ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1152.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1152/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. října 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. Ř., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2007, sp. zn. 12 To 5/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 162/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 1 T 162/2005, byl obviněný V. Ř. uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. a byl odsouzen podle §180 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu tavného svařování, řezání a pájení formou plamenem, elektrickým obloukem, elektrickým obloukem v ochranné atmosféře CO2, pod tavidlem a v ochranných plynech na tři roky.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že (zkráceně) dne 28. 6. 2005 v době mezi 07:00 – 08:00 hodin v S.i, okres R. n. K., jako zaměstnanec (údržbář) firmy D. R. n. K.,, a. s., v areálu drůbežárny ve snáškové hale č. 4 (tedy na pracovišti se zvýšeným požárním nebezpečím), jako pracovník k takové činnosti oprávněný a řádně poučený, prováděl autogenní soupravou sváření a opravy poškozených branek u klecí, a to bez přítomnosti jakýchkoliv dalších osob a bez předchozího příkazu vedoucích pracovníků, jak mu ukládal „Příkaz ředitele pro stanovení podmínek požární bezpečnosti při svářečských pracech“ a vnitropodnikové směrnice, v rozporu s ustanovením §17 odst. 1 zák. č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, pak při manipulaci s otevřeným ohněm si nepočínal tak, aby nedošlo ke vzniku požáru, neboť po ukončení sváření ponechal svářečské pracoviště zcela nezabezpečené a bez jakéhokoliv dozoru, což v konečném důsledku vedlo ke vzniku požáru v 8:15 hod. téhož dne, při kterém došlo ke zničení snáškové haly č. 4 v hodnotě 2.942.070,- Kč a technologického zařízení pro chov nosnic včetně dopravníkové cesty v hodnotě 894.345,- Kč; náklady na odstranění následků požáru spočívající v bouracích pracech pak činily částku 391.993,- Kč a požárem byly ohroženy, avšak hasebním zásahem uchráněny, i haly č. 1, 2 včetně technologií v zůstatkové hodnotě 3.069.958,- Kč a nosnice – slepice v hodnotě 1.230.783,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti všem výrokům. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 7. 2. 2007, sp. zn. 12 To 5/2007, odvolání zamítl jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na nesprávném hmotně „procesním“ posouzení věci. Vytýkal soudům obou stupňů, že nezhodnotily veškeré provedené důkazy ve všech souvislostech ani jednotlivě tak, aby byl řádně objasněn skutkový stav věci. Soudy podle něj přistupovaly k hodnocení důkazů velice zjednodušeným způsobem a vedeny ideou, že obviněný prováděl v inkriminovaném místě sváření bez písemného souhlasu ředitele a v rozporu s příslušnými zákonnými ustanoveními a tedy zavinil vznik požáru. Obviněný od počátku tvrdil, že požár vznikl v prostřední části haly u stropu, kdy on sváření prováděl cca 30 m od ohniska požáru. Ohnisko požáru potvrzují svědci E. Ř., A. Š. a M. L. Z prostřední části haly svědci zaregistrovali nejprve stoupající dým. Tyto skutečnosti nedávají podle obviněného žádného důvodu nevěřit jeho výpovědi. Dále uvedl, že odborné vyjádření kpt. J. V. i jeho samotná výpověď před soudem působí značně rozporně. Nevěděl kolik se na hale nacházelo střešních ventilačních šachet, uváděl 3, ve skutečnosti je jich 24. Neznal materiálové složení stropu drůbežárny. Uváděné neznalosti svědčí podle obviněného o přístupu odborníka ke zjišťování příčin požáru. Takový přístup vzbuzuje pochybnosti o závěrech odborného posouzení. Jednou z těchto pochybností je pak určení místa ohniska požáru. Kpt. V. určil jako místo ohniska požáru místo, kde svářel obviněný, zatímco jmenovaní svědci zaregistrovali dým ve střední části. Obviněný dodal, že zásadní rozpory mezi odborným posouzením a jeho výpovědí jsou i v časovém údaji o vzniku požáru. Ing. J. (odborné vyjádření elektro) před soudem uvedl, že byl velitelem hasičů seznámen s tím, že se ohnisko požáru nachází uprostřed haly. Obviněný je přesvědčen, že odborné vyjádření tohoto svědka ani jeho výpověď nevyvrátily jeho tvrzení, že požár vznikl od elektroinstalace ve stropě uprostřed haly. Je podle něj zarážející, že tento svědek nevyjímal jističe a neprovedl řádnou kontrolu za účelem zjištění faktického stavu, zejména proto, že v těchto halách došlo v minulosti opakovaně k zahoření od vadných ventilátorů. Z přístupu obou odborníků je údajně patrné, že i oni byli vedeni myšlenkou, že obviněný v hale svářel a požár vznikl od sváření. Obviněný má za to, že odvolací soud v plném rozsahu převzal závěry soudu prvního stupně a nijak blíže se nezabýval obsahem odvolacího návrhu, a to zejména hodnocením důkazů svědčících v jeho prospěch nebo alespoň zpochybňujících závěry okresního soudu. Jestliže prvostupňový soud nepostupoval v duchu zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného, měl takto postupovat soud druhého stupně. Tak se podle obviněného nestalo.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2007, sp. zn. 12 To 5/2007, jakož i rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 1 T 162/2005, a aby obviněného zprostil obžaloby. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., když podle jeho názoru napadené rozhodnutí není zatíženo vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Na základě jiného hodnocení důkazů se totiž obviněný domáhá zejména jiného skutkového zjištění ohledně místa vzniku a příčiny vzniku požáru.
Nejvyšší soud tedy zjistil, že obviněný v dovolání uplatnil námitky, které neodpovídají uplatněnému důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože mají výhradně skutkový charakter. Obviněný svými námitkami, že soudy nezhodnotily veškeré provedené důkazy ve všech souvislostech ani jednotlivě tak, aby byl řádně objasněn skutkový stav věci, přistupovaly k hodnocení důkazů zjednodušeným způsobem a vedeny ideou, že obviněný prováděl v inkriminovaném místě sváření bez písemného souhlasu ředitele a v rozporu s příslušnými zákonnými ustanoveními a tedy zavinil vznik požáru, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Nejvyšší soud se nezabýval ani námitkami, kterými obviněný zpochybňuje důvěryhodnost a namítá rozpornost odborných vyjádření kpt. V. a Ing. J., ani námitkami, že odvolací soud v plném rozsahu převzal závěry soudu prvního stupně a nijak blíže se nezabýval obsahem odvolacího návrhu, a to zejména hodnocením důkazů svědčících v jeho prospěch nebo alespoň zpochybňujícími závěry okresního soudu. Je zřejmé, že jde o skutkové námitky, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod podle §265b tr. ř., nenaplňují. Dále je zřejmé, že námitka porušení zásady in dubio pro reo („v pochybnostech ve prospěch“), je námitkou procesní a v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vznášet jen námitky hmotně právní.
Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání, když jeho námitky jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem, který se jimi zabýval, ale neshledal je důvodnými. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný. Opakováním svých námitek také v dovolání, obviněný v podstatě staví Nejvyšší soud do role soudu odvolacího a dovolání mylně považuje za další odvolání.
Za dané situace přicházelo v úvahu odmítnout dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jediným důvodem opodstatňujícím zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění může být pouze případ existence tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé. Nejvyšší soud tedy v posuzovaném případě zkoumal, zda zde nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své závěry o vině obviněného soudy obou stupňů přesvědčivě odůvodnily.
Nejvyšší soud na základě námitek obviněného konstatuje, že obviněný sice své dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami jej nijak nezpochybnil. Domáhal se změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení skutku.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje. Protože dovolací námitky obviněného shledal Nejvyšší soud nezpůsobilými naplnit uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolání obviněného V. Ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš