ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.1331.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 1331/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. prosince 2007 dovolání, které podal obviněný Ing. J. T., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 9 To 129/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 103/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 11. 12. 2006, sp. zn. 1 T 103/2004, byl obviněný Ing. J. T. uznán vinným, že
v měsíci březnu 2003 v Č. B. autorizoval fakturu s datem vystavení dne 25. 3. 2003 na částku 71.129,10 Kč za provedení stavebních prací při rekonstrukci kuchyně v rodinném domu, na odběratele V. N., ačkoliv tyto práce nebyly ve skutečnosti provedeny, a to se záměrem prokázat účelovost využití finančních prostředků z úvěru poskytnutého V. N. společností W., a. s., čímž byla uvedené společnosti způsobena škoda ve výši nejméně 70.000,- Kč.
Takto popsané jednání soud prvního stupně kvalifikoval jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 2, 3 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §250b odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená stavební spořitelna W., a s., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný Ing. J. T. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 9 To 129/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu – výrok o zamítnutí odvolání – napadl obviněný Ing. J. T. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, respektive o odmítnutí či zamítnutí odvolání.
V odůvodnění podání obviněný popsal průběh dosavadního trestního řízení. Vytkl, že nebylo prokázáno, že by jednal v přímém či nepřímém úmyslu pomoci k úvěrovému podvodu. Soud prvního stupně neprovedl obhajobou navrhované důkazy výslechem svědků P. a L. Nebyl ani vypracován dodatek ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který by se vypořádal s argumentem obhajoby, že u Ing. J. T. mohla v minulosti proběhnout psychotická epizoda (zmiňovaná i na str. 18 posudku), která by tak vysvětlila jeho reakci při výslechu na policii, respektive na dopis společnosti W., a. s. V této souvislosti obviněný uvedl, že v inkriminované době byl léčen neuroleptiky, které špatně toleroval. Za popsané důkazní situace nebylo možno seriózně učinit závěr o jeho vině. Bylo rozhodnuto v rozporu se zásadou, že je třeba provádět důkazy svědčící nejen o vině obviněného, ale i důkazy které mohou svědčit o jeho nevině. Dále obviněný k rozhodnutí prvostupňového soudu konstatoval: „…nevypořádal se v odůvodnění svého rozsudku ani s argumentací obhajoby týkající se skutečnosti, že pachatelka údajného úvěrového podvodu V. N., k němuž měla směřovat údajná pomoc obžalovaného, ve své svědecké výpovědi uvedla, že z poskytnutého úvěru ve výši 220.000,- Kč, použila částku 150.000,- Kč v souladu s úvěrovou smlouvou, a zbytek, částku 70.000,- Kč použila na nákup věcí, které potřebovala a také na půjčku panu L., který celou akci zosnoval. Tato svědkyně vypověděla, že obžalovaného vůbec nezná, že vše zařizoval pan L. Obžalovaný zcela logicky, neboť se svědkyní N. nikdy nejednal, nemohl vědět, k jakému účelu částku 70.000,- Kč svědkyně hodlá použít, respektive její údajný úmysl použít ji v rozporu s úvěrovou smlouvou. Nevěděl nic o tom, že z těchto peněz si svědkyně N. měla zakoupit různé věci a část z této částky zapůjčit panu L. S takovýmto jednáním svědkyně nemohl být obžalovaný ani srozuměn, když předpokládal, že práce, na něž vystavil fakturu, bude skutečně provádět a nic netušil o podvodném jednání svědkyně N. a pana L.“ Obviněný rovněž uvedl: „Nelze ponechat bez povšimnutí, že ze spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou zmizely respektive do něho nebyly založeny dva dopisy – prvý, kterým obžalovaný svědkyni N. vyzýval k proplacení faktury před zahájením prací (s upozorněním, že pokud se tak nestane, smlouvu vypoví); druhý – obsahující výzvu obžalovaného, neboť svědkyně N. na prvý dopis nereagovala, k vrácení jím vystavené faktury.“ Obviněný dodal, že kopie dopisů se mu podaří zřejmě dohledat a je připraven je soudu předložit. Současně konstatoval, že s ohledem na popsané skutečnosti měl být při aplikaci zásady in dubio pro reo obžaloby zproštěn.
Obviněný vznesl výhrady i vůči rozhodnutí Krajského soudu v Brně, který dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl ve věci všechny potřebné důkazy a tyto též správně a ve všech zjištěných souvislostech zhodnotil. V této spojitosti vyslovil nesouhlas s odmítnutím jeho návrhu na doplnění znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, odvolacím soudem a s odůvodněním tohoto postupu. Zdůraznil, že soudu nepřísluší činit si sám závěr, zda a jak mohlo požívání neuroleptik ovlivnit jeho jednání, když tato otázka nebyla znaleckým posudkem jednoznačně zodpovězena a tento závěr přísluší pouze znalci. Obviněný vytkl, že nebyly připuštěny, a tudíž provedeny návrhy na doplnění dokazování svědeckou výpovědí svědků P. a L. Odvolací soud proto učinil rozhodnutí za stejné důkazní situace jako prvostupňový soud, tj. rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, z něho nemohl vyvodit správné právní závěry.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 9 To 129/2007, a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b), eventuálně písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že uplatněnou hmotně právní námitku o nedostatku zavinění obviněný neopírá o skutkové okolnosti, na jejichž podkladě byl uznán vinným. Jelikož se domáhá přehodnocení správnosti skutkových zjištění, tak při namítané nesprávnosti právního posouzení svého jednání nevychází z dovoláním zásadně nezměnitelného skutkového stavu. V rozporu s hmotně právním charakterem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je i námitka obviněného, pokud soudům vytýká, že neopatřily dodatek ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Tím opětovně poukazuje na nedostatečný rozsah dokazování, když zpochybňuje správnost skutkových zjištění rozhodných pro vyvození jeho plné trestní odpovědnosti.
Dále státní zástupkyně konstatovala, že obviněným uplatněné výhrady dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. nenaplňují a nelze se jimi v rámci dovolacího řízení věcně zabývat. Pro úplnost uvedla, že skutková zjištění o způsobu jednání obviněného plně odpovídají jak právnímu posouzení ve smyslu použité právní kvalifikace jeho trestné účasti na úvěrovém podvodu samostatně odsouzené hlavní pachatelky V. N., tak i závěru, že se jej dopustil za podmínky své plné trestní odpovědnosti. Zdůraznila, že obviněný svým podpisem k výzvě stavební spořitelny W., a. s., týkající se ověření účelu čerpání úvěrových finančních prostředků, potvrdil správnost faktury, která byla vystavena klientce uvedeného úvěrového věřitele V. N. za provedení stavebních prací při renovaci kuchyně, ačkoliv žádnou takovou zakázku ve skutečnosti nerealizoval a fakturovanou částku neobdržel. Tím jí pomohl čerpat poskytnuté úvěrové finanční prostředky bez souhlasu jejího úvěrového věřitele a v rozporu s jím určeným účelem. V návaznosti na výši škody, která byla poškozenému úvěrovému věřiteli způsobena, státní zástupkyně shledala nepochybným, že obviněný jednal jako pomocník ve smyslu §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. hlavní pachatelky V. N., jež jednala za podmínek trestní odpovědnosti ve smyslu §250b odst. 2, 3 tr. zák. Na tomto právním závěru by nemohla ničeho změnit ani případná korespondence obviněného s V. N., údajně uskutečněná s cílem získat předmětnou fiktivní fakturu zpět. Podstatné je, že její pravost pro potřeby poškozené stavební spořitelny definitivně autorizoval. Z hlediska naplnění subjektivní stránky trestné součinnosti obviněného nebylo možno přehlédnout, že fiktivně vystavenou fakturu, jakož i přijetí jí odpovídajícího plnění, nechal vykázat ve svém účetnictví a od zprostředkovatele fiktivního obchodu (pana L.) převzal finanční obnos za účelem úhrady daňového zatížení předmětné faktury, aby mohl vzbudit zdání věrohodnosti takového postupu. Pokud jde o otázku příčetnosti obviněného v době spáchání předmětného jednání, tak statní zástupkyně odkázala na zcela jednoznačné závěry znaleckého posudku o jeho aktuálním duševním stavu, které odpovídají resumé o jeho plné trestní odpovědnosti. Uplatněnou námitku – blíže nespecifikované psychotické ataky zahrnula do oblasti jeho neúspěšné obhajoby.
Závěrem vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného Ing. J. T. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného Ing. J. T. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný Ing. J. T. v dovolání uplatňuje výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný namítá, že soudy obou stupňů rozhodly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, neboť odmítly návrhy obhajoby na doplnění dokazování výslechem svědků a vypracováním dodatku ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Tvrdí, že nebylo prokázáno, že by jednal v přímém či nepřímém úmyslu spáchat pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu. Uvádí, že v trestním spise nejsou založeny dva dopisy, které adresoval svědkyni N. Nutno zdůraznit, že vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků a vlastní verze celé události obviněný spatřuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Lze připomenout, že závěr o tom, zda je u obviněné osoby dáno zavinění a v jaké formě [§4 písm. a), b) tr. zák. §5 písm. a), b) tr. zák.], je sice závěrem právním, který se ale musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal předmětný skutek tak, jak je popsán ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou (následně i Krajský soud v Brně) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. l písm. c) tr. zák. k §250b odst. 2, 3 tr. zák. včetně úmyslného zavinění ve smyslu ustanovení §4 písm. b) tr. zák.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného Ing. J. T. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. prosince 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k