ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.959.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 959/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. září 2007 dovolání, které podal obviněný E. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 9 To 5/2007, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 12/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného E. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. 9 T 12/2004, byl obviněný E. T. uznán v bodě II vinným, že
v období od měsíce září 2000 do 25. 10. 2001 řídil činnost M. R., který jako fyzická osoba na celém území Č. r. a také ve S. r. sliboval coby fyzická osoba různým níže specifikovaným právnickým a fyzickým osobám poskytnutí finančních půjček na realizaci rozvojových projektů, kdy tyto finanční prostředky měly údajně pocházet z investičních zdrojů v USA, získaných posléze na základě zobchodování Osvědčení o postoupení záruk (Certificate of collateral assignement – dále jen “kolaterály“), jenž byly vystavovány firmou C. T. I., kdy na základě předem uzavřených smluv mezi jmenovanou společností, zastoupenou panem N. D. C. na straně jedné a M. R., JUDr. P. Ž. či dalšími osobami na straně druhé, které byly uzavírány v období od 9. 11. 1998 do 11. 4. 2000, s jejichž obsahy byl plně seznámen jak M. R., tak i jeho prostřednictvím K. S., JUDr. P. Ž. a i E. T., v jejichž důsledku M. R., či jím určené osoby, obdržel jak časově omezené mandáty na zprostředkování tohoto obchodu – tzv. umístění “kolaterálů“ do jakéhokoli peněžního ústavu, tak i vlastní “kolaterály“, jenž byly též časově omezeny, kdy poté převážně v T. uzavíral vlastní Smlouvy o půjčce na realizaci rozvojového projektu s jednotlivými níže uvedenými právnickými či fyzickými osobami s tím, že v těchto nebyl uveden jak termín poskytnutí přislíbené půjčky, tak i – převážně – účet poskytovatele – M. R., přičemž E. T. dával pokyny M. R. a i K. S. a JUDr. P. Ž., aby od jednotlivých fyzických a právnických osob – žadatelů o půjčky, vybírali finanční částky v různých jím stanovovaných výších jako zálohy na tzv. “nutné výdaje“, kdy skutečně takto M. R., K. S. a JUDr. P. Ž. postupovali, přičemž ve většině případů jako záruky na zajištění vrácení těchto peněz jmenovaní vystavovali směnky vlastní, nekryté fakticky žádným majetkem, kdy takto získané finanční prostředky byly následně v podstatné části předávány E. T., který fakticky M. R. a K. S. instruoval k získávání finančních prostředků – shora zmiňovaných záloh v tom smyslu, že jim sděloval jak termíny poskytnutí údajných půjček, tak i vrácení daných záloh, kdy zároveň stejným osobám E. T. sděloval, že on sám – údajně – zajišťuje organizaci zprostředkování a tzv. zobchodování “kolaterálů“ s jednotlivými jím uváděnými subjekty, převážně v předních funkcích státních orgánů Č. r., což se nezakládalo na pravdě, kdy zároveň i věděl, že dle smluv uzavřených M. R. a případně i JUDr. P. Ž. se společností C. T. I., měly být zde uváděné finanční prostředky coby jejich podíly získány teprve po tzv. umístění “kolaterálů“ do konkrétního peněžního ústavu a jejich následného zobchodování, kdy teprve poté jmenovaní měli obdržet příslušnou provizi, k čemuž nikdy nedošlo, kdy v daném jednání pokračoval i po datu 21. 3. 2001, ačkoliv byl prostřednictvím M. R. seznámen s písemnostmi – dopisem mu odeslaným jménem společnosti C. T. I., panem N. D. C., jímž došlo ke zrušení všech jím vystavených mandátů a “kolaterálů“, kdy takovýchto jednání se dopustil prostřednictvím M. R., K. S. a JUDr. P. Ž. v následujících případech [blíže specifikovaných pod body II/1 – 12 na str. 9 a 10 rozsudečného výroku, přičemž vybrané finanční částky nebyly ve lhůtě a ani do současné doby splaceny (kromě činu pod bodem II/3, kdy poškozenému byly peníze splaceny až po urgencích v létě 2005) a jednáním byla poškozeným subjektům způsobena celková škoda 6.078.130,- Kč].
Takto popsané jednání obviněného E. T. soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve formě účastenství – organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 3. 2004, sp. zn. 6 T 8/2003, byl obviněný podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 3. 2004, sp. zn. 6 T 8/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Naproti tomu byl obviněný E. T. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek specifikovaný na str. 14 – 15 výroku rozsudku, kterým měl (podle obžaloby) spáchat dílčí skutek k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněného M. R. a o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí podali obvinění E. T. a M. R. i někteří poškození odvolání.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 9 To 5/2007, byl k odvolání obviněného E. T. a poškozených MUDr. A. P., V. F. a R. F., zastoupených společným zmocněncem Ing. K. F., napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o náhradě škody, jak byl učiněn ohledně obou obviněných a uvedených poškozených postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněnému M. R. podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným Z. N., MUDr. A. P., V. F., R. F. a obchodní společnosti I. C., a. s. finanční částky specifikované ve výroku rozsudku, přičemž se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byli uvedení poškození odkázáni podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného M. R. proti témuž rozsudku zamítnuto.
Citované rozsudky soudů obou stupňů napadl obviněný E. T. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.
V podání obviněný namítl, že nejednal v úmyslu ke škodě cizího majetku se obohatit způsobem, že by někoho jiného uvedl v omyl tím, že by M. R., K. S. a JUDr. P. Ž. dával pokyny, aby vybírali finanční prostředky na nutné náklady v období, kdy do akce s umístěním kolaterálů vstoupil a aby jejich krytí zajišťovali na vlastní nekryté směnky. Za nesprávnou a ničím nepodloženou dedukci označil právní hodnocení vrchního soudu, podle něhož byl po určitou dobu organizátorem trestné činnosti M. R. Konstatoval, že projekt o umístění kolaterálů jmenovaný uzavřel s americkým občanem C. v roce 1998. Řízení o umístění těchto cenných papírů prováděl nejprve M. R. sám za pomoci K. S. a krátce na to pověřil touto činností na základě generální plné moci JUDr. P. Ž. Aktivitu pro zajištění umístění těchto cenných papírů projevovali však všichni a k tomu potřebovali finanční prostředky na krytí nákladů. Za tohoto stavu začali vybírat od zájemců na půjčky z peněz získaných z uzavřeného projektu zálohy na nutné výlohy. Příslušné smlouvy připravil JUDr. P. Ž. a vše uzavíral M. R. za účasti K. S.
Obviněný zdůraznil, že do této skupiny vstoupil až koncem roku 2000, přičemž byl a je i nadále přesvědčen (jako i většina svědků), že projekt je realizovatelný. Na základě žádosti M. R. a ostatních, ač neměl žádné pověření (plnou moc), využíval svých známých k realizaci tohoto projektu. Jeho činnost byla po celou dobu M. R., K. S. a JUDr. P. Ž. kladně hodnocena a neměli námitky, když požadoval finanční prostředky na krytí některých výdajů, jak to již bylo dříve organizováno. Dále obviněný vyslovil nesouhlas s tvrzeními jmenovaných osob o množství jeho osobě předaných finančních prostředků, která označil za neobjektivní a ničím nedoložená. V tomto směru poukázal na výpovědi obviněného M. R., JUDr. P. Ž. i K. S. v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 16 T 91/2005 (skutek pod bodem IV obžaloby vyloučený Krajským soudem v Hradci Králové ze společného projednání a označenému soudu postoupený), v níž potvrdili, že se jednalo o samostatné akce M. R., na kterých se on nepodílel. Obviněný připomněl, že na základě zmíněných tvrzení byl označeným soudem dne 28. 6. 2007 z příslušné části obžaloby zproštěn. V této souvislosti zpochybnil objektivnost výpovědí uvedených osob v části obžaloby, kterou řešil Krajský soud v Hradci Králové, tj. v trestní věci napadené dovoláním. Vytkl, že právní hodnocení ohledně otázky organizátorství podvodu jeho osoby ve vztahu k M. R., k němuž soudy obou stupňů dospěly, je nesprávné a navrhl, aby k tomuto posouzení byl vyžádán trestní spis Okresního soudu v Trutnově.
Závěrem podání obviněný připomněl, že pouze pomáhal M. R. v realizaci projektu a jeho činnost byla podle vyjádření všech účastníků prospěšná. Nikdo ze zainteresovaných osob a ani svědků, o něž se obě soudní rozhodnutí opírají, jeho řídící a organizátorskou činnost nepotvrdil. Organizace vybírání peněz na nutné výdaje byla vymyšlena, realizována a smluvně ošetřena ještě před jeho vstupem do projektu. Žádný ze zúčastněných nezpochybnil požadavky poškozených. K. S. a JUDr. P. Ž. u hlavního líčení před Okresním soudem v Trutnově uvedli, že vše bude v krátké době vyrovnáno. Obdobné vyjádření, že požadavky poškozených zaplatí, a to i s příslušným navýšením, učinil též M. R. Jmenovaní rovněž nepřipouštějí, že by se dopustili podvodného jednání. Podle názoru obviněného je hodnocení soudů obou stupňů, že se dopustil organizátorství trestného činu podvodu nesprávné a chybí objektivní i subjektivní vztah k tomuto trestnému činu.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. obě napadená rozhodnutí zrušil a podle §265l tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že námitky obviněného spočívají výlučně na přehodnocení důkazního stavu věci a směřují k dosažení takových skutkových zjištění, která by přisouzenému závěru o jeho vině již neodpovídala. Obviněný nejenže nerespektuje zjištěný skutkový stav věci, ale ve snaze o jeho přehodnocení se domáhá srovnání s důkazní situací ohledně jeho jednání ze zažalovaných aktivit od 7. 11. 2001 do 15. 4. 2002 pod bodem IV obžaloby (původně společné obžaloby Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 2 KZv 86/2001). Tento skutek byl z předmětného trestního řízení vyloučen k samostatnému projednání, přičemž rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 16 T 91/2005, byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. obžaloby zproštěn. Uplatněnými námitkami dovolatel zcela vybočil nejen z rámce uvedeného řízení o dovolání, ale přesáhl předmět dovoláním dotčeného trestního řízení vedeného proti němu před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 12/2004.
Za daného stavu státní zástupkyně konstatovala, že nejsou dány obecné předpoklady pro obsahové přezkoumání mimořádným opravným prostředkem napadeného rozhodnutí, které není přezkoumatelné, jak z hlediska uplatněného důvodu dovolání, tak ani z některých jiných zákonných dovolacích důvodů ve smyslu jejich taxativního výčtu v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Výhrady obviněného nejsou takové povahy, aby odůvodňovaly judikovanou výjimečnost zásahu do skutkového stavu věci podmíněnou extrémním nesouladem opatřených skutkových zjištění a právními závěry na jejich podkladě přijatými. Podle skutkových zjištění, která jsou důkazně podložena nejen zpochybňovanými výpověďmi spoluobviněných, ale i jednotlivými výpověďmi poškozených a listinnými důkazy, zůstává rozhodným, že obviněný, byť nestál u zrodu finančního projektu, tak se v období od měsíce září 2000 až do 25. 10. 2001 aktivně zapojil do činnosti celé skupiny osob okolo spoluobviněného M. R., jak je popsána v úvodu skutkové věty pod bodem II výroku o vině. Státní zástupkyně připomněla, že podstata předmětné obchodní činnosti byla založena na obchodní spolupráci s americkým státním příslušníkem N. D. C., jakož i na jejím smluvním podkladu, ve kterém bylo výslovně stanoveno, že k financování zamýšleného a výlučně jen charitativního a humanitárního projektu dojde až po dosažení zisku z umístění jím vystavených cenných papírů – tzv. kolaterálů do peněžních ústavů v Č. r. Takovou smlouvou bylo výslovně zakázáno vybírat jakékoliv peněžní zálohy v souvislosti s uvedeným finančním obchodem, o čemž byl dovolatel obviněným M. R. informován. Rovněž byl jmenovaným seznámen s výsledkem postupu při zaobchodování tzv. kolaterálů, kterého se v časově omezeném období nepodařilo dosáhnout v ziskových položkách a o následném ukončení uvedené obchodní spolupráce s americkou smluvní stranou. Tudíž věděl, že pod formálním rámcem již nemají nabízené půjčky na realizaci podnikatelských projektů jednotlivých poškozených nic společného s původním obchodním záměrem americké smluvní strany a že se neopírají o žádné finanční zázemí, ze kterého by bylo možno jednotlivým poškozeným subjektům poskytovat podnikatelské úvěry. Obviněný tak vstoupil do hry v již nejisté perspektivě možného finančního profitu z obchodování s tzv. kolaterály a převzal iniciativu s tím, že zmíněné obchody za pomoci „tajných služeb“ dokončí. Za tím účelem spoluobviněnému M. R. přímo určoval částky, které je třeba od jednotlivých žadatelů o úvěr vybírat a také způsob, jak budou tyto tzv. zálohy na nutné výdaje s tím spojené použity. Tyto přebíral buď osobně nebo mu byly zasílány na účet, k němuž měl dispoziční oprávnění.
Státní zástupkyně konstatovala, že obviněný původně spoluobviněným M. R. samostatně páchanou podvodnou činnost (viz skutek pod ad I výroku o vině) v navazujícím období a za pomoci vydávání konkrétních pokynů usměrňoval, tj. v uvedeném směru jmenovaného ve smyslu komentovaného výkladu tohoto pojmu přímo řídil. Současně odkázala, a to ohledně jednání obviněného pod bodem II výroku o vině, jež bylo spácháno za podmínek ustanovení §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., na příslušné pasáže odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, jenž se s posouzením právní povahy vypořádaly zákonu odpovídajícím způsobem. Podle jejího mínění nemůže žádná z uplatněných námitek obviněného obstát, neboť podmínky jeho trestní odpovědnosti byly beze zbytku naplněny.
Závěrem vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného E. T. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci konstatovaného důvodu dovolání je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný E. T. uplatňuje v dovolání námitky, které jím deklarovaný a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený dovolací důvod obsahově nenaplňují, neboť v podrobnostech vznáší výhrady, jež primárně směřují do oblasti skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků a vlastní skutkové verze události až následně dovozuje vady ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše uvedeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán pod bodem II/1–12 výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný E. T. nenamítá, že tento skutek (viz jeho podstatná citace konstatovaná výše), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Krajský soud v Hradci Králové (následně i Vrchní soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve formě účastenství – organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Krajský soud v Hradci Králové k jednání obviněného E. T. v odůvodnění rozsudku mimo jiné konstatoval: „…obhajoba obžalovaného ve smyslu, že se ničeho nedopustil, byla v průběhu důkazního řízení jednoznačně vyvrácena výpovědí spoluobviněného R., výpověďmi svědků S. a JUDr. Ž. (původně obvinění, kteří však vypovídali u hlavního líčení jako svědci) a dále výpověďmi svědků M. S. staršího a mladšího, svědků L., K., K. a M. i listinným důkazem, kterým je zpráva K. b. o tom, že na účet majitelky A. B., ke kterému měl podpisové právo i obžalovaný T., byly zasílány finanční prostředky svědky J. V. a A. K. Již z výpovědi samotných aktérů (výše popsaného obchodu, tj. R., S. i JUDr. Ž.) vyplývá ta skutečnost, že obžalovaný R. konal tak, jak byl instruován obžalovaným T.“ Soud prvního stupně v podrobnostech poukázal na zcela konkrétní provedené důkazy, jenž mu umožnily učinit závěr, že „obžalovaný T. řídil jednání obžalovaného R., který se obohacoval ke škodě jiných osob tím, že je uváděl v omyl a tímto jednáním byla způsobena škoda velkého rozsahu“. Současně popsal, z jakých důvodů v jeho jednání shledal trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve formě účastenství – organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. včetně naplnění jeho objektivní, ale i subjektivní stránky spočívající z hlediska formy zavinění v přímém úmyslu podle ustanovení §4 písm. a) tr. zák. (vše v podrobnostech na str. 33 a 34 rozsudku soudu prvního stupně).
Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozsudku rozvedl, proč shledal hodnocení důkazů, které byly provedeny u hlavního líčení před prvostupňovým soudem, za správné a odpovídající požadavku zákona. V návaznosti na to uvedl: „…z výsledků provedeného dokazování je zřejmé, že obžalovaný R. od září 2000 konal tak, jak byl instruován obžalovaným T., který zcela převzal iniciativu a který se postavil do role osoby, která předmětný obchod s kolaterály zajistí, resp. s pomocí „tajných služeb“ dokončí. Byl to on, kdo určoval částky, které se budou vybírat od jednotlivých podváděných subjektů, dobu, kdy budou vybírány a také to, na co budou podvodně vylákané částky použity. Z výpovědi nejen uvedených spoluobviněných, ale i z výpovědí svědků M. S. staršího a mladšího, L., K. a K. jednoznačně vyplývá, že role obžalovaného T. byla aktivní a vůdčí, obžalovaný R. pro něj získával peníze na základě jeho příkazů předávaných mu obžalovaným T. osobně a telefonicky. Peníze přebíral osobně nebo mu byly zaslány poškozenými na jeho účet.“ Odvolací soud podtrhl, že lze mít za spolehlivě prokázané, že obviněný E. T. v určitém období řídil jednání obviněného M. R., který se obohacoval ke škodě jiných osob tím, že je uváděl v omyl. Rovněž v podrobnostech konstatoval, proč se ztotožnil s právní kvalifikací předmětného skutku, kterou na jednání obviněného aplikoval Krajský soud v Hradci Králové, a to i s ohledem na ustanovení §16 odst. 1, §88 odst. 1 a §89 odst. 3 tr. zák. (vše na str. 6 a 7 rozsudku odvolacího soudu).
Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové tudíž plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Tyto závěry dále rozvedl v odůvodnění svého rozsudku Vrchní soud v Praze.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného E. T. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k