ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1047.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1047/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. října 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. L., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 12 To 90/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 104/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 11. 12. 2006, sp. zn. 2 T 104/2006, byl obviněný J. L. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §187a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo zabráno 20 ks plastových sáčků s obsahem 15,49 gramu metamfetaminu. Podle §73b odst. 1 tr. zák. se vlastníkem zabraných věcí stal stát.
Obviněný trestný čin spáchal tím, že dne 26. 8. 2006 v přesně nezjištěné době od 9:35 hod. do 11:15 hod. přechovával v kapse ústavního oděvu 20 ks bezpečnostních sáčků z PVC zabalených v prezervativu s obsahem žlutého a bílého prášku – pervitinu –metamfetaminu o celkové hmotnosti 15,54 gramů a tyto věci u něho byly nalezeny při osobní prohlídce po skončení návštěvy.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 12 To 90/2007, odvolání podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že obžalobou nebylo vyvráceno, že v průběhu návštěvy na návštěvním oddělení věznice sice na WC na zemi našel balíček a tento si zastrčil do kapsy kalhot, avšak v žádném případě nevěděl a nemohl vědět, jaký obsah tento balíček má. Obviněný přiznal, že balíček dal do kapsy a na svém oddělení chtěl zjistit, co v balíčku je. Při provedené kontrole tento balíček vydal. Dále uvedl, že po kontrole obsahu balíčku chtěl tento odevzdat a nález ohlásit. Namítl také, že pachatel se může uvedeného trestného činu dopustit pouze úmyslnou formou a musel by tedy v případě přímého i nepřímého úmyslu vědět, jaký obsah se v uvedeném balíčku nachází. Obžaloba však podle něj žádný takový důkaz nepředložila a obviněný od nalezení balíčku až po vydání nalezeného balíčku nevěděl, jaký obsah balíček ukrývá. Za těchto podmínek je tedy obviněný přesvědčen, že nemohl po subjektivní stránce naplnit skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1, 2 tr. zák. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Prostřednictvím obhájce podané dovolání obviněný doplnil vlastním podání, ve kterém uplatňuje shodnou námitku, že neznal obsah balíčku a nemohl se proto dopustit úmyslného trestného činu. Další jeho námitky týkající se neúplnosti dokazování a jeho polemiky s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně, jsou pak ve vztahu k uplatněnému důvodu dovolání bez významu, jak vyplývá z níže uvedeného.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že v daném případě je třeba souhlasit se závěrem soudu druhého stupně, který se zabýval totožnou argumentací obviněného v rámci jeho řádného opravného prostředku. Správně konstatoval, že výpověď obviněného je zcela nevěrohodná, neboť se svědkyní P. neshodl ani v tom, co po dobu návštěvy pil a jaké množství. Pokud obviněný měl v úmyslu nalezenou věc odevzdat, mohl tak učinit ihned poté, co se setkal s příslušníky ostrahy. To se však nestalo a obviněný musel být několikrát vyzýván k tomu, aby věc vydal. Z předložených spisových materiálů rovněž podle státní zástupkyně vyplynulo, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný v dovolání podaném prostřednictvím obhájce uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z tohoto důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného spočívá z velké části na námitkách skutkové povahy a polemice s odůvodněním rozsudků soudů obou stupňů. Tyto námitky obviněný uplatňoval od počátku trestního řízení a jsou součástí také jeho odvolání. Těmito námitkami se dovolací soud s ohledem na shora uvedené nezabýval, neboť jsou mimo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za takovéto námitky je třeba považovat námitky, že obviněný v průběhu návštěvy na návštěvním oddělení věznice sice na WC na zemi našel balíček a tento si zastrčil do kapsy kalhot, že nevěděl, jaký obsah tento balíček má, že na svém oddělení chtěl zjistit, co v balíčku je a po kontrole obsahu balíčku chtěl tento odevzdat a nález ohlásit. Obviněný v dovolání znovu popisuje svou verzi průběhu skutkového děje, přičemž zcela pomíjí skutkové zjištění soudu prvního stupně, že přechovával v kapse ústavního oděvu sáčky z PVC s obsahem pervitinu o celkové hmotnosti 15,54 gramů a že tyto věci u něho byly nalezeny při osobní prohlídce po skončení návštěvy. Tento skutkový stav byl podle soudů obou stupňů bezpečně prokázán a obhajoba obviněného, že neznal obsah balíčku, byla vyvrácena. Je tedy zřejmé, že těmito námitkami obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněný se těmito námitkami domáhá zjištění jiných, pro něj příznivějších, skutkových okolností, resp. změny skutkových zjištění učiněných soudy, nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod podle §265b tr. ř. zjevně nenaplnil. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání.
Za právně relevantní bylo z dovolání obviněného možno považovat tu část, kde obviněný uvádí, že po subjektivní stránce nemohl naplnit skutkovou podstatu uvedeného trestného činu, neboť od nalezení balíčku až do vydání balíčku při osobní prohlídce údajně nevěděl, jaký obsah balíček ukrývá. S touto námitkou obviněného ohledně absence subjektivní stránky Nejvyšší soud nesouhlasí a považuje ji za zjevně neopodstatněnou, byť tato námitka do značné míry vychází ze soudy vyvrácené obhajoby ohledně znalosti obsahu balíčku a má tedy zejména skutkový a nikoli hmotně právní charakter.
Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel buďto chtěl porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem /úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák./, nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, s tím byl srozuměn /úmysl nepřímý podle §4 písm. b) tr. zák./.
Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním. Tento závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem.
Nejvyšší soud konstatuje, že se s námitkou obviněného ohledně absence úmyslu neztotožnil, neboť jednání tak, jak je popsáno ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a konkrétně rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, naplňuje subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1, 2 tr. zák., tedy že obviněný bez povolení úmyslně přechovával omamnou a psychotropní látku a spáchal čin ve větším rozsahu. Soudy se zabývaly otázkou subjektivní stránky uvedeného trestného činu, přičemž v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně jsou popsány okolnosti prokazující vědomost obviněného o droze, tedy okolnosti, ze kterých vyplývá úmysl obviněného. Soudy obou stupňů neuvěřily tvrzení obviněného, že nevěděl, co je v balíčku a v tomto směru považovaly jeho výpověď za nevěrohodnou. Pro úmysl obviněného na nezákonném ponechání si drogy a jejím pronesení svědčí následující skutečnosti: pokud by něco našel na WC, mohl si prohlédnout rovnou, co je obsahem balíčku; pokud by měl v úmyslu nalezenou věc odevzdat, mohl tak učinit hned, co se setkal s příslušníky ostrahy; obviněný navíc musel být několikrát vyzýván k tomu, aby věc vydal, přičemž nejprve na výzvy ostrahy opakovaně uváděl, že nic nemá. Nejvyšší soud souhlasí se závěry soudů obou stupňů, že obviněný J. L. jednal od počátku v úmyslu ponechat si balíček s obsahem drogy a svým jednáním naplnil subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1, 2 tr. zák. Námitka obviněného ohledně údajné absence subjektivní stránky je tedy zjevně neopodstatněná.
Protože námitky obviněného nenaplnily uplatněný důvod dovolání a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Zjevná neopodstatněnost dovolání obviněného vyplývá nejen ze skutečnosti, že obviněný přes dostatečné odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně nadále setrvává na svém právním posouzení skutku, ale taktéž z toho, že jeho námitky do značné míry vychází z námitek týkajících se nesprávně zjištěného skutkového stavu a hodnocení důkazů, tj. z námitek skutkových, které jsou v dovolacím řízení bez významu.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš