ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.915.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 915/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. srpna 2007 o dovolání podaném obviněným J. E., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 3 To 12/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 11/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 9 T 11/2005, byl v řízení proti uprchlému obviněný J. E. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 4 tr. zák., který podle skutkových zjištění jmenovaného soudu spáchal tím, že „dne 6. října 2004 jako jediný společník zakladatelskou listinou založil za účelem zkrácení daně z přidané hodnoty a spotřební daně v souvislosti s obchodováním s pohonnými hmotami společnost T. O. s. r. o., s předmětem podnikání - nákup, prodej a skladování paliv a maziv včetně jejich dovozu s výjimkou provozování čerpacích stanic a výhradního nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv ve spotřebitelském balení do 50 kg na jeden kus balení, kde se jmenoval jediným jednatelem, společnost T. O., s.r.o. byla do obchodního rejstříku zapsána dne 18. listopadu 2004 a dne 2. února 2005 bylo této společnosti rozhodnutím Celního úřadu v Hradci Králové na základě žádosti podané jménem společnosti J. E. povoleno provozování daňového skladu v areálu A. l. H. a.s. s předpokládaným obratem 1 milion litrů ročně a zajištěním spotřební daně ve výši 830.000,- Kč, které bylo splaceno, následně v měsíci březnu 2005 nakoupil v několika dodávkách od společnosti C. P. C. r. s. r. o. motorovou naftu v celkovém množství 4.016.145 litrů, která byla přepravena do uvedeného daňového skladu nezatížená spotřební daní a následně ve stejném měsíci byla nafta prodána za cenu obsahující spotřební daň a daň z přidané hodnoty společnosti N. s.r.o., což byla jediná aktivita společnosti T. O. s.r.o., tyto dodávky byly společností N. s.r.o. řádně uhrazeny a následně bylo za společnost T. O. s.r.o. podáno řádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za období I. čtvrtletí 2005 u Finančního úřadu v Hradci Králové na částku 6.259.425,- Kč a u Celního úřadu v Hradci Králové ke spotřební dani za měsíc březen na částku 39.960.891,- Kč, přičemž vzhledem k mnohanásobnému překročení deklarovaného obratu Celní úřad v Hradci Králové rozhodl o navýšení zajištění spotřební daně na částku 39.800.000,- Kč, avšak po doručení zajišťovacího příkazu dne 18. března 2005 J. E. osobně provedl dne 23. března 2005 v K. b. a.s., z účtu společnosti T. O. s.r.o. výběr finanční hotovosti ve výši 40.000.000,- Kč a dne 25. března 2005 osobně provedl v Č. a.s. z účtu společnosti T. O. s.r.o. výběr finanční hotovosti ve výši 13.275.000,- Kč, čímž tyto účty prakticky vyčerpal, peníze do dnešního dne nepoužil na úhradu vzniklého dluhu na dani z přidané hodnoty a spotřební dani, které byly splatné ke dni 25. dubna 2005, čímž způsobil České republice zastoupené Finančním úřadem v Hradci Králové škodu na dani z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období ve výši 6.259.425,- Kč a škodu na spotřební dani za uvedené zdaňovací období, kde Českou republiku zastupuje Celní úřad v Hradci Králové ve výši 39.130.693,- Kč.“ Za to byl podle §148 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání v oblasti koupě za účelem následného prodeje na osm roků.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze. Stále v řízení proti uprchlému rozsudkem ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 3 To 12/2006, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 4 tr. zák. odsoudil podle §148 odst. 4 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání v oblasti koupě za účelem následného prodeje a prodej v trvání osmi roků. Podle §35 odst. 2 tr. zák. současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28. 2. 2005, č. j. 2 T 32/2005-19, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný dne 16. 7. 2007 dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku vyjádřil a odůvodnil výhrady vůči závěru soudu, podle něhož naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 4 tr. zák. Namítl přitom, že jeho jednání znaky tohoto deliktu nenaplnilo.
K tomu uvedl, že v daném případě nebyla naplněna ta část trestného činu podle §148 tr. zák., která předpokládá zkrácení daně, neboť zkrácením daně je uvedení nepravdivých či jinak zkreslených skutečností, jež mají za cíl zkreslit daňovou povinnost tak, aby pachatel platil na daních méně, než je povinen. K ničemu takovému v posuzované věci nedošlo, když účetnictví nechal řádně zpracovat a daňová přiznání ze dne 22. 4. 2005 odpovídají skutečnosti. Účetnictví společnosti T. O., s. r. o. bylo vedeno řádně a nebyly prováděny žádné machinace, jejichž účelem by bylo vzbudit zdání, že daňová povinnost je nižší, než jaká skutečně má být. Zdůraznil také, že samotné neodvedení daně, jež je řádně spočítána, není trestným činem. V daných souvislostech poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. I. ÚS 722/01, a dodal, že závěry obsaženými v tomto rozhodnutí se odvolací soud náležitým způsobem nezabýval.
