pokyn obviněného převezl řidič M. do provozovny M. v P., kde toto odebral obviněný, jeho manželka a jeden zaměstnanec (výpověď svědka M.), toto zboží – kuřecí prsní řízky nezaplatil s tvrzením, jak uvedl svědek M. a svědek Ch., že zaměstnanec firmy P. M. P., s. r. o., mu (obviněnému) dluží peníze, a proto „si to maso započítal“. Bez povšimnutí odvolacího soudu zůstalo i případné zodpovězení otázky, zda obviněný vědom si situace, že faktura bude zaslána za odebrané zboží firmě, která by ji zaplatila, neuváděl v omyl např. svědkyni L., která pro firmu na základě jeho pokynu zboží objednávala, přičemž již v uvedené době věděl o tom, že zboží bude odvezeno na jiné místo ….“.
Vzhledem k tomu, že námitky uplatněné nejvyšší státní zástupkyní podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byly uplatněny právně relevantním způsobem (viz shora), přičemž byly shledány důvodnými, nebránila žádná okolnost Nejvyššímu soudu v rámci svých úvah zabývat se i zjištěnými nedostatky skutkovými a procesními zjištěnými v rozhodnutí odvolacího soudu. Z důvodů shora uvedených bylo proto nutno postupovat ve smyslu §265k odst. 1, 2 tr. ř. a §265l odst. 1 tr. ř.
Důvodným bylo shledáno také dovolání v části, kde byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Uvedené ustanovení dopadá na případy, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Zde je vhodné uvést, že odvolací soud rozhodl tak, že obviněného „zprošťuje obžaloby pro skutek uvedený v obžalobě obvodního státního zástupce pro Prahu 9, sp. zn. 1 Zt 121/2006, kvalifikovaný jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem“. Podle §229 odst. 3 tr. ř. se poškozená P. M. P., s. r. o. odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V souvislosti s ustanovením §122 odst. 2 tr. ř. je třeba připomenout, že ve výroku o zprošťujícím rozsudku musí být uvedeno, o který z důvodů uvedených v §226 tr. ř. se zproštění obžaloby opírá“. Vhodné je dále uvést, že zprošťující výrok rozsudku musí obsahovat popis žalovaného skutku podle obžaloby (což v daném případě odvolací soud neučinil), dále přesný důvod zproštění, a to nejen uvedením některé z alternativ §226 tr. ř. (opět tento odvolací soud ve svém rozsudku neoznačil), ale také citaci právní věty zmíněného ustanovení (bylo odvolacím soudem učiněno).
V souvislosti s argumentací odvolacího soudu, že nemohl na věci obviněného vzhledem k tomu, že odvolání podal pouze obviněný ničeho měnit s „ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu“, kdy v „rámci odvolacího řízení nemohl upravit výrok napadeného rozsudku v tom, že by posoudil jednání obžalovaného v tom, že jeho podvodný úmysl směřoval k poškozenému, a to jeho zaměstnavateli J. C. H., neboť by nerespektoval zákaz reformaciones in peius“, musí Nejvyšší soud upozornit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vždy pečlivě zkoumá, zda zákonné znaky trestného činu nevyplývají z tzv. skutkové věty výroku odsuzujícího rozsudku ve spojení s odůvodněním rozhodnutí (Soubor rozhodnutí NS č. 511), také rozhodnutí č. 36/2004 Sb. rozh. trest. Pochybnosti vzbuzuje také závěr odvolacího soudu, že pouhá záměna poškozeného při neměnné výši způsobené škody by mohla být považována za porušení zákazu reformaciones in peius, když sám Městský soud v Praze najisto poškozeného ani nespecifikoval, když pouze konstatoval, že „poškozeným by měl být“. Zcela závěrem pak považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit rozhodnutí ze dne 25. 7. 1947, Zm II 255/47, kde je mj. také uvedeno, že „z hlediska skutkové podstaty podvodu je lhostejné, zda lstivým předstíráním a jednáním pachatelovým byla poškozena přímo osoba uvedená v omyl nebo jejím prostřednictvím jiná osoba. Osoba poškozeného není rozhodná pro totožnost skutku stíhaného obžalobou jako podvod“.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. bylo podáno důvodně, a proto musel podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušit rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2007, sp. zn. 67 To 42/2007, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud v důsledku zrušení pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, při respektování ustanovení §265s odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann