ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.846.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 846/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2007 dovolání, které podal obviněný P. H., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 7 To 69/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 60/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 1. 2007, sp. zn. 16 T 60/2006, byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. H. odvolání.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 7 To 69/2007, byl podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu. Dále podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněný P. H. je vinen, že
dne 16. 8. 2004 v P., předložil v pojišťovně U., a. s., doklady o nákupu náhradních dílů a o opravě vozidla, a to doklad ze dne 5. 7. 2004 od firmy N., na částku 9.659,- Kč a daňový doklad od firmy A. – N., vystavený dne 2. 8. 2004 na částku 18.800,- Kč v souvislosti s plněním pojistné události ze dne 24. 5. 2004, kdy mělo dojít k poškození osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, a to zpětného zrcátka, předního i zadního nárazníku a ze dne 15. 6. 2004, kdy došlo k poškození téhož vozidla, a to pravého předního blatníku, nárazníku a lišty, ačkoliv věděl, že doklady od firem N. a A. – N. neodpovídaly skutečnosti o nákupu náhradních dílů a o opravě vozidla.
Takto popsané jednání odvolací soud kvalifikoval jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §250a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
Citovaný rozsudek Městského soudu v Praze (výroky o vině i trestu) napadl obviněný P. H. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V podání obviněný konstatoval, že ústavním pořádkem České republiky je každému občanovi zaručeno právo na spravedlivý proces. Z tohoto důvodu má soud respektovat právo na řádnou obhajobu, připustit návrhy obhajoby na provedení potřebných důkazů a respektovat zásadu in dubio pro reo. V jeho věci však byly tyto zásady porušeny.
Podle obviněného bylo v průběhu řízení nesporně prokázáno, že měl řádně uzavřenou havarijní pojistku, že se dostavil s vozidlem, a to v obou případech, do pojišťovny, vozidlo bylo pojišťovnou prohlédnuto, byl sepsán škodní nález a P. H. měl nárok na plnění. Tyto skutečnosti uvedl i státní zástupce při závěrečné řeči u soudu prvního stupně. V průběhu dokazování obviněný vypověděl, že „při nahlášení obou škodních událostí žádal pojišťovnu, aby sama provedla odhad škody a dle jejího výpočtu mu peníze z pojištění zaslala. Měl tedy zájem na tom, aby škodní události pojišťovna likvidovala dle svého odhadu. Toto jeho tvrzení nebylo v průběhu dokazování vyslýchanými odpovědnými pracovníky pojišťovny odmítnuto ani proti němu nebyla vznesena žádná námitka. Lze tedy konstatovat, že mluvil pravdu a že požadoval likvidovat škody jen výpočtem pojišťovny.“ Dále obviněný v podrobnostech vyslovil nesouhlas s názorem odvolacího soudu stran hodnověrnosti dokladů firem N. a A. – N., který v tomto směru závěrům prvostupňového soudu přisoudil zásadní právní význam. Pokud odvolací soud dovodil, že žádné náhradní díly nekoupil a i v případě dokladu za opravu vozidla si jen opatřil příslušný doklad, který pro účely likvidace pojistných událostí použil, jsou jeho závěry o úmyslu z jeho strany nesprávné a v jeho neprospěch jednostranné. Obviněný taktéž poukázal na svědecké výpovědi i další ve věci provedené důkazy, které podle jeho mínění soudy nesprávně vyhodnotily a na druhé straně opakovaně odmítly návrhy na výslech dalších svědků (paní H., pana Š. a I. M.). Závěrem konstatoval, že pojišťovně uvedl pravdivé údaje, neměl v úmyslu spáchat jakýkoliv trestný čin a svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu podle §250a odst. 1 tr. zák., přičemž jeho jednání není trestným činem a není pro společnost nebezpečné.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek v plném rozsahu a sám vynesl zprošťující rozsudek, popřípadě přikázal, aby odvolací soud věc znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství.
V podrobném podání státní zástupce poukázal na to, v jakých případech se Nejvyšší soud může věcně zabývat námitkami, jež byly uplatněny v dovolání. V této souvislosti konstatoval, že v části dovolání obviněný P. H. vznesl výhrady, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově nenaplňují, neboť se jedná o výtky ohledně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů soudy. Pod žádný dovolací důvod nelze podřadit ani námitky proti pravomocnému výroku o trestu. Podle názoru státního zástupce odpovídá obviněným deklarovanému dovolacímu důvodu výhrada ohledně nedostatku společenské nebezpečnosti předmětného jednání, která je však zjevně neopodstatněná. V návaznosti na to v podrobnostech uvedl, že stupeň společenské nebezpečnosti činu obviněného byl odvolacím soudem správně vyhodnocen. Bylo důvodně přihlédnuto i k tomu, že zfalšované doklady o nákupu náhradních dílů na automobil a o opravě vozidla měly zásadní význam pro likvidaci pojistné události, neboť prokazovaly nejen uplatněné nároky na poskytnutí pojistných plnění, ale i rozsah povinností pojistitele nahradit podle pojistných podmínek vzniklou škodu.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyslovil souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí ve věci, než je specifikováno v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného P. H. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje oprávněnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný P. H. vznáší v dovolání výhrady, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově nenaplňují. Předně konstatuje, že při nahlášení obou škodních událostí žádal pojišťovnu, aby sama provedla odhad a podle jejího výpočtu mu peníze z pojištění zaslala. Dále v podrobnostech odmítá soudem učiněné zjištění, že žádné náhradní díly nekoupil a že ohledně opravy vozidla si jen opatřil příslušný doklad, který pro účely likvidace pojistných událostí použil. Rovněž vytýká, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy. Nutno zdůraznit, že všechny tyto námitky primárně směřují do oblasti skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů, tj. jsou vytýkány procesní nedostatky, přičemž až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu jím uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo shora řečeno, v uvedeném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal předmětný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 7 To 69/2007, a rozveden v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že předmětný skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení) byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, tj. neuplatňuje vady podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě odvolací soud učinil ve věci právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. včetně úmyslného zavinění a materiální stránky.
Z příslušné části odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z podrobného odůvodnění rozhodnutí je rovněž zřejmé, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona (vše na str. 3 až 6 napadeného rozsudku).
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného P. H. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k