V další části dovolání obviněný upozornil na skutečnost, že při svém obchodování s pohonnými hmotami doplatil na svoji naprostou nezkušenost v daném oboru v kombinaci s velmi výrazným nárůstem cen ropy na burze v R. v porovnání měsíců února a března 2005, což pro něho mělo za následek značnou ztrátovost obchodování. Toto svoje tvrzení pak podrobně rozvedl. Vyjádřil pak přesvědčení, že závěr odvolacího soudu, podle něhož si byl vědom, že naftu prodá společnosti N. s. r. o. se ztrátou, je založen na nesprávném právním posouzení věci. Podle svých slov se dozvěděl výslednou cenu za dodanou naftu od společnosti C.-P. až koncem března 2005, přičemž až v tomto okamžiku se mohl dozvědět o ztrátovosti svých obchodů.
Obviněný rovněž uvedl, že pokud odvolací soud spatřoval spáchání trestného činu v tom, že řádně přiznanou daňovou povinnost (obviněný) neuhradil, pak se nevypořádal s jeho obhajobou, že v případě kdy mu finanční prostředky byly odňaty trestným činem neznámé třetí osoby, čímž bylo znemožněno zaplacení daní, nemohlo se z jeho strany jednat o trestný čin. Samotné odčerpání peněz z účtů není trestným činem a jestliže by mu (obviněnému) byly peníze následně protiprávně odňaty trestným činem třetí osoby, nenaplnil by svým jednáním skutkovou podstatu žádného trestného činu. Trestným činem ani známkou úmyslu daň nezaplatit není podle jeho slov záměrné uvedení nižšího než předpokládaného objemu prodeje motorové nafty v celním skladu. V souvislosti s tím obviněný poukázal na to, že v době vyřizování formalit ohledně zřízení celního skladu ještě neměl nasmlouvány dodávky motorové nafty od společnosti C.-P. a nebyla uzavřena ani smlouva se společností N. s. r. o. a nemohl tedy vědět, v jak velkých objemech bude měsíčně obchodovat. Za tohoto stavu uvedl raději nižší částku, neboť pokud by uvedl vyšší předpokládané objemy, musel by složit celnímu úřadu výrazně vyšší jistinu a takto u celního úřadu deponovaná částka by mohla zásadním způsobem chybět při rozjezdu podnikání. K tomu obviněný poznamenal, že při zahájení podnikání nebyl v příznivé finanční situaci, musel si od neznámé osoby půjčit částku minimálně 15.000.000,- Kč a za tohoto stavu nemohl učinit zajištění daně např. ve výši 10.000.000,- Kč, neboť by pak neměl finanční prostředky na „rozjezd“ podnikání. Byl připraven řádně spotřební daň hradit, neměl však možnost deponovat u celního úřadu několik měsíců milionové částky. Pouze v důsledku problémů se značnou prodělečností obchodů z důvodu výrazného zvýšení cen ropy na burze v R. a následných potíží včetně vysoce pravděpodobného nátlaku ze strany osoby, jež půjčila částku 15.000.000,- Kč, nebyl schopen daňovou povinnost splnit. Nelze vyloučit, že úmysl neuhradit daňovou povinnost pojal až koncem března 2005, kdy mohl zjistit, že jeho obchodování bude ztrátové. Samotný následně pojatý úmysl daňovou povinnost neuhradit však nezakládá skutkovou podstatu trestného činu zkrácení daně podle §148 tr. zák.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jež lze podřadit pod ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas, tj. ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. v případech, že se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
V daných souvislostech je nutno zdůraznit ještě další podstatné skutečnosti. Především je třeba znovu připomenout, že celé trestní řízení bylo vedeno v režimu řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř. Z toho pak plyne, že v tomto řízení práva obviněného vykonával obhájce. Podle §304 tr. ř. totiž musí mít obviněný v tomto řízení (řízení proti uprchlému) vždy obhájce a ten má stejná práva jako obviněný. Podle §306 odst. 1 tr. ř. se všechny písemnosti určené pro obviněného doručují toliko obhájci. Z uvedeného vyplývá, že v řízení proti uprchlému je pro počátek běhu lhůty k podání dovolání (a obecně vzato jakéhokoliv opravného prostředku) určující doručení rozhodnutí (v případě dovolání rozhodnutí odvolacího soudu) obhájci.
Nejvyšší soud pak z obsahu předloženého spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 9 T 11/2005 zjistil, že shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze byl doručen obhájci obviněného Mgr. M. Z. do vlastních rukou dne 21. 6. 2006. Poslední den lhůty k podání dovolání (obviněného) tak se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem připadl na den 21. 8. 2006.
Na tomto mezitímním závěru, vzhledem k již uvedené skutečnosti, že řízení bylo vedeno v režimu řízení proti uprchlému a určující pro běh (a konec) dovolací lhůty tak byl okamžik doručení rozhodnutí soudu druhého stupně obhájci obviněného, nic nemění zjištění, že posléze – poté, co obviněný nastoupil výkon trestu (dne 17. 4. 2007) – byla obě shora citovaná rozhodnutí obviněnému doručena (dne 18. 5. 2007).
Na základě skutečností rozvedených v předcházejících odstavcích je třeba shrnout, že v předmětné věci uplynula lhůta pro podání dovolání dnem 21. 8. 2006. Jestliže dovolání bylo podáno teprve dne 16. 7. 2007, je nutno konstatovat, že se tak stalo opožděně. K tomu je na místě dodat, že navrácení lhůty k podání dovolání podle §265e odst. 4 tr. ř. není přípustné.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání bylo podáno po uplynutí lhůty uvedené v §265e odst. 1 tr. ř., toto dovolání podle citovaného ustanovení §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. srpna 2007
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý