ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1106.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1106/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 10. 2007 o dovolání obviněného P. J. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 4 To 24/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 21 T 165/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 10. 2006, sp. zn. 21 T 165/2005, byl obviněný P. J. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. l tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. l tr. zák., §222 odst. l tr. zák. a odsouzen podle §222 odst. l tr. zák., §35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle §58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. l tr. zák. na tři léta, přičemž podle §59 odst. 2 tr. zák. mu bylo uloženo omezení spočívající v zákazu návštěv restauračních a stravovacích zařízení či obdobných provozů za účelem konzumace alkoholických nápojů, a podle §55 odst. l písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné psychiatrické ambulantní léčení.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 4 To 24/2007. Podle §258 odst. l písm. b), c), e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně zrušen ve výroku o trestu a ve výroku o ochranném opatření. Podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo o trestu nově rozhodnuto tak, že obviněný byl podle §222 odst. l tr. zák., §35 odst. l tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle §58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. l tr. zák. na tři léta, a podle §55 odst. l písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Podle §259 odst. l tr. ř. byla věc ohledně ochranného opatření vrácena Okresnímu soudu v Novém Jičíně k novému projednání a rozhodnutí. Výrok o vině zůstal v rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně nezměněn. Změna výroku o trestu spočívala v tom, že Krajský soud v Ostravě neuložil obviněnému omezení podle §59 odst. 2 tr. zák.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tento rozsudek napadl v rozsahu zahrnujícím to, že v rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně nebyl zrušen výrok o vině. Odkázal na důvody dovolání stanovené v §265b odst. l písm. k), g) tr. ř. Důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. k) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že v odůvodnění napadeného rozsudku Krajský soud v Ostravě vytýkal Okresnímu soudu v Novém Jičíně neúplnost a nejasnost skutkových zjištění a to, že se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, přičemž toto pochybení Krajský soud v Ostravě shledal „také ve výroku o trestu a ochranném opatření”. Z použití dikce „také” obviněný vyvozoval, že Krajský soud v Ostravě ve skutečnosti považoval za vadný rovněž výrok o vině a že proto měl zrušit i tento výrok. Důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. byl podle obviněného v tom, že popis skutku ve výroku o vině neobsahuje okolnost, že by jednal v úmyslu způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví. Obviněný v této souvislosti vyjádřil názor, že nebyla prokázána subjektivní stránka pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. l tr. zák., §222 odst. l tr. zák. Poukázal na to, že během konfliktu s poškozeným upadl na zem, nepamatuje si jeho další průběh a měl krátkodobou ztrátu vědomí. Uvedl, že soudy nesprávně hodnotily jeho duševní poruchu podmíněnou cévní nedostačivostí centrálního nervového systému. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Soudy ve věci rozhodovaly znovu poté, co jejich předchozí odsuzující rozhodnutí byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1452/2005, zrušena s tím, že Okresnímu soudu v Novém Jičíně bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Důvody zrušení spočívaly v podstatě v tom, že úmysl obviněného způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví byl dovozován z okolností, které byly v tehdejším stádiu řízení zjištěny tak, že z nich přesvědčivě nevyplýval. Tento nedostatek soudy v rámci nového projednání a rozhodnutí věci odstranily, takže nynější výrok o vině obviněného, pokud byl uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. l tr. zák., §222 odst. l tr. zák., již žádné pochybnosti nevzbuzuje.
Jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. l tr. zák. a pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. l tr. zák., §222 odst. l tr. zák. soudy posoudily skutek, který podle výroku o vině spočíval v tom, že obviněný P. J. dne 26. 3. 2004 okolo 22,00 hodin ve S., okr. N. J., v restauraci C. vyvolal slovní rozepři s V. R. a hrubě urážel jeho manželku I. R., takže mezi ním a V. R. došlo k vzájemnému fyzickému napadání, při němž se drželi za oděv, napadali se údery rukama, přitom upadli na zem, kde obviněný ležel na zádech, poškozený nad ním klečel a opakovaně ho menší intenzitou uhodil do obličeje, obviněný vzal z kapsy svého oděvu vystřelovací nůž s délkou čepele 10 cm a malou intenzitou bodl poškozeného do hrudi, čímž mu způsobil bodnořeznou ránu v krajině hrudní kosti lehce vlevo od střední čáry zasahující do podkoží o délce 3 cm s dobou léčení v trvání osmi dnů, avšak tímto útokem mohl poškozenému způsobit poranění srdečnice nebo srdce, což by vedlo k vykrvácení do volné dutiny hrudní jako smrtelnému následku. Podle těchto zjištění sám obviněný utrpěl útokem poškozeného zhmoždění hlavy v krajině spánkové vpravo a zhmoždění a oděrku kořene nosu s dobou léčení do 7. 4. 2004.
Po doplnění důkazů, které spočívalo především ve výslechu znalce MUDr. R. V. jak Okresním soudem v Novém Jičíně, tak Krajským soudem v Ostravě, soudy zjistily především to, že z útoku obviněného reálně hrozilo poškozenému zranění odpovídající těžké újmě na zdraví podle §89 odst. 7 písm. e) tr. zák. I když rána zasazená poškozenému vystřelovacím nožem byla vedena směrem od srdce, směřovala do míst, kde se nachází oblouk aorty (srdečnice), který nebyl zasažen jen proto, že se nůž zastavil o kost čtvrtého žebra. Jednalo se v podstatě o nahodilou okolnost, neboť jestliže by nůž zasáhl jen mezižeberní svalovinu, snadno by pronikl do dutiny hrudní v místě, kde se nachází oblouk aorty (srdečnice), a to i při malé intenzitě bodnutí, zmírněné ještě oděvem, jímž rána prošla. Pro vznik zranění spočívajícího v zasažení aorty (srdečnice) nebyla rozhodující intenzita bodnutí, nýbrž povaha bodného předmětu a okolnost, zda rána pronikne mezižeberní svalovinou, nebo se zastaví o žeberní kost.
Úmysl obviněného soudy vyvodily z povahy nástroje použitého k útoku, z místa, proti kterému byl útok na těle poškozeného veden, a ze slovního projevu, jímž obviněný svůj útok provázel. K tomu lze jen dodat, že útok byl již jako takový veden proti hrudi poškozeného a zasáhl to místo, proti kterému byl i z hlediska obviněného zaměřen. To znamená, že směr bodné rány nebyl ovlivněn ničím jiným než vůlí obviněného a nedošlo k tomu, že by bodná rána směřovala jinam a zasáhla hrudník poškozeného např. jen náhodnou změnou směru v důsledku obrany poškozeného nebo jiného jeho pohybu. Z povahy předmětu použitého k útoku, jímž byl ostrý vystřelovací nůž s délkou čepele 10 cm, je zřejmé, že i při malé intenzitě bodnutí byl útok způsobilý proniknout do hrudní dutiny poškozeného. Z toho, proti které části hrudníku poškozeného bodnutí směřovalo,v kterém místě byl hrudník poškozeného zasažen a v kterém směru by bodná rána pokračovala, pokud by se nezastavila o kost žebra a pokud by pronikla do dutiny hrudní, je patrno, že vznik vážného zranění poškozeného byl z hlediska obviněného snadno předvídatelný a že obviněný s ním byl srozuměn ve smyslu tzv. nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák., jak ho v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval Krajský soud v Ostravě a před ním i Okresní soud v Novém Jičíně. Oba soudy výstižně poukázaly také na zjištění, že obviněný provázel útok proti poškozenému slovy, že se nedožije rána. I když nelze tomuto výroku přisuzovat význam doslovně odpovídající jeho znění, a to s ohledem na vypjatou atmosféru konfliktu spočívajícího ve vzájemném napadání obou aktérů, nelze jeho význam zcela pominout. Jednalo se o projev, který svědčil o vystupňované agresivitě obviněného a o srozumění obviněného s tím, že bodnutím způsobí poškozenému vážné zranění odpovídající těžké újmě na zdraví. Z těchto důvodů se Nejvyšší soud ztotožnil se závěrem obou soudů o tom, že hrozící vznik těžké újmy na zdraví byl zahrnut úmyslným zaviněním obviněného a že tedy byla z jeho strany naplněna subjektivní stránka pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. l tr. zák., §222 odst. l tr. zák.
Tento závěr je plně slučitelný se zjištěním týkajícím se duševní poruchy obviněného, jejímž zdrojem byla cévní nedostačivost centrálního nervového systému. V souladu se zjištěními ohledně povahy, rozsahu a závažnosti této poruchy soudy shledaly, že rozpoznávací schopnost obviněného byla částečně snížena a že jeho ovládací schopnost byla podstatně snížena, a na tomto podkladě konstatovaly zmenšenou příčetnost obviněného. Ta se však nedotýká trestní odpovědnosti obviněného, takže neovlivňuje rozhodnutí o vině, a má význam jen pro rozhodnutí o trestu.
V dovolání obviněného, pokud bylo opřeno o dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. a pokud jím bylo vytýkáno nesprávné právní posouzení skutku, neměl Nejvyšší soud žádný podklad k tomu, aby do výroku o vině obviněného pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. l tr. zák., §222 odst. l tr. zák. jakkoli zasahoval a aby na tomto výroku cokoli měnil.
Totéž platí i ve vztahu k té části dovolání, v níž obviněný Krajskému soudu v Ostravě vytýkal chybějící výrok ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. k) tr. ř. V napadeném rozsudku žádný výrok nechybí, neboť Krajský soud v Ostravě těmi výroky, které učinil, v celém rozsahu vyčerpal to, co bylo předmětem jeho rozhodnutí. To, že v napadeném rozsudku chybí výrok o zrušení rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně i ve výroku o vině, nelze dovozovat z toho, že v odůvodnění napadeného rozsudku Krajský soud v Ostravě vytkl Okresnímu soudu v Novém Jičíně vady týkající se rovněž výroku o vině, resp. přesvědčivosti jeho odůvodnění a spolehlivosti důkazního podkladu, na němž byl založen. Krajský soud v Ostravě totiž sám tyto vady odstranil tím, že ve veřejném zasedání konaném o odvolání obviněného doplnil dokazování, a to zejména výslechem znalce MUDr. R. V. Toto doplnění důkazů vyznělo tak, že se jím potvrdila meritorní správnost výroku o vině, jak byl učiněn Okresním soudem v Novém Jičíně. Nebylo tedy třeba, aby Krajský soud v Ostravě tento výrok zrušil.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. l písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec