ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1132.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1132/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. října 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného E. Ž., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 3 To 354/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 2 T 222/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 2 T 222/2001, byl obviněný E. Ž. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný se trestného činu dopustil tím, že v obci J. dne 27. 8. 2001 ráno v domě silně podnapilém stavu nečekaně a bezdůvodně uhodil lahví od piva do hlavy ing. R. M., což mělo za následek otřes mozku a četná povrchní poranění hlavy a obličeje s následným léčením po dobu tří týdnů a s tím, že po dobu nejméně jednoho týdne byl poškozený v důsledku uvedeného poranění upoután na lůžko.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině a trestu.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 3 To 354/2003, podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušil. Za splnění podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému za trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., ohledně nějž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 1 T 34/2002, který nabyl právní moci dne 28. 3. 2002, podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. ho pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou.
Současně podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 1 T 34/2002, který byl obviněnému doručen dne 19. 3. 2002, a který nabyl právní moci dne 28. 3. 2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání a uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že soud nesprávně a pouze v jeho neprospěch vyhodnotil provedené důkazy. Uvedl, že soud při rozhodování smí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení a opřít se o důkazy, které strany předložily a provedly, případně které sám doplnil. Namítl, že při hlavním líčení jakoukoli svou vinu týkající se napadení poškozeného popíral, neboť nic takového neudělal. Soud mu neuvěřil a marně se domáhal, aby byli poškozený a jeho známá vyslechnuti v jeho přítomnosti.
Poškozený byl totiž poraněn na hlavě v době, kdy se s ním setkal. Obviněný uvedl, že u poškozeného v podstatě nic nevypil, to poškozený byl značně opilý. Když od něj dopoledne odcházel bavil se s jeho známou a zdržoval ji. Obviněný popsal, že odcházel na autobusovou zastávku, protože se s poškozeným nedohodl na podnájmu, o který ho prosil, když neměl kde bydlet. Obviněný neví, co se stalo po jeho odchodu. Faktem je, že po nějaké době za ním přišla jeho známá a byla nějaká rozčílená. Obviněný se jí neptal, co se jí stalo. Obviněný uvedl, že tyto skutečnosti uváděl od počátku, avšak bylo vždy poukazováno na jeho minulost a jeho pravdivá výpověď byla přehlížena. Vyhodnotit tyto skutečnosti v jeho prospěch bylo povinností soudu. Soud však nevzal v potaz rozpory ve výpovědi poškozeného a skutečnost, že jeho známá je osobou se sníženou schopností rozpoznávací. Obviněný je tedy přesvědčen, že výrok soudu o jeho vině je nesprávný a v souvislosti s tím také výrok o trestu.
Proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc předal Krajskému soudu v Brně, aby ji znovu projednal a rozhodl tak, že ho obžaloby zprostí. Současně obviněný podal žádost, aby soudce soudu prvního stupně podal ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. Nejvyššímu soudu návrh na odklad výkonu trestu.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněným uváděný důvod dovolání nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť jeho argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů soudy a obviněný se domáhá pouze odlišného hodnocení důkazů než jak jej provedly soudy obou stupňů. Státní zástupkyně má tedy za to, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř. a proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně. Obviněný svými námitkami, že se uvedeného trestného činu nedopustil, že soudy nesprávně a pouze v jeho neprospěch vyhodnotily provedené důkazy a rovněž výhradami ohledně věrohodnosti svědkyně a údajných rozporů ve výpovědi poškozeného, pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a neuvádí žádné hmotně právní námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zjevně zaměňuje za další odvolání, když jeho námitky jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem, který se jimi zabýval ale neshledal je důvodnými. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání.
Nejvyšší soud na základě námitek obviněného konstatuje, že obviněný sice své dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami jej nijak nezpochybnil. Domáhal se změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení skutku, resp. k zproštění obžaloby. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod dovolání zjevně nenaplnil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného E. Ž. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud nerozhodoval o odložení výkonu trestu obviněného, neboť předseda senátu soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. zák. návrh na odložení výkonu trestu nepodal. K postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud neshledal důvody.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš